Autoři v úvodu seznamují čtenáře s konceptem vnitřního kritika. Uvažují nad tím, odkud se bere, jak vzniká. Nabízí paralelu střípku zrcadla podle Andersenovy pohádky Sněhová královna. Zdůrazňují jeho dobré záměry, konkrétně „ušetřit nás hanby a bolesti“. Bohužel mnohdy neví, kdy přestat a svou pomoc přehání.
Knihu doprovázejí cvičení, první z nich se jmenuje „nalaďte si rádio MAGOR“. Vede čtenáře k pozorování a zaznamenávání kritikových výroků, doporučuje kritika si vyrobit, namalovat či jinak znázornit.
Navazují otázkou, jak s vnitřním kritikem mluvit, a zdůrazňují, že čím více se ho budeme snažit potlačit tím se bude projevovat zvučněji a naléhavěji. A jak vlastně vnitřní kritik působí? Jako hlas sdělující absolutní pravdu. Čím je přitom vnitřní kritik silnější, tím je více pravděpodobné, že daný člověk v dětství slýchal kritiku. Jistě si sami vyvodíme, že vnitřního kritika z tohoto pohledu vydatně přiživují nadměrně nároční rodiče, „odsuzující sourozenci a další kritičtí lidé z našeho okolí“.
Kritik je přitom všestranný, stává se partnerem při učení, podporuje nás v sebezdokonalování, snaží se nás duchovně rozvíjet, je tvůrcem pravidel. Nacházíme na něm tedy i řadu ocenění hodných věcí, například jeho holistický přístup, vysoké nasazení.
A jakou úlohu sehrává kritik při depresi a nízkém sebevědomí? Naléhá na nás, abychom se neustále zlepšovali. Snažíme se, ale stejně se nám to nedaří, protože se kritik se žádným výsledkem nespokojí a naléhá na ještě lepší výsledky. Navíc je mistrem přístupu „ano, ale“.
Autoři dále představují kritika jako tyrana našeho vnitřního dítěte, jako krutého a surového rodiče, jako zabijáka, který nás připravuje o instinktivní energii. Zastavují se u rozdílu mezi kritikem mužů a žen.
Velký prostor věnují vztahům a roli kritika v nich, zejména dobře známou poznámku „Co si řeknou lidi“.
Poslední část je věnovaná proměně kritika. Autoři na něj nyní pohlížejí jako na poplašný systém, který volá o pomoc. Zastávají názor, že hlavní je stát se dobrým rodičem vnitřního kritika, aby nemusel stále být tolik aktivní.
Knihu doplňují přílohy, např. test Jaký je váš vnitřní kritik, Dvanáct nejvýraznějších znaků vnitřního kritika, Deset nejvýraznějších znaků vnitřního kritika, který se stal vaším pomocníkem.
Kniha je rozdělená na řadu oddílů a pododdílů, v jejichž struktuře se až ztrácím, nepovažuji ji za přehlednou. Postrádám zastřešující záměr, kniha je pojatá jako posloupnost témat, jimž podle mého názoru chybí jedna základní linie.
Z mého pohledu je kniha nadměrně racionálně zaměřená, postrádám v ní větší prostor pro emoce a konání. Nepochybuji však o tom, že si najde řadu svých příznivců, kterým tento přístup naopak bude velmi vyhovovat.
Kniha je českou premiérou autorů. Halovi jsou autory knih o vztazích: Embracing Each ther: How to Make All Your Relationships Work for You (1989), Partnering: A New Kind of Relationship (2000) a o seberozvoji: Embracing Ourselves: The vice od Dialogue Manual (1993), The Voice Dialogue Anthology: Explorations of the Psychology of Selves and the Aware Ego Process (2012).
Dagmar Brejlová
Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál
www.brejlova.cz/