Anita Hubner je psycholožka, která se zaměřuje na destigmatizaci spojenou s duševními nemocemi. Založila i organizaci, která pomáhá takto znevýhodněným lidem nacházet si práci. V Nizozemsku působí i jako poradkyně a řečnice.

Když jí bylo 21 let a studovala psychologii, byla u ní diagnostikována bipolární porucha. Psychiatr jí řekl, že už se nikdy neuzdraví a že by měla své studium ukončit. Kdyby ho poslechla, nikdy by se nestala známou odbornicí. V knize Mám to o sobě říct, kterou vydalo Nakladatelství Portál, zúročuje své zkušenosti a snaží se lidem s duševním onemocněním pomoci v tom, aby se v maximální míře zapojili do společnosti a fungovali nezávisle.

Co v knize najdete

Kniha je rozdělená na sedm částí. V nich se dozvíte, co to je stigma a jaké jsou jeho následky, získáte návod ve třech krocích, podle kterého se můžete řídit, pokud se rozhodnete o své psychické nemoci říct svému okolí, zjistíte, co je sebestigmatizace a jak o své nemoci mluvit v práci či na různých schůzkách. Nechybí ani kapitola určená člověku, který vám poskytuje odbornou pomoc, a osobní příběh autorky. V každé kapitole se nachází pasáž, která vysvětluje, jak je to v České republice.

Praktické rady, které vám pomohou

Protože má autorka vlastní zkušenosti s duševním onemocněním, vyznačuje se její kniha autenticitou a je plná empatie. Autorka zkrátka ví, co prožíváte a jak se cítíte, a dává praktické rady, které vám v případě, že jste ve stejné situaci, opravdu pomohou. Zmiňuje však nejen výhody toho, že o sobě řeknete pravdu, ale shrnuje i rizika, která to přináší. V knize se nacházejí i cvičení, při jejichž vyplňování lépe poznáte sami sebe.

Pokud trpíte duševním onemocněním, stane se pro vás kniha průvodcem, který vám pomůže se zapojením do společnosti. Ocení ji ale i lidé, kteří znají někoho duševně nemocného a chtějí více pochopit to, co prožívá.

Hodnocení: 95 %

Člověk, který se potýká s duševními obtížemi, každý den čelí mnoha situacím, ve kterých řeší potenciální “coming out”. Mám o sobě říct, že mám psychiatrickou minulost? A co mám lidem říct a jak? To se taky promítá do pojetí vlastní budoucnosti. Jak mám žít normálním životem, ve kterém se každý den nebudu bát, že mě mají za blázna? Jak si mám najít práci, partnera? To už to takhle bude navždycky?

Stigma je něco, co bohužel psychická onemocnění stále provází. Tedy je náročné na tato témata přivést řeč, otevřeně se o nich bavit. A to je téma, kterému se autorka věnuje - jaký vliv stigma může mít, jaké jsou časté mýty spojené s psychickými obtížemi (např. lidé s duševním onemocněním jsou nebezpeční, nekompetentní, lidé s duševním onemocněním se už nikdy neuzdraví) a proč vznikají (např. vlivem médií), jak se o psychickém onemocnění s ostatními bavit se svým okolím, kolegy, zaměstnavateli, partnerem/partnerkou, a také, jaký je vlastně příběh autorky knihy a proč se knihu rozhodla psát.

Autorka otevřeně mluví o psychických onemocněních a své zkušenosti - to je také něco, co jsem od knihy očekávala. Co má pro mě osobně ale opravdu přidanou hodnotu je to, že mimo svou zkušenost jako “pacient” sdílí svou zkušenost z pohledu studentky/absolventky psychologie, a podkládá jej výsledky poměrně moderních výzkumů a různými praktickými příklady. Je zde tedy zároveň odborně podaný náhled, ale zároveň silný peer prvek - nabízí tak pomocnou ruku těm, kteří se s duševními obtížemi potýkají (pro ty je také kniha primárně určena), nabízí vhodné strategie pro různé situace a zároveň nabízí odborně podaný pohled do psychických onemocnění i těm, kteří se s nimi nepotýkají či se s nimi setkávají z jiné perspektivy (přátelé, rodina či odborníci) + co vidím jako další obrovské plus je to, že kniha reflektuje, jak je na tom s péčí Česká republika v současné chvíli (např. pojednává i o Strategii reformy psychiatrické péče z roku 2013).

V souvislosti se stigmatem: jaké jsou mýty o duševních onemocněních, se kterými jste se setkali? Dejte mi vědět v komentáři!