Úspěšně proplout mezi Skyllou a Charybdou se podařilo jen Odysseovi. Je to už dávno, můžete namítnout, a je to jen mýtus. Svým způsobem však každý z nás řeší nebezpečné proplouvání životem mezi dvěma krajnostmi moderního světa, mezi hédonickou adaptací na blahobyt a smysluplností vlastní existence.

Harmonického skloubení obou pólů vnějšího a vnitřního světa je zapotřebí k tomu, abychom si zajistili postačující hmotné zajištění a zároveň získali motivaci k aktivitě směřující k seberealizaci. Pokud se přikloníme příliš k prvnímu extrému, hrozí nám nestvůra zpohodlnění, pokud ke druhému, ocitneme se v blízkosti nebezpečného víru nouze.

Druhá kniha dvou zkušených spoluautorů (Sport, výkon a metafyzika: aneb jak proměnit „práci“ ve hru a úsilí v medaile, Mladá fronta 2014) propojujících zkušenosti s vrcholovým sportem, psychologií, koučinkem a osobnostním rozvojem se snaží právě o představení možností takové pomyslné plavby. Aniž by metafora námořní cesty byla použita, můžeme číst tento text optikou hledání smysluplné uměřenosti, dosažitelné spolupůsobením rozumu a srdce, myšlení a emocí, ratia živeného energií lásky. Jde na to prostřednictvím tří částí knihy, strukturujících půl sta kratičkých kapitol a přehršel příkladů a konkrétních inspirací.

První kapitola, nazvaná Společnost blahobytu, poukazuje na poznatek, že honba za úspěchem, penězi, maximálním výkonem a blahobytem štěstí nepřináší. Že optimální prospívání (flourishing) není rovno hmotnému blahobytu a ekonomickému bohatství, ale je spjato s duševní pohodou, tedy s pozitivními emocemi, zaujetím činností (flow), smysluplností, pozitivními mezilidskými vztahy a úspěšným výkonem. A na to logika kvantifikace nepostačuje. Na blahobyt se snadno zvyká a to, oč jsme usilovali, ztrácí brzy pel zajímavosti. Pak se „stáváme štvanci honícími se za příjemnými prožitky, kteří potřebují další a další dávku“ (p. 31), s důsledkem vyhoření, demotivace, absence smyslu, „infarktu duše“. To, co nám v tom může zabránit, jsou limity, vymezující pole svobody určitými pravidly, je to omezenost četností volby, protože z příliš mnoha možností si nakonec nevybereme žádnou. Nemocím z blahobytu je dobré vědomě čelit, a to pomocí korigujících mechanismů a vytyčováním hranic. Měli bychom se vědomě bránit nadměrné rychlosti záměrným zpomalením, přílišné digitalizaci realitou vztahů, paralýze z blahobytu vedoucímu k lenosti jeho vědomým omezením.

A to je prostor pro druhou kapitolu, jejíž téma zná každý zájemce o zážitkovou pedagogiku: Zóny. Samozřejmě míněna je zóna komfortu, zóna učení a zóna stresu. Umět vystoupit z první z nich, to však vyžaduje úsilí, odhodlání a – energii. Protože blahobyt mě rozhodně ke stlačení komfortní zóny nedonutí…

Kde ji vzít? Třetí kapitola, Motivace, hledá energii k nastartování aktivity, kterou nalézá v emoční vazbě k činnosti. Tedy v tom, že mě musí bavit aktivita samotná, nikoliv pouze očekávání výsledků, „cílové feťáctví“ nezajímající se o cesty, které k nim vedou. „Symbióza smysluplnosti (racionální odůvodnitelnosti toho, co dělám) a seberealizace (nadšení a touhy, emoční atraktivita toho, co dělám) vedou k těm pravým výsledkům. V konečném efektu to přece jen spouští láska k něčemu.“ (p. 131)

Kniha to není vědecká, ale populárně naučná. Využívá vybraných výzkumných sdělení, ta však přeformulovává do jazyka přijatelného laickému čtenáři. Více než o významovou přesnost slov se zajímá o jejich srozumitelnost. O sdělnost, jíž mají napomoci popisované příběhy a historky, příklady hodné následování i ty, jichž bychom se měli vyvarovat. Ze sportovního prostředí, ale také z firemního managementu.

A co nás ještě může potěšit? Přiznání hned na úplném začátku knihy, v Prologu prvního ze spoluautorů (a rovněž obdobná zmínka v Epilogu druhé spoluautorky), že přijetí výzvy Gymnasionu k napsání příspěvku (otištěnému v G 18, pp. 20–23) se vlastně stalo startovním impulsem k představení tematiky v mnohem širším kontextu. Věřím, že propojení našeho periodika, tématu knihy a jeho autorského podání může být ještě umocněno závěrečným apelem: přečtěte si tuto čtivě podanou sondu ze života soudobé společnosti. Palčivé napětí mezi hmotným blahobytem a nedostatkem vnitřního klidu či spokojenosti je určitě tématem hodným hlubokého zamyšlení. A dopřejte si ten luxus vztáhnout si konkrétní náměty na svůj vlastní život, na sebe sama, na vlastní balancování mezi ekonomickým zajištěním a smysluplnou seberealizací. Stojí to za to!

Na první pohled se může zdát, že je kniha určena vedoucím pracovníkům či sportovcům a jejich trenérům. Přinese však užitek také rodičům, kteří hledají způsob, jak lépe vychovávat své děti v této dynamické době, pedagogům a samozřejmě široké veřejnosti.

V první části jsou stručným a poutavým způsobem popsány vědecké objevy v oblastech zkoumání lidské psychiky, postojů a subjektivního vnímání světa v souvislosti s lidskými a společenskými potřebami. To vše je porovnáváno s evolučními pravidly tak, aby si čtenář mohl sám vytvářet své závěry a snáze svému chování a chování druhých porozuměl. Je mnohdy překvapivé, jak jsou moudra učenců z dávné historie aktuální i pro dnešní dobu.

Pro čtenáře je již více uchopitelná kapitola Zóny. Říká se, že lenost je pokrokem lidstva. Aktuální doba nám však umožňuje být čím dál více líní bez nutnosti k tomu vytvářet nové „zlepšováky“. Tím následně hrozí degenerace. Část II velice srozumitelným způsobem popisuje, co je nutné dělat pro to, abychom si v takto pohodlné době dokázali udržet schopnost kreativity a smysl života tak, aby nás nepřekvapil v dohledné době syndrom vyhoření a život (včetně práce) přinášel uspokojení.

V poslední části autoři přinášejí konkrétní popisy, jak si udržet motivaci. A to nejen u sebe, ale jak jí vzbouzet u svých dětí, kolegů či podřízených. Klíčové pro porozumění nové situaci žití v blahobytu je, že výrazně důležitější než fixace na cíl je zaměření se na cestu k cíli. V dnešní době se ukazuje, že pokud jsme orientovaní pouze a jen na cíl a chybí nám emoční vazba k činnosti (cestě, postupu), spokojenost z dosažení cíle je pouze krátkodobá a pocit šťastného života se stále nedostavuje. Několik konkrétních případů, jak tvořit emoční vazbu ke sportu, k výuce na hudební nástroj či ke svému zaměstnavateli a výrobním prostředkům, se nachází právě v této kapitole. A co je podstatné, jedná se o konkrétní příklady z českého prostředí několika posledních let!

Leoš Kubíček

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál