V knize Nebezpečí moci v pomáhajících profesích se autor zamýšlí nad problematikou moci z úhlu pohledu psychoterapeuta, tedy jedné z pomáhajících profesí. Rozebírá rozdílné postavení klienta a odborníka a zprostředkovává pohled do problematiky moci a jejího možného zneužití. Autor nepopisuje moc jako takovou jen v negativních souvislostech, ale poukazuje i na její potřebu při výkonu pomáhajících profesí. Přes veškeré odlišnosti různých pomáhajících profesích je mocenská problematika ve všech těchto oborech v mnoha ohledech velice podobná.
Autor minimálně pracuje s další literaturou, protože, jak uvádí, při psaní knihy vycházel především ze své zkušenosti psychoterapeuta a také ze zkušeností svých analyzandů a kolegů. Veškeré své domněnky dokládá a vysvětluje buďto příklady z praxe nebo historickým kontextem. V některách případech se odvolává na Jungovy teorie. V knize se také objevují mýtická a náboženská připodobnění, která pomáhají čtenáři pochopit autorovy myšlenkové pochody a především různé souvislosti v popisovaném tématu.
K náboženským připodobněním jsem nucena poznamenat, že v autorově podání jsou někdy příliš jednostranné, a to z pozice křesťanského nebo dokonce velmi zužujícího katolického teologického pohledu. V dnešním otevřeném světě považuji výše uvedený postřeh za limitující faktor, protože z důvodu migrace příslušníků různých kultur a h náboženských vyznání již není možné vymezit určité území, jako např. křesťanské. V rámci EU zaznamenáváme čím dál tím větší nárůsty národnostních menšin, tj. i menšin nekřesťanských (jak pacientů/klientů, tak i zástupců pomáhajících profesí, např. vysoké procento indických lékařů ve Velké Británii, Skandinávii atd.), což obecnou platnost argumentů podstatným způsobem oslabuje nebo dokonce vylučuje.
Kniha je rozdělena na 21 kapitol. V první kapitole Sociální práce a inkvizice se autor zabývá tématem sociální práce, motivací sociálních pracovníků pro svou profesi, problematikou rozhodování a satisfakce při výkonu vlastní činnosti. V dalších kapitolách s názvy: Psychoterapeut, šarlatán, falešný prorok /2/, První kontakt mezi analytikem a analyzandem /3/ Vztah je fantazie /4/, Analytik a pacientův život mimo analýzu /5/, Analýza a sexualita /6/, Škodlivý strach z homosexuality /7/, Analytik jako lichotník /8/, Zneužití hledání smyslu /9/ autor prezentuje podobnosti s ostatními pomáhajícími profesemi. Každý reprezentant těchto profesí je v určitém slova smyslu stavěn do role « vševědoucího » a právě proto, by si měl být této okolnosti vědom a měl by být schopen pracovat se svým nevědomím a s negatovními zkušenostmi ve prospěch svých klientů.
Zvláštní kapitolu s názvem Mocný lékař a dětinský pacient /10/ autor věnuje vztahu lékaře a pacienta. Zamýšlí se nad často nepatřičným chováním člověka v době nemoci, kdy se z pacienta stává závislý jedinec, a tím je role mocného lékaře akcentována.
V kapitolách o Archetypu "léčitel-nemocný" a moc /11/ o Štěpení archetypu /12/ o Moci jako nástroji k překonání rozštěpení /13/ a konečně o Lékaři, psychoterapeutovi, sociálním pracovníkovi a učiteli /14/ jsou popisovány archetypy zástupců obou stran, tedy jak odborníků tak i klientů a jejich vzájemné působení. Autor se zde hlouběji věnuje problematice moci lékaře, rolím lékaře a pacienta, také popisuje podobnosti mezi lékaři a zástupci nelékařských pomáhajících profesí.
Kapitola nazvaná Stín, zpustnutí a zlo (Homo homini lupus) /15/ tematizuje chování člověka, destruktivní tendence a touhu ničit v kontextu teorie lidské přirozenosti.
Poslední kapitoly Je analýza odsouzena ke ztroskotání? /16/, Analýza nepomáhá /17/, Erós /18/, Individuace /19/, Bezmocný psychoterapeut /20/ A přece jen Erós /21/ jsou věnovány psychoterapeutům, analytikům. Autor zde rozebírá potřebu vedení a analýzy pro psychoterapeuty od zkušenějších kolegů, dále se zabývá jejich sociálními interakcemi, které ovlivňují jejich profesní činnost. V závěrečné kapitole autor poukazuje na fakt, že během studia nejsou adepti pomáhajících profesí připravováni na zacházení s vlastními pocity, reakcemi a na problémy, které jim mohou vyvstat v souvislosti s výkonem práce. Osobně považuji za velmi důležitou myšlenku, že příslušnost k určité profesní skupině (tj. pomáhající profese ve zdravotní a sociální oblasti) s sebou přináší postavení experta v daném oboru.V našem případě je tento fenomén expertnosti podpořen faktem, že klienti/pacienti přicházejí do kontaktu s relevantními profesemi v osobní, zpravidla tíživé, situaci, která pocit závislosti na jedné, respektive moci na druhé straně, zesiluje. Lze se s ním ovšem setkat i u jiných profesí jako např. u advokátů, daňových poradců, revizních techniků, státních úředníků apod., stručně a obecně řečeno u všech profesí, jejichž výkon je do určité míry spojen se souborem unikátních znalostí a zkušeností.
Činnost v kterékoli pomáhající profesi staví pracovníka do role odborníka. V oblasti medicíny je tento úkaz ještě markantnější než v jiných oborech. Pacienti očekávají od lékařů profesionalitu a nechávají se často od nich ve své nemoci slepě vést. Tento fakt dává lékařům moc, která může být lehce a, snad většinou, nevědomky zneužita.
Autor recenzované knihy Adolf Guggenbühl-Craig žije ve Švýcarsku a pracuje jako klinický psychoterapeut. V minulosti vyšla v češtině jeho kniha Manželství je mrtvé, ať žije manželství! /Praha, Gemini 99 2000/. Recenzovaná publikace jistě zaujme jeho české kolegy z řad psychoterapeutů, může však oslovit i další reprezentanty pomáhajících profesí, zejména lékaře. Nepochybně ji vhodně doplní i další knihy, jejichž ústředním tématem je problém moci, např. W. Schmidbauerovo Psychické úskalí pomáhajících profesí /Praha, Portál 2000/ a také Y.Yovellův Nepřítel v mém pokoji /Praha, Portál 2005/ nebo Lži na pohovce od I. D. Yaloma /Praha, Portál 2006/
Publikace Nebezpečí moci v pomáhajících profesích je čtivá a srozumitelná. Poutavost textu přehluší i některé nedostatky, zejména skutečnost, že autor nepracuje s další odbornou literaturou a tudíž ji ani neuvádí. K jeho cti je však třeba dodat, že tak činil programově a v textu výslovně uvedl, že dává přednost svým klinickým zkušenostem. V tomto ohledu je jeho text nepochybně přínosný.
Přečtení této knihy pomůže porozumět pocitům spojeným s výkonem povolání lékaře a také dalších pomáhajících profesí, což je nesnadný úkol, který autor nepochybně splnil.

Mgr. Hana Tošnarová
Fakulta humanitních studií UK, Praha