Každá kapitola je ukončena souhrnem a uváděnou literaturou, texty provází doprovodné tabulky, černobílé obrázky a grafy, 22 barevných obrázků na křídovém papíře je vloženo do 14. kapitoly. Publikace je přehledná, text je po formální stránce dobře a srozumitelně uspořádaný.
V předmluvě (autor uvádí, že se nejedná ani o učebnici ani o klinickou příručku) vymezuje pojem neuropsychologie – jako interdisciplinárního oboru, v publikaci vybral problémy, jež jsou, jak uvádí „dále od psychologie“. Řídil se nabídkou Mezinárodní psychologické společnosti a americkou Národní akademií neuropsychologie v programech kontinuálního vzdělávání, tak aby informace byly aktuální.

1. Úvod je věnován zařazení neuropsychologie v systému věd, autor se kriticky zamýšlí nad situací v našich podmínkách, zařazuje ji na pomezí neurověd a psychologie. Rozebírá pojmy neurovědy, kognitivní vědy, kognitivní psychologie, kognitivní neuropsychologie a vlastní neuropsychologie. Závěr tvoří odkazy na postgraduální vzdělávání v zahraničí i u nás, možné specializace, uvádí zde odkazy na zahraniční časopisy.

2. Historie neuropsychologie
Autor vysvětluje historii vlastního pojmu neuropsychologie, pojem získává publicitu až v roce 1960, kdy byly vydány práce Lashleyho s krysami. Pokračuje dějinami vývoje neuropsychologické vědy od konce 19. stol., zpočátku založené na chirurgickém odnětí části mozku, postupně zde začíná mít vliv psychologie a psychofyzika, výzkumy v psychiatrii, testování v oblasti experimentální pedagogiky, psychologie ve výrobních podnicích a diagnostika a léčba vojáků, kteří utrpěli zranění hlavy během války. Je uvedena historie vzniku řady prestižních center v USA, v souvislosti s odchodem psychologů před 2. světovou válkou z Německa, není opomenut východní proud neuropsychologie spojený především se jménem Lurija, navazuje vývoj slovenský a český.

3. Zobrazovací techniky nervového systému
Od stručného výkladu neuronu a vývoje nervové soustavy (vše doprovázeno instruktivními obrázky), pokračuje vysvětlení základních principů elektroencefalografie (EEG), tréninkové metoday EEG - biofeedback, evokovaných potenciálů (EP), magnetoencefalografie (MEG), počítačové tomografie (CT), magnetické rezonance (MR, MRI), magnetické rezonanční spektroskopie (MRS), funkční magnetické rezonance (fMRI), jednofotonové emisní počítačové tomografie (SPECT), pozitronové emisní tomografie (PET), je zde uvedeno i porovnání metod pro sledování funkce mozku. Propojení uvedených postupů při zkoumání kognitivních funkcí se perspektivně jeví jako možné, klinická neuropsychologie u nás zatím nic takového neumožňuje, jak nastiňuje souhrn kapitoly.

4. Plasticita mozku
Na vysvětlení pojmu navazují kasuistická sdělení názorně prezentující plasticitu mozku, s popisem zobrazovacích technik a klinického obrazu. Jsou zde vysvětleny typy plasticity, její mechanismy v čase. Pozornost je věnovaná změnám v normálním mozku během vývoje, změnám mozku podmíněným zkušeností, dále morfologickým změnám a nelze vyloučit, že i v dospělém mozku probíhá neurogeneze.

5. Pozornost a syndrom ADHD
Syndrom deficitu pozornosti a hyperaktivity je zařazen do 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí do kategorie hyperkinetických poruch, vysvětlen je pojem pozornost a její teorie Treismanové, dále LaBergeova teorie, pozornostní sítě. Je uvedena historie syndromu s původním názvem lehká dětská encefalopatie (LDE), lehká mozková dysfunkce (LMD). Upozorňuje zde nejen na typy ADHD v dětském věku, na osobnost dětí, ale i na syndrom ADHD v dospělosti, jehož rizikem je vysoký výskyt deprese, úzkosti a tělesného onemocnění. Pozornost je věnovaná výzkum a teorii syndromu a jeho neuropsychologickému vyšetření v českých podmínkách.

6. Gender - mozek versus „sex - mozek“
V kapitole je vysvětlen termín pohlaví (jak autor zdůrazňuje v zjednodušené představě), je-li spojen s pohlavní odlišnosti mozku, hovoříme o biologickém pojmu, je-li spojen s psychikou, použijeme termín gender, byť je proces přebit procesem kulturního učení u obou pohlaví. V dimorfismu mozkové kůry je zajímavé zjištění vyšší hustoty neuronů u mužů (obrázek v barevné příloze) u žen je mnohem bohatší větvení dendritů, dimorfismus ontogeneze a inteligence uvádí přehled studií, „šestý smysl“- intuice (možná v souvislosti, ženy jsou lepší v neverbální komunikaci) a rehabilitace kognitivních funkcí. Odráží se zde i diksuze o podílu biologických a sociálních faktorů, které v době vydání publikace vyznívá ve prospěch faktorů biologických.

7. Má frontální mozek exekutivní funkci, nebo ji nemá?
Kapitola se věnuje ústřední roli frontálních laloků a jejich propojenosti, jak v anatomickém popisu, tak ve schématech, dále funkci motorické kůry – ovládající provedení jednotlivých pohybů a premotorické kůry vybírající pohyby k realizaci. Autor pokračuje pokusem o vysvětlení náročného pojmu prefrontální exekutivní funkce a její problematičnosti, neboť pacienti s frontálními lézemi nebudou vždy vykazovat exekutivní deficity. Pozornost je věnovaná spíše „kaskádě prefrontálních deficitů“

8. Tajemství bazálních ganglií
Vývojově starší mozkové podkorové struktury jsou vyloženy jednak anatomicky, jednak svými funkcemi, je nastíněn pojem implicitní učení (neuvědomované) a habituální paměť (slovo habituální není zařazeno ve slovníčku). Pozornost je věnovaná podkorové apraxii, kognitivním poruchám, při degenerativních poruchách v této oblasti, jejich podílu na myšlení. V praxi by mělo význam vypracování postupů jak účinněji dosáhnout „neuvědomovaného“ učení.

9. Lateralizace mozkových funkcí – pravá hemisféra
Od původního pohledu jako na nedominantní hemisféru ve výzkumech při sledování lézí, se dospívá k závěrům, že žádná mozková hemisféra není dominantní. Autor uvádí řadu studií od funkcí pravostranného frontálního laloku, přes poruchy při lézích pravého parietálního laloku tzv. unilaterálního neglektu a popisů dalších syndromů, zmiňuje se i o tvořivosti a humoru. Praktický přínos je uveden v návrhu postupů neuropsychologické rehabilitace při správné volbě ovlivňovaných kognitivních systémů. Uvádí specifika rehabilitace pravé hemisféry, kdy jedna za studií uvádí, že „má mimořádnou úlohu v při vybudování, udržování a zpracování osobnostně významných aspektů individuálního světa“, tudíž zajímavý je námět pracovat v praxi s pomůckami, které mají pro pacienta osobní význam a nikoliv s běžným neosobním materiálem.

10. Paměť
Autor udává klasifikaci podle analyzátorů, podle doby uchování paměťového záznamu, tradičního v učebnicích či dle anglického neuropsychologa, tvůrce teorie paměti A. D. Baddeley z roku 1996. Pozornost je věnovaná vzhledem k poruchám paměti, především implicitní, nepřímé paměti. Je vysvětlena pracovní (krátkodobá) paměť a náročný pojem priming. Dále je věnovaná pozornost vlastní činnosti paměti na tzv. dynamickém kognitivním mediačním paměťovém systému. V neuroanatomickém podkladu paměti je objasněna na nervových strukturách mozku jak explicitní, tak implicitní paměť.

11. Jazyk (řeč) a jeho poruchy
Autor uvádí poruchy řeči, její klasifikaci, tj. typy afázií, jejich nejčastější lokalizace lézí včetně v oblasti podkorového původu. Uvádí i další velmi podstatné prvky činící řeč srozumitelnější – neverbální aspekty jazyka (prozódie) a jejich poruchy. Vysvětluje pojmy i s průvodními jevy alexie, agrafie, akalkulie. Nastíněna je i problematika praxe – řečové reedukace.

12. Emoce
Patří mezi oblast méně zastoupenou, neboť nebývají řazeny k tzv. vyšším či korovým funkcím, patřící spíše mezi podkorové mozkové struktury, které jsou neuropsychologickému vyšetření málo přístupné. Jsou uvedeny klasické teorie emocí, struktury hrající významnou roli v emočním prožívání, přístup k výzkumu emocí. Pozornost je věnovaná působnosti na paměť. Dále možnosti „funkčně zobrazit“ v mozku jednotlivé citové prožitky a nalézt, existují-li vůbec, anatomické koreláty. Např. vliv velké deprese mj. na snížení oblastního krevního průtoku. Pozornost je především soustředěna na neuropsychologické vyšetření emocí.

13. „IQ – odpočívej v pokoji“
Kapitola odráží jistou skepsi k tradičnímu pojetí klasického měření IQ, podporuje pluralistické pojetí mentálních schopností. Skutečná neuropsychologická diagnostika vyžaduje specifičtější a citlivější nástroje.

14. Vědomí
Autor zdůrazňuje přízemnost roviny, na níž se v kapitole pohybuje, bez fantastických hypotéz. Vybírá definice, načrtává vědomí u zvířat, vysvětlen je zde pojem split - brain. Neurobiologický model vědomí je cenný provázaností procesů percepce,pozornosti, paměti, motivačního systému a kognice, zaměření je na jednotlivé složky. Není zapomenuto ani na zachycení změn při hypnóze a především na patologicky změněné vědomí, včetně evropských i amerických návrhů směrnic pro jeho posuzování.

15. Stárnoucí mozek
Kromě porovnávání velikosti mozku, IQ a stáří, je ještě uvedena hypotéza rezervní mozkové kapacity. Vychází z předpokladu, že vzdělání by mohlo poskytnout ochranný „zásobník“, který umožňuje těmto osobám kompenzovat změny mozku a takto vzdorovat demenci. Ze studií vyplývá, že větší kognitivní „zásobník“ skýtají zachované striatální struktury, které mohou naznačovat integritu frontotemporálních okruhů. Zmíněn je lipofuscinový pigment. Při pohledu na stárnutí základních kognitivních funkcí se autor soustřeďuje na pozornost, paměť a zdůrazněno je, že implicitně nevykazují s věkem pokles, dále na zrakově – prostorové schopnosti, řečové funkce a myšlení.

16. Neuropsychologická diagnostika
Využití technických vymožeností neprozradí, co eventuální poškození mozku způsobilo v psychice, jak se promítlo v chování a prožívání, jaké změny navodilo v kognitivních funkcích. Autor poukazuje na využití neuropsychologických testů ve světě s příslušnými normami a klinický (behaviorálně- neurologický) přístup za pomoci manuálu u zkušeného examinátora. Zajímavé je podchycení frekvence využívání jednotlivých neuropsychologických testů, či co vlastně řeší neurolopsycholog v neurologii, co očekává neurolog od neuropsychologa, pohledy na pojem organicita a jeho smysluplnost při definování specifických dysfunkcí chování. Vysvětluje základní diagnostické přístupy, formu i obsah, využití počítačů v diagnostice.

17. Neurolopsychologická rehabilitace
Autor upřednostňuje díky svým zkušenostem postoj optimistický, vhodným individuálním projektem lze docílit významných zlepšení v oblasti kognitivních funkcí, celé osobnosti a psychosociální adaptace postiženého jedince. Uvádí hypotetický vývoj stavu kognice při poškození mozku, modely rehabilitace, diskusi o zahájení časné restituci funkcí, a další neruropsychologické přístupy, včetně využití počítačových programů při nácviku virtuální reality.

18. Neuropsychoterapie
Vymezuje případné možnosti neurolopsychologa a rehabilitačního psychologa u pacientů s poškozením mozku. Vysvětluje neurolobiologický základ psychoterapie, změny osobnosti v důsledku poškození mozku, cíle neuropsychotepie, základní prvky psychoterapeutické intervence. Popsány jsou metody rehabilitační práce např. Kodaňského Centra, Presbyteriánské nemocnice v Oklahoma City, rehabilitační medicíny v New Yorku, či v Ely, která není příliš nakloněna možnosti rehabilitace mozkových kognitivních funkcí, integrace pomocí kognitivních protéz (pomůcek pro mozek, záznamníky, diáře, dálkové sledování dispečinkem).

19. Teorie činnosti mozku
V kapitole je uvedena Lurijova teorie funkčních mozkových bloků, Pribramova holonomní teorie, koncepce Mesulama, integrační model činnosti mozku v rehabilitaci.

Jak autor uvádí - nejedná se ani o učebnici ani o klinickou příručku - takže ji nazveme rukovětí či textovým průvodcem v problematice neuropsychologie.

V rukověti jsou jednotlivé kapitoly vždy uvedeny příběhem z medií zlidšťujícím úvod do vědeckého myšlení jednotlivých oddílů, které jsou tvořeny výsledky prestižních studií v oboru. Text je v kapitolách věnovaných mozku (kap. 7 - 10) náročnější, i když se jedná o informace zajímavé, pro jejich pochopení je třeba hlubších znalostí nebo jejich doplnění - na tento fakt autor upozorňuje již v předmluvě. Proto čtenář může malé, barevné statické obrázky chápat jen jako ilustrativní, k výkladu problematiky je málo dostatečné. K atraktivnosti náročného textu by prospělo v dalších vydáních interaktivní mezioborový CD (např. pro kasuistická sdělení, s použitím zobrazovací techniky, záznamu neverbálních aspektů poruch jazyka, možné rehabilitace a dalších). Z publikace je patrné, že autor má v dané oblasti nejen znalosti teoretické, ale i zkušenosti klinické, věnuje pozornost i praktickému výstupu na poli rehabilitace. Osvětluje význam současného neuropsychologického vyšetření vedle dnes velmi kvalitních zobrazovacích technik.

Rukověť je zajímavá pro řadu profesí, jednotlivé oddíly – kapitoly tvoří uzavřené celky, jsou použitelné a přínosné i dalším profesím. Nejen neuropsychologům, ale pediatrium, neurologům, rehabilitačním pracovníkům, logopedům, psychiatrům, geriatrům, i erudovanější veřejnosti.

Jiným odbornostem, než neuropsychologům se řada poznatků může jevit jako nová a překvapivá. Publikace nastiňuje reálnější pohled na problematiku neurolopsychologie a dává nahlédnout možnostem bourání mýtů o jednoznačné kausalitě.

Průměrně v každé kapitole vychází autor a cituje výsledky nejméně 22 studií, tvořících průřez v dané oblasti bádání, případně jsou kapitoly věnovány přehledům recentních studií v dané problematice. Vzhledem ke stručnosti publikace není mnoho prostoru pro vlastní úvahy autora, či nastínění další trendů, závěry autora jsou krátce shrnuty v souhrnu. Rukověť vhodně doplňuje chybějící mezeru na našem trhu v oblasti neuropsychologie.

V Praze 6. listopadu 2003
MUDr. Tamara Tošnerová