Jestliže se váš partner, kamarád nebo kolega v zaměstnání utrhuje na ostatní, vyhledává možnosti zajít si skleničku, porušuje dohody, pravidla a především – na otázku, co se děje, tvrdošíjně odpovídá, že nic - pak možná není cholerik, alkoholik ani grázlík, ale adept deprese. Muži totiž tuto nemoc prožívají po svém.

Deprese se dlouho považovala spíš za ženskou záležitost. Utvrzovaly nás v tom nejen diagnostické statistiky, ale i veřejné mínění: muži přece slabosti (rozuměj psychické nemoci) nepodléhají a podléhat ani nemají. Jenže právě toto přesvědčení udělalo z mužské deprese tabu. A také znásobilo trápení mnoha mužů.

Exemplárními případy jsou osudy dvou fotbalistů, které najdete v publikaci Muži nepláčou? hned v úvodu. Dlouhodobě je vysávala nejen deprese, ale i snaha ji před ostatními skrýt. Jeden skočil pod vlak, druhý – povzbuzen medializací příběhu toho prvního – se začal léčit. Dva zástupci velkého davu mužů, kteří s depresí vedou úporný a zbytečný boj…

S muži, kteří patří do této rizikové skupiny, vedou otevřený a podpůrný dialog dvě odborné novinářky a jeden psychiatr. Složení autorského týmu poměrně jasně předurčuje styl i obsah knihy. Dvě třetiny popularizace, jedna třetina vědy. Tato kombinace účinkuje celkem efektivně.

Čtenář dostane – ve snadno stravitelné podobě - spoustu praktických informací a rad. Počínaje testem, zda už na něj dosahuje deprese, přes popis příznaků a  hormonálních pochodů až po různé formy pomoci, resp. terapie. Některé informace by ovšem asi patřily spíš na stránky společenských týdeníků. Například kapitola Stín slávy nabízí příběhy depresivních umělců či politiků. Jistě, jsou atraktivní a podněcují zájem. Nicméně kazuistiky v závěrečné kapitole Příběh od příběhu, kde vystupují muži, s nimiž by se čtenář mohl spíš potkat v reálném životě, jsou pro pochopení deprese nakonec užitečnější.

Přínosem knihy je – kromě toho, že prolamuje jedno velké společenské tabu - také pečlivá analýza kořenů depresivního onemocnění u mužů. Důležitá je kapitola o depresi ve srovnání se syndromem vyhoření. Hodně mužů totiž tato tichá bestie spolkne právě v pracovním prostředí. Z hlediska etiologie jsou ještě důležitější kapitoly, kde se rozebírá, jak se deprese vyvíjí a projevuje v různých fázích mužského života: v dětství, adolescenci, po narození dítěte nebo ve zralém věku. Tyto poznatky potřebujeme mimo jiné pro účinnou prevenci sebedestruktivního, ne-li přímo sebevražedného chování mužské populace.

Mužská deprese je univerzální, tak říkajíc multi-kulturní téma. Při četbě knihy někdy zaujmou, jindy ale dráždí německé reálie. Třebaže monografie vznikla díky podpoře Nadace pro zdraví mužů založené v Berlíně v roce 2006. Čtenář se může právem ptát, jak je to u nás - jaké máme na tomto poli v Čechách poznatky, výzkumy či projekty. Odpověď bohužel je, že žádné. Proto potěší snaha překladatelky tento deficit kompenzovat aspoň odkazy v přehledu doporučených informačních zdrojů.

Muži pláčou. Ale zřídka navenek. To však neznamená, že by si zasluhovali méně pozornosti a péče. Spíš naopak. Monografie o mužské depresi otevírá oči jejím svědkům. A jejím protagonistům může rozvázat jazyk.

Martin Jára, Liga otevřených mužů, www.ilom.cz

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál.