Odborné čítanie pre psychológov, začínajúcich psychológov, v ktorom je dokonale klinicky popísané množstvo informácii ohľadom porúch osobnosti (a ešte oveľa viac). Počas čítania mi bežalo hlavou, ako by mi táto kniha pomohla lepšie sa orientovať v jednotlivých diagnózach na začiatku prace v nemocnici, tým chcem povedať, že podľa môjho názoru ide o skvelé čítanie pre psychológov pohybujúcich sa v klinickom prostredí. Autori porovnajú poruchy osobnosti (hlavne hraničnú poruchu osobnosti) s inými poruchami (napr. bipolarnou poruchou, PPP…). Zároveň, vysvetľujú, kto sa pokladá za zdravého jedinca, keďže je dôležité rozumieť rozdielom medzi tými, ktorých s kým porovnávame a na čo sa zamerať. Nie je to ľahké čítanie, ale veľmi ma to ťahalo pokračovať ďalej, zvýrazňovať si dôležité myšlienky, a zároveň ma upokojuje predstava, že môžem knihu kedykoľvek otvoriť a ozrejmiť si prípadné nejasnosti.

Štruktúry osobnosti a akú funkciu prinášajú návykové látky v súvislosti s nimi, spojitosť medzi užívaním návykových látok a poruchami príjmu potravy … je tam toho mega veľa 🤓 Písaná odborným jazykom, plná múdrych poučiek vám zamotá hlavu. Hodnotím ju veľmi pozitívne, skvelá do zbierky pre psychológov.

“Osobnost každého z nás je částečně podmíněna dědičností a částečně výchovou. Nikdo dosud přesně neví, v jakém poměru jsou oba vlivy zastoupeny, přesto ale víme, že prolínají do všech pěti složek naší osobnosti. (Riegel in Riegel, Kalina & Pěč, 2020, 194).”

Kniha je rozdělena do tří oddílů a postupně se věnuje teorii, diferenciální diagnostice (poruchy osobnosti – závislostní poruchy – poruchy příjmu potravy) a diagnostice v praxi. První oddíl mě poměrně zklamal, a to především tím, že jako teoretický základ je použito východisko z psychoanalýzy (kterou jako směr moc nemusím). Především mě mrzí, že zde autoři nezařadili pro srovnání jiný psychologický směr. Dále jsem rozpačitá v tom, že autoři vychází ze dvou diagnostických klasifikací: DSM-5 a MKN-11 (přičemž, alespoň co vím, se stále v praxi přiklání k MKN-10). Ve druhém oddílu se autoři věnují poruchám osobnosti, jejich vývoji a konkrétně pak závislostem a poruchám příjmu potravy a opět psychoanalytickému pohledu. Třetí oddíl se věnuje diagnostice v praxi, sdělování diagnózy a plánování terapie a léčby. Celkově se dá říct, že kniha není špatná, ale místy na mě byla celkem složitá. Pokud však chcete zavítat do klinické psychologie nebo diagnostiky, určitě zde najdete cenné informace a náhled do MKN-11, ke které v budoucnu Česká republika přejde.

Široký název knihy napovídá, že by se mohlo jednat o mnohasetstránkovou publikaci, kde jsou rozebrány jednotlivé části do nejmenších podrobností. Pravda je to částečná. Jde skutečně o zevrubný náhled na tak komplikovanou oblast, jako jsou poruchy osobnosti, ovšem mýlkou je velikost. Autoři na 240 stranách dostáli všemu, co v nadpisu oznamovali.

Doktor Karel D. Riegel se zabývá poruchami osobnosti a závislostními poruchami. Působí jako terapeut s výcvikem v TFP a zároveň jako vysokoškolský pedagog a výzkumník. Docent Kamil Kalina je psychiatr se specializací na závislostní poruchy a je rovněž lékařským ředitelem sdružení SANIM. Posledním autorem je doktor Ondřej Peč, psychiatr, psychoanalytik a ředitel Psychoterapeutické a psychosomatické kliniky ESET.

V úvodu se seznámíme s teoretickými východisky diagnostiky poruch osobnosti. Vše je bráno z gruntu – tedy i psychologického. Autoři neopomínají zmínit Freuda a jeho vývojová stádia, ale také Bowlbyho a jeho citovou vazbu. Uvědomují si, že jejich patologie je jednou z možných prvních příčin vzniku poruch osobnosti. V druhé části se zaměří na vztah poruch osobnosti a poruch příjmu potravy a závislostní poruchy – tedy tzv. duální poruchy. V posledním oddíle se autoři zaobírají praxí, dimenzionální diagnostikou a způsobem, jak sdělit klientovi jeho diagnózu. Vše je doplněné kazuistikou, na které jsou představené kroky, jakým způsobem je směřováno vyšetření a odůvodnění použitých metod, což považuji jako krásné vypointování celé knihy.

Kniha je čtivá i přesto, že je napsána odborným jazykem. Díky dělení do podrobných kapitol je přehledná a snadněji uchopitelná. Autoři v knize odkazují na bohatou literaturu a užívají množství zkratek. Jakožto čtenář jsem ocenila hned na počátku knihy přehledný seznam. Text je doplněn množstvím obrázků, tabulek, ale i citací.

Jako velkou nevýhodu považuji poznámky, které jsou pro změnu až na konci knihy. Pro souvislé čtení textu a udržení myšlenky to považuji za poněkud náročnější. Osobně bych volila častější verzi užití poznámek pod čarou. Nicméně i tento nápad je zajímavý a spíše je to o zvyku, než nějaký hrubý nedostatek ze strany vydavatelství.

Vcelku je to vydařené dílo, které se v knihovně bude hodit každému psychologovi, psychiatrovi, terapeutovi, ale i zapálenému laikovi. Ukazuje náhled, jakým způsobem postupuje diagnostika nejen u nás v Evropě, ale také v USA, kde se na rozdíl od MKN užívá DSM. Čtenář tak má příležitost nahlédnout pod pokličku, jakým směrem se ubírala diagnostika poruch osobnosti v průběhu času. Rozhodně není na škodu mít vlastní výtisk knihy, neboť se jedná o zdařilý návrat ke kořenům, doplněný porovnáním se současným náhledem.