Publikaci můžu ohodnotit především jako praktickou a přínosnou. Čtenář ovšem musí počítat s tím, že se jedná o náročné čtení. Napříč knihou jsou zmiňované i kazuistiky jednotlivých párů, které si prošli ztrátou miminka a ty jsou schopné čtenáře doopravdy vtáhnou do děje. Centrální osobou procesu vypořádávání se se smrtí miminka je v této knize matka. Mám dojem, že se autorka zdaleka tak nevěnovala v knize i otci dítěte, jako matce, které jsou v různých kontextech věnovány celé kapitoly a role otce jednom určité pasáže. Ráda bych více nahlédla i do prožívání otců v této situaci, no musím zmínit, že když už je autorka zmínila, byly to moc zajímavě předané příběhy a doporučení. Líbilo se mi zejména, když autorka dala prostor i určité individualitě případu (a ne jenom nějakému ideálnímu psychologickému příkladu), například když zmínila, že jednomu muži pomohlo, když na něj jeho manželka řvala o tom, jak je neschopný se sebrat, co od něj očekává a jak ho má ráda. Sám tuto událost později často zmiňoval jako odrazový můstek pro jeho vzchopení se z neschopnosti něco udělat pro sebe či manželku. Hodně oceňuji, že se autorka napříč knihou věnovala i tomu, co by potřeboval zdravotnický personál (jestli si třeba sestřička prošla ztrátou dítěte, je vhodné, aby požádala kolegyni, zda by se manželskému páru v porodnici věnovala ona) či prarodiče, kteří taky tuto událost překonávají jako ztrátu. Hodně přínosnou pro mě byla kapitola, kde autorka popisovala, jak ke smrti svého sourozence přistupují další děti v rodině a jak rozdílně ke ztrátě sourozence přistupují napříč vývojovými stádii, ve kterých se nacházejí a co potřebují. Poněkud negativně jsem vnímala, když se autorka poněkolikáté vracela k již zmiňovaným tématům v různých kapitolách. Jistě to mohlo být přínosné na ujasnění si určitých důležitých rad, no někdy to působilo dost neorganizovaně. Jako hodně zajímavé pokládám přímé rady pro rodiče ohledně toho, co můžou udělat ještě v porodnici pro sebe a své mrtvé miminko, ale také doma na vyvarování se vzájemnému odcizení. Autorčin způsob psaní mi vyhovoval a myslím si, že díky nepoužívaní přílišných psychologismů a širokému záběru dané problematiky je kniha vhodná jak pro laiky, tak pro odborníky.