O smrti a umírání je jednou z nejslavnějších psychologických studií konce 20. století, jíž bylo odtabuizováno téma smrti. Jde o autorčinu „vlajkovou loď“, v níž se snaží přinést informace, na základě kterých lze zkvalitnit péči o terminálně nemocné. V knize autorka poprvé představila svůj slavný pětistupňový model vyrovnávání se smrtí (a později jakoukoli tragickou životní událostí), který zahrnuje popírání, zlost, smlouvání, depresi a akceptaci. Na příkladu rozhovorů autorka ukazuje, jak zážitek blížící se smrti ovlivňuje pacienta, profesionály, kteří s ním pracují, i jeho rodinu, přičemž všem se snaží přinést naději, smíření a klid mysli. Kniha, v níž autorka k umírajícím zaujímá partnerský přístup, může sloužit jako etický manuál pro zdravotnické pracovníky.
Elisabeth Kübler-Ross (1926–2004) byla přední americká lékařka švýcarského původu, která zasvětila svůj život práci s umírajícími pacienty. O smrti a umírání je její nejznámější dílo.
Slavná publikace Elisabeth Kubler-Ross O smrti a umírání vychází v novém a nezkráceném překladu Jiřího Královce, není na českém trhu neznámá. I když sama autorka v předmluvě k prvnímu vydání říká, že by „kniha neměla být učebnicí toho, jak zacházet s umírajícími pacienty, ani vyčerpávající studií o psychologii umírání“, učebnicí ve skutečnosti je a zřejmě to bylo i autorčiným skrytým záměrem. Usvědčuje ji podtitul knihy „Co by se lidé měli naučit od umírajících“. Obojí se zde vzájemně nevylučuje, pouze autorka skromně ustupuje do pozadí, aby do role učitelů postavila pedagogy nejkompetentnější, totiž pacienty v terminálním stadiu nevyléčitelného onemocnění. To potvrzuje i zkušenost mnoha českých čtenářů, kteří se z titulu své profese věnují umírajícím, např. v hospicích. Ti všichni toto dílo znají, uznávají a s velkou pokorou vyznávají, že umírající jsou jejich největšími učiteli. Služba v hospicích není jednostranná. Jde o oboustranné vzájemné obdarovávání, jak ostatně vyplývá i ze zkušeností autory této knihy. Každý člověk je originál, a i když každé umírání je jiné, zcela jedinečné, neopakovatelné, je velmi užitečné něco o tom vědět a předem se na roli doprovázejícího (a jednou i doprovázeného) připravit. To platí nejen pro doprovázející profesionály, ale i pro rodinné příslušníky pacientů. Jsou-li včas poučeni, vyvarují se hrubých chyb, kterých by se jinak téměř jistě dopustili. A protože generace lidí doprovázených a doprovázejících je jako voda v řece, která nepřetržitě přitéká, protéká a odtéká, je nanejvýš žádoucí, aby tato kniha byla dostupná trvale.
Omlouváme se, ale tyto webové stránky nejsou optimalizovány pro tento prohlížeč. Použijte prosím aktuální verzi prohlížeče Google Chrome, Firefox, Microsoft Edge, popř. Safari.
