Loď skupiny v narážce na loď bláznů je populárně naučným textem o části skupinové terapie, příklad jedné takové skupiny, příručka pro terapeuty poučené i začínající, jakož i poučení pro klienty. Kniha v níž se proplétají upozornění pro terapeuty s úryvky deníků klientů a ilustrační příběhy s popisem skupinových technik.
Prvé na co čtenář narazí, je předmluva Zdeňka Vybírala, magnificentní ve svém užití básnických příměrů a obratů. Vpravdě poetická a nadto sděluje, že autor, který po předřečníkovi nastoupí, je také básník: Prázdninová myšlenka a za prózu se vydávající Sen o kojeňáku s úsměvem. Kromě tohoto sdělení nás předmluva upozorní, že někdy milujeme spíše lásku k bližnímu než bližního. Takže, vzhůru: Ztrapnit se může jen ten, kdo se bojí. Stydět se můžete, bát se nemusíte.
Rieger začíná formálně jakoby komisně, definicemi a rozborem komu je kniha určena a dohodou se čtenářem. Jako jí začíná vstup do skupiny. Čeká Vás "proplouvání" textem zaměřeným na dílčí část skupinové psychoterapie. Zabývá se ambulantní skupinovou psychoterapií dospělých, prováděnou na pracovištích typu psychoterapeutických center pro řešení potíží z okruhu neurotických poruch a na pracovištích poradenských, která se zabývají aktuálními potížemi souvisejícími s vývojovými úkoly klientů či s událostmi, jež vnášejí do jejich života problémy. ... Kniha se tedy nezabývá skupinovou psychoterapií pro hospitalizované pacienty ani skupinovou psychoterapií psychóz či závislostí na alkoholu, drogách apod. Může však, chcete-li, nabídnout nápady.
A nápadů, těch Rieger má! Za celý rok jsem neviděl tolik novotvarů, kolik jich obsahuje tato knížka: Cokma, bapky, Desado. Až z toho jde hlava kolem, básnicky řečeno, protože struktura textu je jasná: Rozhodnutí pro vstup do skupiny, přihlášení, absolvování, ukončení psychoterapie a v jejím průběhu sedm etap. Každá etapa popisuje vztahy ve skupině, doporučení pro terapeuty a osvědčené postupy. Tím vším se vinou výše uvedené deníkové záznamy.
Rieger se pochopitelně odvolává na Yaloma a Kratochvíla jakožto skupinové terapeuty, ale také na zakladatele sociobiologie O.E. Wilsona (prosociální vztahové chování je geneticky podmíněné). Považuje za vhodné, aby skupinu vedla dvojice terapeutů - muž a žena. Pacientům mají vykat, oni jim říkat příjmením, ale hlavně musí mít autoritu.
Tím se ostatně dostáváme k mimoterapeutickým a spíše všeobecným závěrům sociální psychologie, kam konstrukce skupiny, vztahy mezi jejími členy (například fúze), jejich typizace a obvyklé konce obecných scénářů patří. Jak pravil Watzlawik: Každá pomoc zakládá mocenskou strukturu mezi pomáhajícím a tím, komu je pomáháno.
Autor je obzvláště citlivý na stanovení hranic, důvod vyplyne zvláště na konci knihy. V páté etapě - Konfrontaci - se v transakčním prostředí skupiny objevují nové prvky: společné téma, revolta a náhle se vynořující funkce Viníka a Oběti. Nelze vyloučit, že revoltu a zmíněné funkce máme kulturálně zakódovány ve své sociobiologické paměti, že nám dokonce umožňují přežívat určité životní období. A dožít se ho... Vývoj ve skupině tak vlastně napodobuje vývoj jedince, ve kterém etapě konfrontace odpovídá dospívání. Revolta přerůstá do rituálu připomínajícího rituál iniciační.
Role Opozičníka v této fázi přechází ve Viníka (tím více, čím více se brání). Viníkovi pomůže jen přijetí role Oběti. V této etapě je třeba být pozorný na roli Soudců, kteří se záhy dopídí "chuti moci", která může vést až k psychickému lynči. Nejčastěji ve skupinách, které terapeuti frustrovali neurčitými hranicemi a z nich vyplývající neurčitosti jejich rolí (vzhledem k terapeutům). Je-li role Viníka přiřazena terapeutovi, je to jistě jeho chyba, někdo ze skupiny získal nepatřičnou moc. Výhodou je, že skupina jej zchladí nebo se rozpadne, jiná prostředí, například výchovný ústav, však negativní projevy vůdce-pacienta zesilují. A tak zatímco je Viník skupinou souzen a nucen k přiznání, Oběť je skupinou trestána, protože nemá, co přiznat.
Stejně jako v dospívání jednotlivce je konfrontace nezbytná pro vývoj samostatného "Já" i ve skupině a terapeuti by toto období měli klientům pomoci zvládnout, stejně jako závěrečné odpoutání od skupiny, které také není nikterak krátké. Ukončením terapie končí výklad knihy, poslední kapitolou jsou popisy scénářů komponovaných skupin, které byla zmiňovány porůznu v textu.
RNDr. Jaromír Kopeček, Ph.D.
