Bonelli, Raphael M.: Mužský narcismus - autor recenze: Terezie Zuntychová
http://casopisagora.cz/2018/06/raphael-m-bonelli-muzsky-narcismus/
„Vykašli se na něj, je to narcista.“ Jak banálně by takový výrok mohl znít. Přitom se jedná o poměrně vážnou poruchu osobnosti, v krajních případech vedoucí až k hospitalizaci. Ve svém okolí jste již možná zaregistrovali pár takových diagnóz (i když, pozor, nejčastěji narážky o narcistických tématech ostatních mají právě ti praví narcisté). Pokud vás tedy někdy zajímalo, jak skutečně toto onemocnění rozeznat, pochopit, pracovat s ním a jak ho v neposlední řadě také proměnit, knihu Mužský narcismus velmi oceníte.
Rozpracování tématu je velmi srozumitelné, popsané z větší části v kazuistikách – doslovně přepsaných, přičemž ich-forma napomáhá k čtivosti textu – které jsou vždy doplněné odborným komentářem psychiatra. Nechybí jak vědecká, tak praktická obsahová složka, což může pomoci pochopit některé věty a chování různých herců, sportovců, politiků, vašeho nadřízeného, i souseda – zkrátka některých typických pacientů 21. století. Ale nejenom těch! Kniha nabízí i pohled do historie onemocnění a popisuje, jak se diagnóza a pohled na ni vyvíjely. Publikace vám může být nápomocným průvodcem v průřezu empirických studií a teorií narcismu.
Psychiatr Paul Näcke řekl: „Narcismus je případ, kdy se někdo dokáže vzrušit jedině pohledem na své vlastní tělo.“ Jistě, závisí od typu, formy a síly, ve které se narcismus projeví, ovšem různé sociální sítě tvoří jakési podhoubí a ideální prostor pro nacistické sebepředvádění, což může být pokušení i pro běžného a zdravého člověka. I proto je přínosné onemocnění rozumět a orientovat se alespoň v jeho základech tak, abychom neužívali výrazu „narcista“ pouze pro urážení ostatních.
Knihu ocení jak odborná, tak široká veřejnost. Dozvíte se, jak pracovat s člověkem, který oplývá přepjatým pocitem vlastní hodnoty, vyvyšuje se nad druhé a ubírá jim jejich hodnotu. Jak pomoci takovému pacientovi pracovat s následkem vytěsnění všeho negativního na sobě samém, jak mu pomoci vyrovnat se s pocitem ohrožení od ostatních. Profesně může být kniha jistě velmi obohacující, ale doporučuji ji zejména pro první kontakt s narcismem. Pokud jste se doposud dozvěděli pouze povrchové informace, a téma vás zaujalo, může vám být forma a obsah velmi k užitku. U kazuistik jsou popsány symptomy z DSM-5. Pro jiné čtenáře zase může být knížka přínosná v pochopení, proč se váš známý považuje za jedinečného, důležitého, proč potřebuje stálý obdiv? A proč je jedním z běžných výroků Cristiana Ronalda věta typu: „Kdyby mi někdo řekl, že jsem nejlepší na světě, vůbec by mě to nepřekvapilo.“?
Pro jednoho výhoda a jiného nevýhoda může být, že některé pasáže hodně odkazují na psychoanalýzu, dozvíte se tedy mnoho i o obranných mechanismech a protipřenosech v narcismu. V době, která je orientovaná na výkonnost, soutěžení, konkurenceschopnost a sebeprosazení, se dá kontaktu s narcistou jen ztěžka vyhnout. Samozřejmě, mohli bychom se nad tím rozhořčovat a soudit, ale to není naším úkolem. Nakonec, jak uvádí autor reakci pacienta na poukázání, co konkrétně na sobě může změnit: „Nojo, ale vždyť to už bych nebyl já.“ Načež mu psychiatr odpovídá: „Ale zato byste to byl zralejší Vy, který se dokáže povznést nad své pocity.“