„Co byste chtěli předat svým dětem?" Už si nejsem jistá, kde přesně jsem tuto otázku slyšela, ale pamatuji si, že jednou z mých odpovědi bylo, že bych si moc přála, aby si mé dítě vážilo citlivých a hodných lidí... Vážit si jejich empatické povahy a dobrého srdce. Ano, ne vždycky je citlivý člověk i hodný, ale většinou tomu tak je.

Kniha je čtivá. Je v ní mnoho zajímavých teoretických poznatků zapracovaných do praktických doporučení. Určena je primárně lidem vysoce citlivým, ale je vhodná i pro jejich příbuzné, zaměstnavatele, terapeuty. ,,Být vysoce citlivý nebo senzitivní je omezení i dar. Autorka ujišťuje, že je v pořádku žít svůj život pomalu a hluboce... Mezi vysoce citlivé lidi patří mnozí spisovatelé, výtvarníci a myslitelé."

Autorka se zabývá např. vstřebáváním většího počtu vjemů, o kterých citliví lidé i více přemýšlejí, citlivými smysly, svědomitostí atd. Za zvláště přínosné považuji praktická doporučení, např. seznam nápadů!

Líbí se mi také autorčin náhled na introvertní povahu... Často jsem se v životě setkala s tím, že ji mnozí vnímají jako handicap. Přitom introverti mají tak bohatý vnitřní svět...

,,Podle Junga je introvert člověk, který se zajímá více o vnitřní život než o materiální svět." A kde jinde hledat štěstí než v sobě?

Knihu moc doporučuji

Titul této knížky mě oslovil, protože jsem si často mezi lidmi připadala zvláštní.Tu si musím přečíst, říkala jsem si. Dánská terapeutka Ilse Sand píše o "velmi citlivých" lidech fundovaně, protože jednu z takových osob zná velmi důvěrně. Je jí ona sama.

Kniha je rozčleněna do deseti hlavních kapitol. V první nás autorka seznamuje s rysy "vysoce citlivého" člověka. Pokud si ji přečtete, zřejmě budete schopni rozlišit, zda do této skupiny patříte vy nebo někdo z vašich blízkých. V další kapitole se dočteme, že "vysoce citliví" lidé často trpí nízkou sebeúctou. V dnešní rychlé době plné hluku nejsou schopni obstát bez toho, aby na sebe brali ohled a více odpočívali. V další části knihy autorka radí, jak se zařídit tak, abychom jako "vysoce citliví" lidé dokázali dobře fungovat doma i ve své profesi. Rozebírá též hněv a jeho význam pro člověka.

Na konci knihy si každý čtenář může udělat test, z něhož zjistí, zda patří do skupiny "vysoce citlivých lidí". Takovými mohou být nejen introverti, ale zhruba 35% takových lidí tvoří extroverti. Dále jsou zde nabídnuty aktivity, které mohou těmto lidem pomoci k lepšímu sebepřijetí a rychlému nabrání sil.

Jaké jsou znaky takových lidí? Velmi je vyčerpává hluk, velké množství lidí pohromadě (večírky, oslavy narozenin), potřebují delší dobu na zpracování kladných zážitků - film, výstava, cestování. Aby mohli fungovat, potřebují častější přestávky než běžná populace.

Ilse Sand pořádá pro "vysoce citlivé" lidi semináře. Lidé z nich odjíždějí povzbuzeni, že nejsou nenormální, ale pouze jiní.

Knihu bych doporučovala psychoterapeutům, kněžím, rodičům dětí, které jsou citlivé a lidem, kteří tuší, že jsou hodně citliví a nevědí si s tím rady.

Kniha Přecitlivělost není slabost dánské terapeutky Ilse Sand mimo jiné slibuje, že poskytne vysoce citlivým osobám tipy, jak se sebou zacházet v konkrétních situacích. Hned z prvních řádků je patrné, že se jedná o autorčino osobní téma – sama se k těmto lidem řadí. Z knihy je cítit velké pochopení pro popisované problémy. Již v úvodu ubezpečuje Ilse Sand čtenáře, že „zhruba každý pátý člověk je vysoce citlivý“. To jistě může dát čtenářům pocit, že v tom nejsou sami, škoda jen, že autorka nepodpírá své tvrzení žádnými daty.

Kniha je psána čtivě, autorka uvádí velké množství praktických rad. Zaujalo mne například její rozdělení mezilidského kontaktu do čtyř úrovní a návodů, jak se pohybovat z jedné do druhé, pokud se cítíme nepříjemně. Na mnoha místech knihy jsou také uvedeny konkrétní zkušenosti lidí, o které se Ilse Sand starala. Nejsou ale příliš dobře graficky odděleny od prostého textu a v některých částech, kde zabírají až polovinu textu na dvoustraně, se nemohu ubránit dojmu, že to s nimi autorka trochu přehnala. Všeobecně ale opět posilují dojem citlivých lidí, čtoucích knihu, že nejsou sami, kdo řeší podobné obtíže. Líbily se mi konkrétní techniky, které mohou usnadnit orientaci v problémech. Ilse Sand v závěru připojuje i seznam nápadů – činností, které „jsou blahodárné pro vysoce citlivé a senzitivní osoby a zlepšují jim náladu“. Přiznám se, že jsem však od něj čekal trochu více, než položky jako například „hrajte si s kočkou“, „prostě buďte“ a „pádlujte v kajaku“.

Otázkou zůstává i jak přesně autorka definuje nadměrně citlivého člověka. V knize operuje jednak s citlivostí sociální – přehnaným pocitem viny, studu i prací s hněvem, na druhé straně i s citlivostí smyslovou, například popisuje to, jak obtížné může být pro některé lidi najít kavárnu, ve které se cítí dobře a neruší je žádný hluk nebo jiný smyslový vjem. Na konci knihy se nachází dotazník, který by podle autorky měl pomoci s určením čtenářovy citlivosti. Jedná se o výroky, u kterých má čtenář na škále 0 – 4 zhodnotit, jak moc na něj padnou. Tyto výroky se týkají jak smyslů, tak sociálních činností. U dotazníku však není uvedeno nic o jeho normách či reliabilitě a sama autorka uvádí, že na výsledku nemáme „nijak lpět“.

Přecitlivělost není slabost bych osobně doporučil čtenářům, pro které je těžké zacházet se svou vysokou senzitivností, a rádi by si přečetli, že je přirozené reagovat někdy přecitlivěle. Pomoci jim může i výše zmiňované množství konkrétních technik, které v knize naleznou. Lidem nepříliš citlivým (kam jsem se po vyplnění dotazníku nutně zařadil také, ač na výsledku nelpím) a lidem, kteří si zakládají na tom, že tvrzení v psychologických knihách by měla mít silné vědecké podklady, bych raději doporučil sáhnout po jiné knize.