Autory této knihy, na první pohled s poněkud záhadně znějícím podtitulem, jsou dva neuropsychologové a jeden z nich, Solms, je také psychoanalytik.
Předmluvu napsal u nás známý další neurovědec O. Sacks, vyznačující se svými vtipnými analýzami neuropsychologických syndromů. Proč je vlastně ten podtitul
záhadně znějící ? Prostě proto, že jednou z největších záhad současné filosofie mysli je vysvětlení transformace neurofyziologických procesů v procesy
psychické. Solms je navíc známý tím, že, jak uvádí Sacks ve své předmluvě, se snažil „propojit psychoanalýzu a neurologii“. Jsou známé různé
koreláty neurologických struktur a stavů mozku (např. teplota a spotřeba kyslíku určitých neuronových struktur s určitými psychologickými tématy), ale
zásadně by mělo jít o neurologickou identifikaci a určitých psychických obsahů, jako jsou např. určité druhy pocitů, postojů, myšlenek, snah apod.; např.
co se děje v mozku, když mám radost, že mne můj nadřízený pochválil, nebo když si myslím, že můj soused se moc vytahuje. Teorie identity psychického a
mozkového dění říká, že tu jde o tutéž skutečnost hmotné podstaty, jen je to vyjadřováno dvěma různými vědními jazyky. Říci v této recenzi k čemu v tomto
směru dospěli a jak tento vztah řeší neuropsychologové Solms a Turnbull by ovšem bylo jako říci zaujatému čtenáři detektivek hned na začátku, že vrahem byl
zahradník. A tak se zde omezíme na strukturu této, nepochybně zajímavé i když jistě diskutabilní práce.
V deseti didakticky propracovaných kapitolách se studující této knihy, což musí být nepochybně víc než pouhý čtenář, seznámí se základními neurovědními
koncepty a s elementární anatomií a fyziologií mozku. Je to především velmi dovedně zpracovaný obraz toho, jak mozek zpracovává informace z vnějšího i
vnitřního prostředí a vytváří si poznatky o světě a stavu svého subjektu. Následuje stěžejní téma „Mysl a mozek – jak spolu souvisejí ?“. Jedná se v ní,
jak píší autoři, „o psychofyziologický problém mysl vs tělo“, který je od starověku „filozofickou hádankou“, ale pořád je zde ještě
exponován v obecné rovině a moderní kognitivní věda jej změnila na „problém vědomí“. Jsou zde analyzovány různé hypotézy řešení tohoto problému, mezi jiným
i „některé zajímavé souvislosti s psychoanalýzou“. Následují kapitoly o vědomí a nevědomí, emoci a motivaci, paměti a fantazii, snech a
halucinacích, o vlivech dědičnosti a prostředí na duševní vývoj, o rozdílech v činnosti pravé a levé mozkové hemisféry (což je ilustrováno rozdílem mezi
„slovy a věcmi“). Obsah celého díla vrcholí v mimořádně zajímavé problematice o vztahu „self“ a neurobiologie a „léčbě mluvením“ a zcela na závěr pak
desátou kapitolou o „budoucnosti a neuro-psychoanalýze“. Studium je to v mnoha směrech velmi poučné a četba velmi napínavá i pro pokročilého zájemce o
psychologii v mnohém objevná.
Milan Nakonečný
Recenze zpracována pro nakladatelství Portál