Na český trh přichází další důležitá kniha od odbornice, která je na spektru autismu. Psycholožka Hannah Louise Belcher v knize Maskovaná (Nakladatelství Portál, 2025) tematizuje především zkušenost žen na autistickém spektru, které od dětství skrývají svou skutečnou identitu za tzv. maskou a přizpůsobují se neurotypickému světu, aby nepůsobily odlišně.

Autorka popisuje běžné situace, v nichž k maskování dochází – například schůzky, návštěvy lékaře nebo interakce s přáteli. Kniha však není jen popisná: nabízí konkrétní techniky a přístupy, jak se lépe vyrovnat s tlakem na přizpůsobení. Využívá například kognitivně-behaviorální terapii (KBT), mindfulness, dialektickou terapii a terapii zaměřenou na soucit se sebou. Tyto přístupy pomáhají ženám snižovat stres a úzkost a přibližovat se své vlastní autenticitě.

Součástí knihy jsou také sebepoznávací testy a škály, které pomáhají čtenářkám objevit jejich silné stránky a schopnost postavit se za sebe. U jednoho z nich se chci zastavit. Na straně 75 je test, který pomáhá rozpoznat míru maskování. Neurotypickým ženám obvykle vychází skóre do 91 bodů, zatímco autistickým ženám většinou 100 a více.

Jako autorka této recenze jsem byla překvapená, že mi vyšlo přes sto bodů. Přestože jsem u mnoha otázek měla pocit, že „to už je za mnou“, test ukázal, že stále maskuji více než neurotypické ženy. A neumím si představit, jak by výsledek vypadal, kdybych test vyplnila v době, kdy jsem pracovala v open space, nebo když jsem se v mládí učila reakcím podle filmových a literárních postav – což provázelo životem i samotnou autorku Hannah L. Belcher.

Autistické maskování versus nápodoba

Belcher se v knize podrobně zabývá rozdílem mezi nápodobou a autistickým maskováním. Podle ní je napodobování přirozené – působí jako „sociální lepidlo“, které posiluje vztahy. Klíčové je ale rozlišit zdravou nápodobu a autistickou kamufláž, která často vzniká už v dětství jako strategie přežití.

Efekt chameleona používají do určité míry všichni – například v módě či v neverbální komunikaci. U lidí s vyšší empatií se projevuje dokonce častěji. V případě autistických žen však nejde jen o touhu zapadnout nebo být oblíbená – jde o zakrývání vlastního autentického já, protože bylo opakovaně odmítáno. Maskování vyžaduje soustavné pozorování okolí, nacvičování a adaptaci – a to vše za cenu obrovského vyčerpání. V případě nediagnostikovaných žen si ani neuvědomují, že maskují a dochází jim to, až po zhroucení a vyhoření, které je přivede na diagnostiku.

V knize také autorka píše o tom, že z žádného výzkumu nevyplývá, že by maskování využívaly pouze ženy. Zjistilo se, že skóre maskování u autistických mužů bylo vyšší než u obecné neautistické populace… (Hull a kol, 2020). Cassidy a kol, 2018 zjistili, že autistické ženy maskují na více různých místech, častěji a po delší časové úseky.

Důsledky kamufláže

Dopad na duševní zdraví je značný. Energie vynaložená na maskování pak chybí jinde – například v péči o sebe, při učení se ve škole nebo v běžném fungování. Sama autorka popisuje, že se na vysoké škole nedokázala soustředit na studium kvůli neustálé snaze zapadnout. Čím vyšší skóre v dotazníku CAT-Q pro maskování (str. 75 v knize), tím hůře dopadají autističtí jedinci v testech úzkosti a deprese (Hull a kol. 2019). V kapitole o důsledcích kamufláže autorka zmiňuje i zvýšené riziko sebevražd (Dr. Sarah Cassidy a kol. z Univerzity v Nottingham, 2018). U autistických osob je devětkrát vyšší než u neurotypické populace – často bez předchozí depresivní epizody nebo plánování, což se liší od běžného vzorce suicidálního chování. Maskování může být extrémně psychicky vyčerpávající, nebo snižovat sebedůvěru a identitu – člověk ztrácí kontakt se svým pravým já. Mentální vyčerpání je zvlášť silné, pokud člověk většinu dne tráví s jinými lidmi a kamufluje neustále.

Belcher tedy upozorňuje, že maskování není vždy škodlivé – v určité míře patří ke každodenním sociálním rolím. Problém nastává, když se maskování stane nutností k přežití, a člověk za něj platí ztrátou energie, identity a zdraví. Dochází následně k odcizení se vlastnímu já. Zhoubné je zejména tehdy, když nemáme žádné místo ani lidi, mezi kterými bychom mohli být bez masky.

U žen na spektru je sebevražednost dokonce čtyřikrát vyšší než u neurotypických žen. Právě proto může být diagnóza autismu osvobozující – místo letitých diagnóz úzkostí, depresí nebo syndromu vyhoření konečně přichází vysvětlení odlišného vnímání a fungování. Diagnóza umožňuje najít vlastní rytmus, chránit si klid a odstup od podnětů – a přestat se obviňovat, že „nezvládáme jako ostatní“.

Odmaskování

Jednou z nejsilnějších kapitol knihy je ta o sebesoucitu. Autorka přiznává, že právě tuto část se jí psalo nejhůře. Autistické ženy se celý život učí kontrolovat, monitorovat, zakrývat své projevy – a to vede k pocitům viny, studu a vnitřnímu trestání. Taková mysl, když slyší, že by si mohla dovolit soucítit se sebou a ne jen s druhými, se zcela vyděsí.

Jak si dovolit soucit se sebou, když nás okolí nikdy nepřijalo takové, jaké jsme? Jak odházet horu sebekritiky, kterou jsme nasbíraly od dětství?

K tomu autorka přináší různé KBT návody pro práci s hledáním vzorců, aby žena na spektru neskončila opět s vyhořením, depresivními epizodami, úzkostí nebo pocity syndromu podvodníka – kterému jsme se v ATYP magazínu věnovali již v několika textech. Dále nabízí mindfulness techniky a doporučuje vytvořit si seznam konejšivých činností, radostí, věcí a aktivit, které pomáhají zvládat přetížení i potřebu stimmingu. A především vyčlenit si čas a prostor, kde můžeme být zcela bez masky.

Maskovaná nabízí i příběhy a zkušenosti mnohých zejména pozdě diagnostikovaných autistek. Je to citlivý a přitom odborně ukotvený pohled na ženský autismus, na vnitřní boje při skrývání identity a na sílu, kterou vyžaduje být sám sebou v prostředí, které vás nevítá. Vede čtenářky k přijetí sebe sama, k větší sebejistotě, vnitřní svobodě i schopnosti vnímat a chránit své potřeby. Díky propojení osobní zkušenosti, výzkumu a terapeutických nástrojů může být kniha užitečná nejen pro čtenářky na spektru, ale i pro jejich okolí, terapeuty, zaměstnavatele, učitele, lékaře a další profesionály. Možná vám – stejně jako mně – test na straně 75 ukáže víc, než jste čekali.