Riegel, Karel; Pěč, Ondřej; Kalina, Kamil: Poruchy osobnosti v 21. století - autor recenze: Pavel HarsaAutoři (Mgr. Bc. K. D. Riegel, Ph.D, Doc. MUDr., PhDr. Kamil Kalina, CSc, EMPH a MUDr. O. Pěč, Ph.D.) zpracovali velmi aktuální téma (diagnostiku v teorii a praxi u poruch osobnosti v tomto století). Publikace zahrnuje (mimo předmluvy) tři oddíly. V prvním oddíle se K. D. Riegel a O. Pěč se věnují důležitým tématům k pochopení principů poruch osobnosti, jako například: psychodynamická diagnostika poruch osobnosti, psychiatrická diagnostika poruch osobnosti, psychostrukturální diagnostika poruch osobnosti a neurobiologické aspekty poruch osobnosti. V druhém oddíle (K. Kalina) je věnována pozornost vztahu mezi poruchami osobnosti, závislostními poruchami a poruchami příjmu potravy. V tomto oddíle je věnována pozornost osobnostním dispozicím pro závislost, psychoanalytickým a psychodynamickým pohledům, úrovni organizace osobnosti a poruše osobnosti. Autor si klade otázku, zda poruchy příjmu potravy jsou kvazi-závislostními poruchami a v závěru druhého oddílu věnuje pozornost vývojovému hledisku osobnosti. V třetím oddílu se K. D. Riegel věnuje praxi diagnostiky poruch osobnosti. Autor věnuje patřičnou pozornost trojdimenzionálnímu pojetí diagnostiky, dimenzionální diagnostice poruch osobnosti v adiktologii a nakonec i způsobu sdělování diagnózy poruch osobnosti, včetně plánování vhodné terapie.
Kolektiv autorů velmi pečlivě zpracoval uvedenou oblast. U K. D. Riegla se jedná o první publikaci tohoto typu a jeho podíl na ní je významný. V záhlaví knihy autoři uvádějí, že včasná, citlivá, ale i vhodná či správná diagnostika při posuzování poruch osobnosti (a nejen jich) je nezastupitelná. Správně konstatují, že vhodný diagnostický postup při posuzování duševního stavu přináší léčebný efekt a zlepšení kvality života pacientů. Naopak opačný postup může pacientům uškodit. Nesprávná diagnóza podmiňuje nesprávnou léčbu, což může vést k protrahovaným průběhům léčby, jejím obtížím a komplikacím.
Publikace si klade za cíl podrobněji informovat o velké diagnostické skupině, kterými poruchy osobnosti jistě jsou, a to i v kontextu již platného DSM – 5, ale i nadcházející mezinárodní klasifikace nemocí MNK 11 revize, která vstoupí v platnost v roce 2021. Cenné rovněž je, že mimo současný a budoucí pohled na poruchy osobnosti, vycházejí autoři i z historického kontextu této klinické diagnózy a připomínají, že problematika poruch osobnosti zůstává jednou z nejvíce stigmatizovaných oblastí soudobé psychiatrie a psychologie. Aby se tomu předcházelo je třeba včas a správně rozpoznat duševní poruchu, vhodně ji interpretovat (aby nedocházelo k další stigmatizaci pacienta) a správně léčit.
Autoři věnují rovněž i dostatečnou pozornost diferenciální diagnostice, aby se výše zmíněným situacím dalo pokud možno předejít. Diagnostická kritéria a úvahy dávají do souvislosti s výše uvedenými manuály duševních poruch a některé problémové situace demonstrují v kazuistikách. Cenné rovněž je i podrobný odkaz na Alternativní model DSM-5 pro poruchy osobnosti na klasifikaci poruch osobnosti a nadcházejí Mezinárodní klasifikaci nemocí - 11 revize.
Velmi pečlivě je zpracovaná kapitola Psychostrukturální diagnostika poruch osobnosti, kde autoři vycházejí z modelu poruch osobnosti založeném na moderní psychoanalytické teorii objektních vztahů vyvinuté Ottou F. Kernbergem a nabízejí, a přibližují tak klinickým pracovníkům psychostrukturální model osobnostní patologie, který lze využít při klinickém vyšetření, pro efektivní léčbu i při plánování vhodné terapie. Text je doplněn vhodnými a přehlednými obrázky, schématy a tabulkami, tak aby čtenář se v tématu a textu, lépe orientoval. Významná je rovněž skutečnost, že se první autor recenzované publikace s prof. Kernbergem osobně zná a pod jeho supervizí absolvoval řadu školení a výcviku v testování uvedených psychodiagnostických metod.
Kratší (avšak přehledně) je zpracovaná kapitola čtyři – Neurobiologické aspekty poruch osobnosti, která je ještě rozdělena do dvou podkapitol – Poruchy afektivní regulace a kontroly impulzů a podkapitoly – Regulační systém vztahové vazby a interpersonálních funkcí.
Druhý oddíl (K. Kalina) zahrnuje problematiku závislostí a v tomto kontextu je značná část věnována právě poruchám osobnosti a dispozicím k závislosti, především k návykovým látkám. Významná je pozornost zaměřená na duální poruchy (porucha osobnosti + anxiozně – depresivní poruchy, porucha osobnosti + poruchy příjmu potravin apod.). Autor dále v textu seznamuje čtenáře „Kdo a k čemu potřebuje návykovou látku,“ kde zdůrazňuje tzv. princip rychlé odměny, na němž má hlavní podíl dopaminergní systém. Dále zdůrazňuje, že bludný kruh mechanismu rychlé odměny, který podstatně ovlivňuje chování člověka, se vytváří neuroadaptací při opakované expozici návykové látce. Tedy, že mozek si zvyká na odměňující účinek drogy. K tomu může napomáhat i osobnostní zranitelnost (obtížné zvládaní emocí, pocity vnitřní prázdnoty, ztráta kontroly nad svými impulzy apod.). Mimo přehledného zpracování psychoanalytických a psychodynamických pohledu na danou problematiku, autor dále poukazuje na tzv. Adiktivně disponovanou osobnost, kterou formuloval na základě výzkumných šetření prim. MUDr. Petr Jeřábek. Přehledně a srozumitelně je zpracována kapitola Úroveň organizace osobnosti a poruch osobnosti, včetně vývojových hledisek a významu vlivu vlastní rodiny. Závěr druhého oddílu je věnovaný problematice poruch příjmu potravy, kde autor cituje prof. MUDr. Hanu Papežovou, CSc., významnou odbornici na tuto problematiku, „Závislost na alkoholu a drogách může předcházet poruše příjmu potravy, vznikat při jejím léčení nebo existovat současně.“
Poslední třetí oddíl (K. D. Riegel) je věnován praktickým diagnostickým postupům a vyšetření u poruch osobnosti. V kapitole – Několik poznámek k trojdimenzionálnímu pojetí diagnostiky, kde teoretická východiska S. Mentzose a O. Kernberga, doplňuje o praktické zkušenosti a vlastní názory. V kapitole „Dimenzionální diagnostika poruch osobnosti v adiktologii,“ se autor zabývá volbou vhodných diagnostických nástrojů, zejména Strukturovaným interview organizace osobnosti (STIPO) a nástroji Alternativního modelu DSM-5 pro poruchy osobnosti (AMPO). Autor se těmto diagnostickým metodám dlouhodobě a podrobně věnuje (např. Osobnostní inventář pro DSM-5 z AMPO byl tématem jeho úspěšné dizertační práce na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy) a je jejich velkým propagátorem v České republice, zejména v oblasti klinické psychologie. Velmi cenná (zejména pro klinickou praxi) je kapitola dvanáct – Sdělování diagnózy poruchy osobnosti a plánování terapie, kde autor předkládá doporučení, jak správně postupovat.
Recenzovaná publikace je velmi pečlivě, odborně a srozumitelně zpracovaná. Je doplněna bohatým obrazovým materiálem a seznamem rozsáhlé literatury od zahraničních či domácích autorů. Předkládaná publikace si jistě najde své místo nejen u klinických psychologů, ale i v širší psychologické obci, u studentů psychologie či dalších zájemců o tuto problematiku.
autor recenze: Pavel Harsa
Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál