Sand, Ilse: Přecitlivělost není slabost -
Filip Šinkner casopisagora.cz/2016/11/ilse-sand-precitlivelost-neni-slabost/Kniha Přecitlivělost není slabost dánské terapeutky Ilse Sand mimo jiné slibuje, že poskytne vysoce citlivým osobám tipy, jak se sebou zacházet v konkrétních situacích. Hned z prvních řádků je patrné, že se jedná o autorčino osobní téma – sama se k těmto lidem řadí. Z knihy je cítit velké pochopení pro popisované problémy. Již v úvodu ubezpečuje Ilse Sand čtenáře, že „zhruba každý pátý člověk je vysoce citlivý“. To jistě může dát čtenářům pocit, že v tom nejsou sami, škoda jen, že autorka nepodpírá své tvrzení žádnými daty.
Kniha je psána čtivě, autorka uvádí velké množství praktických rad. Zaujalo mne například její rozdělení mezilidského kontaktu do čtyř úrovní a návodů, jak se pohybovat z jedné do druhé, pokud se cítíme nepříjemně. Na mnoha místech knihy jsou také uvedeny konkrétní zkušenosti lidí, o které se Ilse Sand starala. Nejsou ale příliš dobře graficky odděleny od prostého textu a v některých částech, kde zabírají až polovinu textu na dvoustraně, se nemohu ubránit dojmu, že to s nimi autorka trochu přehnala. Všeobecně ale opět posilují dojem citlivých lidí, čtoucích knihu, že nejsou sami, kdo řeší podobné obtíže. Líbily se mi konkrétní techniky, které mohou usnadnit orientaci v problémech. Ilse Sand v závěru připojuje i seznam nápadů – činností, které „jsou blahodárné pro vysoce citlivé a senzitivní osoby a zlepšují jim náladu“. Přiznám se, že jsem však od něj čekal trochu více, než položky jako například „hrajte si s kočkou“, „prostě buďte“ a „pádlujte v kajaku“.
Otázkou zůstává i jak přesně autorka definuje nadměrně citlivého člověka. V knize operuje jednak s citlivostí sociální – přehnaným pocitem viny, studu i prací s hněvem, na druhé straně i s citlivostí smyslovou, například popisuje to, jak obtížné může být pro některé lidi najít kavárnu, ve které se cítí dobře a neruší je žádný hluk nebo jiný smyslový vjem. Na konci knihy se nachází dotazník, který by podle autorky měl pomoci s určením čtenářovy citlivosti. Jedná se o výroky, u kterých má čtenář na škále 0 – 4 zhodnotit, jak moc na něj padnou. Tyto výroky se týkají jak smyslů, tak sociálních činností. U dotazníku však není uvedeno nic o jeho normách či reliabilitě a sama autorka uvádí, že na výsledku nemáme „nijak lpět“.
Přecitlivělost není slabost bych osobně doporučil čtenářům, pro které je těžké zacházet se svou vysokou senzitivností, a rádi by si přečetli, že je přirozené reagovat někdy přecitlivěle. Pomoci jim může i výše zmiňované množství konkrétních technik, které v knize naleznou. Lidem nepříliš citlivým (kam jsem se po vyplnění dotazníku nutně zařadil také, ač na výsledku nelpím) a lidem, kteří si zakládají na tom, že tvrzení v psychologických knihách by měla mít silné vědecké podklady, bych raději doporučil sáhnout po jiné knize.