Zhluboka se nadechuji hned na prvních stránkách. S touhle knížkou k sobě budu muset být opravdu upřímná, jinak nemá cenu ji číst.

Vtipný nádech mi dodává chuť vážnému tématu vyjít v ústrety. S uměním vyslovit to dvoupísmenné slovíčko NE, bojuji celý život. (S jedním zásadním NE jsem se potýkala několik, přesněji pět, let!)

A poněvadž už na osmé stránce dostávám do rukou výbavu nahlédnout na sebe jinak, tj. spatřit své vlastní vnitřní svolení se vymezit, sebrat odvahu to slovíčko vyslovit a uvědomit si osobní dispozice sebe ochránit, a přitom nikomu neublížit (a přitom pořád s tím vtipným nádechem), jdu na druhou kapitolu.

Tak teď už mě kniha opravdu vtáhla. Je poznat, že autorka napsala několik úspěšných románů a scénářů. Ví, jak na mne. Vážné téma neschopnosti se vymezit dostalo praktickou odlehčenou formu a začalo mne doslova bavit.

Počítejte s tím, že autorka vám umožní uvidět se s nadhledem i vážností zároveň. A

pokud chcete být v životě spokojení, pomůže vám přeprogramovat se z (třeba i nechtěné) role oběti na autentického člověka, který zná a umí vykomunikovat své potřeby. Člověka, který je šťastný a respektovaný, ať už jde o jakoukoli sféru života. Chce to od vás ovšem trochu práce na sobě. Osvobodíte se. Získáte sebeúctu.

A ikonický citát na závěr: "Možná, že díky budoucí změně svého chování navážete nějaké nové, přínosné přátelství, protože už nebudete skákat na lep lidem, kteří vás budou zásobovat jen úkoly a chválou, ale budete si vybírat takové, kteří od vás nic nepožadují - kromě společně prožitých radostných chvil. V kině nebo na bruslích, při společném vaření a smíchu, a vy je pozvete na oslavu narozenin, jelikož si cení vašich životních zkušeností, vašeho humoru a zkrátka a dobře vaší prosté společnosti. Takže vaší pravé podstaty!"

Knihu Ne je moje superschopnost: Jak vylepšit svůj život jedním slovíčkem od Němky Annette Lies jsem začala číst s tím, že jsem od ní na jednu stranu očekávala návod na to, jak mám říkat lidem “ne”, na druhou stranu jsem byla lehce skeptická, jako ke většině seberozvojových knih. Ze začátku jsem z knihy byla zmatená a trvalo mi delší dobu se do četby dostat. Důvodem bylo velké množství nově vytvořených slov, kde se předpona vždy skládá z “ne”, či zkratek (např. PSŘN = porucha schopnosti říkat ne). Takováto kreativita se mi líbí, ozvláštňuje to text, bohužel v českém jazyce občas zní slova nepřirozeně a trvá nějakou chvilku, než čtenáři dojde, co přesně tím autorka myslí (např. Neposeda = autorčina dcera).

Proč je kniha ideální právě pro ženy? Protože autorka celou knihu adresuje ženám. Ze začátku mi to hodně vadilo. Nechápala jsem, proč nemohou být slovesa psána s měkkým “i”. Po dočtení mi adresování ženskému pohlaví dává větší smysl, jelikož se kniha váže na témata jako je mateřství a podobně. Tato témata jsou obecně bližší ženám a všechny příběhy, které autorka sdílí jsou příběhy žen. I tak by mi přišlo v češtině, kdy se gramatika pro obě pohlaví velmi liší, lepší používat neutrální znění.

Kniha mi doopravdy ukázala jak se v této zdánlivě lehkém a jednoduché slovíčku zlepšit, jelikož občas cítím, že nevyřčené “ne” ovládá můj život. Hlavně mi ale pomohla tím, že jsem toto téma pro sebe otevřela. Nejvíce oceňuji konkrétní příběhy, do kterých se člověk může dostat. Najdete je v sekci s názvem “Velká násobilka”. Příběhy obsahují celou škálu témat, od říkání “ne” finančním darům, dětem, rodině, po Tinder a trhu s byty. A nakonec bych chtěla ocenit poslední část pojmenovanou “Lékárnička plná ne”, která vás obrní praktickými tipy do života.

Knihu bych doporučila všem, kteří chtějí vylepšit svůj život slovíčkem “ne”. Je to krátká kniha, jednoduše napsaná a lidská, takže jí pochopí každý. A pokud máte kolem sebe někoho, u koho máte pocit, že by jim kniha pomohla, neváhejte a obdarujte je. Přinejmenším je přiměje zamyslet se nad svým životem.

Pokud patříte mezi lidi, kteří se neustále potýkají s kulturně podmíněným vzorcem chování, kvůli němuž jsou přesvědčeni, že musejí za každých okolností všem vycházet vstříc na úkor vlastních potřeb, vězte, že svůj život můžete vylepšit jediným slovíčkem. Vždyť říct NE je tak jednoduché! Nebo ne? Vždyť je to jedno z prvních slovíček, které začneme používat už jako malé děti.

Kdy a kde se to pokazilo?

Někde mezi prvním pláčem, prvním úspěšným použitím nočníku a zvládnutím abecedy vám byla odepřena možnost se vymezit, projevit vztek, a když jste se rozhodly dát své nelibosti volný průběh, zavřeli vás do pokoje. Což byly takříkajíc první formy vašeho ne. Vy jste to prokoukly a nežádoucí chování (stručně řečeno projev vašich skutečných emocí) jste rychle vyměnily za osvědčený vzorec – například podřizování, potlačování nebo naprostou absenci citů. S úsměvem na rtech! Hloupé na tom je, že už si to dneska nepamatujete.

Tenhle úryvek z knihy podle mě úplně přesně vystihuje, co je oním klíčem, který kdysi otevřel bránu k pocitům úzkosti, ztráty identity, k potlačovanému vzteku a někdy i k vyhoření.

Být znovu sama sebou

Abyste se bez výčitek dokázali vymezit vůči svému okolí s pomocí pouhých dvou písmen, sáhněte třeba po útlé psychologické příručce od Nakladatelství Portál s názvem NE JE MOJE SUPERSCHOPNOST. Autorka Annette Lies v ní hovoří především k ženám a odlehčeným, zábavným způsobem pomocí nově vytvořené humorné terminologie nabízí řešení spočívající v různých aspektech respektování vlastních hranic a potřeb. Zabývá se důvody, proč je tak obtížné něco odmítnout, zejména blízkým osobám. Analyzuje různé druhy „ne“ a jednotlivé oblasti, v nichž je potřeba jednoznačně odmítnout. Jedná se například o vymezení vůči dětem, žadatelům o finanční příspěvek, rodičům, bývalým partnerům, sousedům, přátelům nebo zvířatům.

Sebe ochránit a přitom nikomu neublížit

Díky názorným příkladům z praxe si čtenář snadno uvědomí, v jakých situacích, do nichž se v běžném životě dostává, je potřeba říct ne, a jak v tomto postoji setrvat. Nechybí častá povzbuzení a ujištění o tom, že cesta za získáním téhle superschopnosti je správná, i když je lemována nepříjemnými pocity a s některými lidmi se na ní rozejdeme. Jako úderník působí i trefně použité citáty, například tenhle od Marka Twaina: „Máme rádi lidi, kteří nám od plic řeknou, co si o nás myslí. Za předpokladu, že si myslí totéž co my“. Pomáhají také drobné úkoly a cvičení, díky nimž člověk dostává šanci srovnat si myšlenky, získat nadhled a vytvořit si pevnější půdu pod nohama. „Lékárnička odmítání“ v závěrečné části knihy obsahuje například vhodné odmítací formulace a instrukce, jak získat čas, případně kdy je potřeba zalhat.

Dovolte tedy sami sobě roztáhnout křídla, seberte odvahu vyslovit NE, které vás a vaši energii vynese vzhůru, když ho použijete tak, aby vás ochránilo a přitom nikomu neublížilo. Návod na odmítání máte na dosah ruky, je jím právě tahle kniha.