Autoři (Mgr. Bc. K. D. Riegel, Ph.D, Doc. MUDr., PhDr. Kamil Kalina, CSc, EMPH a MUDr. O. Pěč, Ph.D.) zpracovali velmi aktuální téma (diagnostiku v teorii a praxi u poruch osobnosti v tomto století). Publikace zahrnuje (mimo předmluvy) tři oddíly. V prvním oddíle se K. D. Riegel a O. Pěč se věnují důležitým tématům k pochopení principů poruch osobnosti, jako například: psychodynamická diagnostika poruch osobnosti, psychiatrická diagnostika poruch osobnosti, psychostrukturální diagnostika poruch osobnosti a neurobiologické aspekty poruch osobnosti. V druhém oddíle (K. Kalina) je věnována pozornost vztahu mezi poruchami osobnosti, závislostními poruchami a poruchami příjmu potravy. V tomto oddíle je věnována pozornost osobnostním dispozicím pro závislost, psychoanalytickým a psychodynamickým pohledům, úrovni organizace osobnosti a poruše osobnosti. Autor si klade otázku, zda poruchy příjmu potravy jsou kvazi-závislostními poruchami a v závěru druhého oddílu věnuje pozornost vývojovému hledisku osobnosti. V třetím oddílu se K. D. Riegel věnuje praxi diagnostiky poruch osobnosti. Autor věnuje patřičnou pozornost trojdimenzionálnímu pojetí diagnostiky, dimenzionální diagnostice poruch osobnosti v adiktologii a nakonec i způsobu sdělování diagnózy poruch osobnosti, včetně plánování vhodné terapie.

Kolektiv autorů velmi pečlivě zpracoval uvedenou oblast. U K. D. Riegla se jedná o první publikaci tohoto typu a jeho podíl na ní je významný. V záhlaví knihy autoři uvádějí, že včasná, citlivá, ale i vhodná či správná diagnostika při posuzování poruch osobnosti (a nejen jich) je nezastupitelná. Správně konstatují, že vhodný diagnostický postup při posuzování duševního stavu přináší léčebný efekt a zlepšení kvality života pacientů. Naopak opačný postup může pacientům uškodit. Nesprávná diagnóza podmiňuje nesprávnou léčbu, což může vést k protrahovaným průběhům léčby, jejím obtížím a komplikacím.

Publikace si klade za cíl podrobněji informovat o velké diagnostické skupině, kterými poruchy osobnosti jistě jsou, a to i v kontextu již platného DSM – 5, ale i nadcházející mezinárodní klasifikace nemocí MNK 11 revize, která vstoupí v platnost v roce 2021. Cenné rovněž je, že mimo současný a budoucí pohled na poruchy osobnosti, vycházejí autoři i z historického kontextu této klinické diagnózy a připomínají, že problematika poruch osobnosti zůstává jednou z nejvíce stigmatizovaných oblastí soudobé psychiatrie a psychologie. Aby se tomu předcházelo je třeba včas a správně rozpoznat duševní poruchu, vhodně ji interpretovat (aby nedocházelo k další stigmatizaci pacienta) a správně léčit.

Autoři věnují rovněž i dostatečnou pozornost diferenciální diagnostice, aby se výše zmíněným situacím dalo pokud možno předejít. Diagnostická kritéria a úvahy dávají do souvislosti s výše uvedenými manuály duševních poruch a některé problémové situace demonstrují v kazuistikách. Cenné rovněž je i podrobný odkaz na Alternativní model DSM-5 pro poruchy osobnosti na klasifikaci poruch osobnosti a nadcházejí Mezinárodní klasifikaci nemocí - 11 revize.

Velmi pečlivě je zpracovaná kapitola Psychostrukturální diagnostika poruch osobnosti, kde autoři vycházejí z modelu poruch osobnosti založeném na moderní psychoanalytické teorii objektních vztahů vyvinuté Ottou F. Kernbergem a nabízejí, a přibližují tak klinickým pracovníkům psychostrukturální model osobnostní patologie, který lze využít při klinickém vyšetření, pro efektivní léčbu i při plánování vhodné terapie. Text je doplněn vhodnými a přehlednými obrázky, schématy a tabulkami, tak aby čtenář se v tématu a textu, lépe orientoval. Významná je rovněž skutečnost, že se první autor recenzované publikace s prof. Kernbergem osobně zná a pod jeho supervizí absolvoval řadu školení a výcviku v testování uvedených psychodiagnostických metod.

Kratší (avšak přehledně) je zpracovaná kapitola čtyři – Neurobiologické aspekty poruch osobnosti, která je ještě rozdělena do dvou podkapitol – Poruchy afektivní regulace a kontroly impulzů a podkapitoly – Regulační systém vztahové vazby a interpersonálních funkcí.

Druhý oddíl (K. Kalina) zahrnuje problematiku závislostí a v tomto kontextu je značná část věnována právě poruchám osobnosti a dispozicím k závislosti, především k návykovým látkám. Významná je pozornost zaměřená na duální poruchy (porucha osobnosti + anxiozně – depresivní poruchy, porucha osobnosti + poruchy příjmu potravin apod.). Autor dále v textu seznamuje čtenáře „Kdo a k čemu potřebuje návykovou látku,“ kde zdůrazňuje tzv. princip rychlé odměny, na němž má hlavní podíl dopaminergní systém. Dále zdůrazňuje, že bludný kruh mechanismu rychlé odměny, který podstatně ovlivňuje chování člověka, se vytváří neuroadaptací při opakované expozici návykové látce. Tedy, že mozek si zvyká na odměňující účinek drogy. K tomu může napomáhat i osobnostní zranitelnost (obtížné zvládaní emocí, pocity vnitřní prázdnoty, ztráta kontroly nad svými impulzy apod.). Mimo přehledného zpracování psychoanalytických a psychodynamických pohledu na danou problematiku, autor dále poukazuje na tzv. Adiktivně disponovanou osobnost, kterou formuloval na základě výzkumných šetření prim. MUDr. Petr Jeřábek. Přehledně a srozumitelně je zpracována kapitola Úroveň organizace osobnosti a poruch osobnosti, včetně vývojových hledisek a významu vlivu vlastní rodiny. Závěr druhého oddílu je věnovaný problematice poruch příjmu potravy, kde autor cituje prof. MUDr. Hanu Papežovou, CSc., významnou odbornici na tuto problematiku, „Závislost na alkoholu a drogách může předcházet poruše příjmu potravy, vznikat při jejím léčení nebo existovat současně.“

Poslední třetí oddíl (K. D. Riegel) je věnován praktickým diagnostickým postupům a vyšetření u poruch osobnosti. V kapitole – Několik poznámek k trojdimenzionálnímu pojetí diagnostiky, kde teoretická východiska S. Mentzose a O. Kernberga, doplňuje o praktické zkušenosti a vlastní názory. V kapitole „Dimenzionální diagnostika poruch osobnosti v adiktologii,“ se autor zabývá volbou vhodných diagnostických nástrojů, zejména Strukturovaným interview organizace osobnosti (STIPO) a nástroji Alternativního modelu DSM-5 pro poruchy osobnosti (AMPO). Autor se těmto diagnostickým metodám dlouhodobě a podrobně věnuje (např. Osobnostní inventář pro DSM-5 z AMPO byl tématem jeho úspěšné dizertační práce na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy) a je jejich velkým propagátorem v České republice, zejména v oblasti klinické psychologie. Velmi cenná (zejména pro klinickou praxi) je kapitola dvanáct – Sdělování diagnózy poruchy osobnosti a plánování terapie, kde autor předkládá doporučení, jak správně postupovat.

Recenzovaná publikace je velmi pečlivě, odborně a srozumitelně zpracovaná. Je doplněna bohatým obrazovým materiálem a seznamem rozsáhlé literatury od zahraničních či domácích autorů. Předkládaná publikace si jistě najde své místo nejen u klinických psychologů, ale i v širší psychologické obci, u studentů psychologie či dalších zájemců o tuto problematiku.

Nakladatelství Portál pokračuje v systematickém pokrývání psychiatrické a psychologické problematiky formou monografií domácích autorů. Recenzovaná publikace asociuje Horvaiovu knihu o psychopatiích z roku 1968 a rovněž upomíná na práci "Hraniční stavy v psychiatrii" od Bolelouckého a kol. z roku 1993, která již reflektovala přeznačkování diagnóz dle DSM a MKN. Při četbě Rieglovy, Kalinovy a Pěčovy knihy si čtenář uvědomí, jaký pokrok nastal v metodologii, ve zpřesňování diagnostiky a v popisu jednotlivých variant poruch osobnosti za padesát let, která uplynula od vydání Horvaiovy publikace. Nárůst jedinců s touto diagnózou vyvolal vznik specializované monografie. Psychologický a psychiatrický přístup k  dané problematice zajišťuje autorský kolektiv svou profesí (psycholog a psychiatři).

Rozsáhlá úvodní část prezentuje teoretický koncept poruch osobnosti. Kniha obsahuje klasický psychoanalytický pohled i jeho moderní verze. Pozornost je postupně věnována psychodynamické diagnostice, psychiatrické diagnostice a diagnostice psychostrukturální, (zde je mj. uváděna operacionalizace Kernbergova psychostrukturálního modelu poruch osobnosti). Pasáž seznamuje čtenáře se specifickými diagnostickými metodami sloužícími k diagnostice poruch osobnosti, kterými jsou "Inventář organizace osobnosti IPO" a "Strukturované interview organizace osobnosti STIPO".

Další oddíl knihy je věnován vztahu závislostí k poruchám osobnosti. Uvádí obecný přehled adiktologie a prezentuje názor, že zejména poruchy příjmu potravy jsou poruchami osobnosti. Také tato část vychází z moderních teoretických pohledů na oblast závislostí.

Závěrečná část se zabývá praktickými problémy diagnostiky poruch osobnosti. Dimensionální diagnostika je předložena na případové studii konkrétní pacientky, jsou předloženy výsledky relevantních metod ( STIPO a rozbor sebeposuzovacího inventáře PID-5). Cenná je závěrečná kapitola pojednávající o sdělování diagnózy a plánování terapie.

Kniha podává podrobný přehled problematiky, reflektuje současné teorie a nejnovější východiska, doplňovaná hlubokým detailním přístupem. Je psána moderním jazykem, obsahuje řadu grafů a tabulek.

Obsáhlý přehled odborné literatury ( čítající 21 stran ) je dotažen do naprosté současnosti. Zájemce o práci s popisovanými metodami potěší uvedením zdrojů, z nichž lze popsané diagnostické nástroje získat.

Publikaci lze doporučit profesionálům z oboru psychiatrie a psychologie i všem vážným interesantům z příbuzných oblastí.

Autoři publikace Poruchy osobnosti v 21. století vydali svou knihu s přesvědčením, že vzrůstající počet pacientů s poruchou osobnosti, jejichž celkový počet v populaci je v rozsahu 7 – 13% a 20 – 30% v medicínské praxi vzrůstá potřeba jednotné terminologie, která by klinickým specialistům umožnila tyto diagnózy včas rozpoznat, vhodně vysvětlit pacientovi a stanovit vhodný dlouhodobý plán terapie.

Summa summarum

Kniha českého kolektivu odborníků vyšla v nakladatelství Portál. Má měkké desky, brožovanou vazbu a osobně ji rozsahem řadím mezi ´běžně tlusté´, ale nenechte se mýlit: rozhodně se nejedná o  oddechovou ´jednohubku´na jediné odpoledne. Poruchy osobnosti v 21. století patří mezi odborné knihy, u kterých autoři předpokládají znalost tématu, základní orientaci v problematice a určitý objem načtené literatury. 

Text knihy je rozdělen do 3 oddílů:

Oddíl I

Teorie poruch osobnosti

Psychodynamická diagnostika poruch osobnosti

Psychiatrická diagnostika poruch osobnosti

Psychostrukturální diagnostika poruch osobnosti 

Neurobiologické aspekty poruch osobnosti

Oddíl II

Vztahy mezi poruchami osobnosti, závislostními poruchami a poruchami příjmu potravy. 

Poruchy osobnosti jako dispozice pro závislost.

Psychoanalytické a psychodynamické pohledy.

Úroveň organizace osobnosti a porucha osobnosti.

Jsou poruchy příjmu potravy kvazi-závislostními poruchami?

Osobnost a její vývoj: společné kořeny

Oddíl III

Praxe diagnostiky poruch osobnosti 

Několik poznámek k trojdimenzionálnímu pojetí diagnostiky 

Dimenzionální diagnostika poruch osobnosti v adiktologii

Sdělování diagnózy poruchy osobnosti a plánování terapie 

Doslov

Poznámky

Literatura

Myslím, že publikaci velmi ocení studenti dotčených oborů, protože (podle mě) se autorům v textu podařilo sjednotit několik diagnostických úhlů pohledu na pacienta, čímž umožnili lepší pochopení individualit pacientů s poruchami osobnosti na základně propojení psychodynamických konceptů s nejnovějšími diagnostickými systémy. Kniha považuji za srozumitelná a skvěle strukturovanou. V textu čtenář ocení mj. to, že propojuje praxi s výzkumnými poznatky, přehledně porovnává různá vydání DSM a MKN.

Knihu doporučuji ¦ čtenářům z řad odborné veřejnosti více než-li ´laikovi´.  ´Běžnému´čtenáři budou v textu překážet odborné termíny a ani stylizace odborného textu není pro každého zrovna ´čtivý formát´.

Hodnocení: 100%