Kniha Překonávání traumatu od Janiny Fisher, Ph.D., je jedinečná mezi tituly o traumatu. Jde o pracovní sešit kombinující vědecké informace a pracovní listy, což pomáhá čtenářům lépe zvládat svou situaci. Trauma často vede k nepřiměřeným reakcím na nevinné situace. Kniha pomáhá identifikovat spouštěče těchto reakcí a odlišit je od skutečných hrozeb. “Rozpoznat, že nás rozrušil spouštěč, neznamená, že naše pocity nejsou důležité. Znamená to, že naše pocity si vzpomněly na něco mnohem horšího, než je to, co nás teď rozrušilo” (s. 45). Kniha je přátelská a laskavá, obsahuje užitečné diagramy a kazuistiky, a je doporučeno ji číst pomalu a na přeskáčku. Navzdory několika drobným chybám je výborným zdrojem pro terapeuty i ty, kteří trauma přežili, a nabízí útěchu, naději a praktické rady.

Trauma – událost, která nás dokáže paralyzovat. Ne jen na minuty či hodiny, ale někdy i na dny, týdny, měsíce a roky. Událost, která nás dokáže natolik pohltit, že nejsme schopni racionálně myslet ani jednat. Může nás zbavit úsměvů, radostí i klidných nocí. Každý, kdo prošel traumatickou událostí, která více či méně narušila jeho integritu, zdraví či život ví, že od tohoto okamžiku je v jeho životě něco – nebo všechno – jinak. Život se začíná mnohdy dělit na před a po. Trauma je něco, co nechcete nikdy zažít. Přesto je mezi námi mnoho lidí, kteří se s ním potýkají. Někteří ho zvládli překonat, jiní ne. A pokud patříte k těm, kteří své trauma zatím nezvládli, nestyďte se za to. Trauma je tak silným zážitkem, že zvládnout ho je někdy nad lidské síly a vyhledat odbornou pomoc je prvním krokem, jak s ním začít pracovat.

Kniha Překonávání traumatu od uznávané odbornice na léčbu traumatu Janiny Fisher nám pomáhá nahlížet na trauma z biologického psychologického přístupu. V knize se tak budeme moci dozvědět, co se děje v našem mozku, pokud nás trauma zasáhne. Proč se nám stále dokola vrací stejné obrazy, kdykoliv si na trauma vzpomeneme. Proč jsme paralyzování, když se snažíme o něm mluvit. Proč jsme od toho nešťastného incidentu podráždění, proč se nemůžeme soustředit, proč nás nebaví to, co nás dříve naplňovalo, proč cítíme emoční přehlcení, proč se nemůžeme zbavit pocitu studu, úzkosti, chronických bolestí apod. Proč to už zkrátka nejsme my.

Janina Fisher svou knihu Překonávání traumatu napsala nejen pro odborníky, kteří tak mají možnost se na trauma podívat právě z jejího úhlu pohledu, ale také pro lidi, kteří byli nějakým traumatem zasaženi. Ve své knize tak krásně vysvětluje všechny biologické procesy, které se odehrávají v momentě, kdy probíhá situace, která v nás zanechá trauma a současně vysvětluje, jak tyto procesy ovlivňují následné chování a prožívání v době, kdy jsme situaci přežili, ale potýkáme se s traumatem.

Janina Fisher má letité zkušenosti s lidmi, kteří se snaží traumatické události nějak zpracovat a zvládnout. Díky těmto zkušenostem mohla napsat tuto knihu tak, aby se lidé zasažení traumatem lépe orientovali v sobě samotných. Aby lépe porozuměli tomu, co se s nimi děje, když je mnohdy naprosto nečekaně trauma začne ovládat natolik, že jsou paralyzování. Vysvětluje, jak mozek ovlivněný traumatem ovlivňuje jejich myšlení, emoce, hormonální systém, dýchací systém, kardiovaskulární systém apod. LIdé, kteří pochopí, že tyto stavy jsou vlastně přirozeným obranným mechanismem mozku si posléze mohou připadat méně ztracení.

V knize však je možné najít také pracovní listy, které traumatizovaným lidem pomáhají trauma překonávat. Autorka nám ve své publikaci také objasňuje, jak s těmito pracovními listy správně pracovat.

Pojetí celé knihy tedy dává praktický návod, jak pro laickou veřejnost, tak i pro odborníky. Sama autorka však ve své knize uvádí, že by bylo vhodnější, kdyby traumatizovaní lidé s pracovními listy pracovali raději pod odborným dohledem terapeuta, který absolvoval trauma-informovaný přístup. I já se k tomuto přikláním, takže i když je kniha vhodná také pro běžnou populaci, osobně bych se spíše přikláněla k tomu, aby po ni sáhl psycholog, který si chce rozšířit své dovednosti. Pro laiky bych spíše doporučila teoretickou část, která vysvětluje právě ony biologické mechanismy našeho těla.

Velmi ráda v každé odborné knize vidím kazuistiky, které nám umožní lépe pochopit danou problematiku. V knize Překonávání traumatu nám jich autorka předkládá hned několik, což mne velmi mile potěšilo. Člověk tak má příležitost alespoň na chviličku z teorií sklouznout alespoň takto do praxe k reálným lidským příběhům.

Knihu hodnotím jako velmi užitečný nástroj při snaze pomoci lidem s překonáváním traumatu. Přestože se jedná o velice náročné a složité téma, kniha byla překvapivě velmi čtivě napsaná, takže ji porozumí skutečně každý.

Děkuji nakladatelství Portál za zaslání tohoto recenzního výtisku. Bylo to krásné rozšíření obzorů, za které jsem nesmírně vděčná.

“Tato kniha nepojednává o tom, jak se vypořádat s traumatickými vzpomínkami. Jejím cílem je pomoci vám zotavit se z důsledků traumatu” (s. 9).

Ve světle toho, jaká kvanta knih vychází, si každá musí své místo na slunci zasloužit. S touhle myšlenkou přistupuji ke každé knize, když ji poprvé otevírám. Stálo to za ty pokácené stromy, energii, čas a peníze? U knihy Překonávání traumatu můžu bez zaváhání říct, že to vše za to stálo. Knih vůbec i specificky o traumatu vyšlo i v naší kotlině mnoho. Tato je však unikátní: Jde o pracovní sešit, který čtenáři přináší vědecky ověřené informace podané co nejstručněji, aby nezahltily a zároveň byly srozumitelné, a k tomu pracovní listy k vyplňování. Díky nim získá čtenář určitou kontrolu nad svou situací, což je zvlášť při traumatu zásadní. Trauma se projevuje zdánlivě nepřiměřenými reakcemi (například tělesnými, emočními) v situacích, které mohou působit zcela nevinně. Kniha Překonávání traumatu mimo jiné pomáhá s identifikací spouštěčů a tím odlišením emočně silných reakcí souvisejících spíše s minulostí od situací, kdy skutečně hrozí nebezpečí. “Rozpoznat, že nás rozrušil spouštěč, neznamená, že naše pocity nejsou důležité. Znamená to, že naše pocity si vzpomněly na něco mnohem horšího, než je to, co nás teď rozrušilo” (s. 45).

Kniha o velikosti větší A5 má 152 stran. V anglickém originále vyšla v roce 2021, v českém překladu o dva roky později. Autorka Janina Fisher, Ph.D. pochází z USA a působí jako psychoterapeutka, klinická psycholožka a mezinárodní odbornice na léčbu traumatu. Napsala 3 knihy o traumatu, z nichž do češtiny byla zatím přeložena tato jediná.

Autorka sama doporučuje číst knihu pomalu a pozvolna; klidně na přeskáčku a jednu kapitolu za čas, vybírat si kapitoly, které čtenáře zaujmou a dovolit si nečíst ty, které vyvolávají silné emoce. Zároveň laskavě motivuje čtenáře ke svým emocím i k celé knížce přistupovat se zvědavostí. Celkový tón knihy je velmi přátelský a laskavý. Slovy autorky: “Nikdy se nenuťte ani na sebe příliš netlačte –⁠ ale také se nevzdávejte” (s.11). V knize čtenáři autorka normalizuje různé emoce i chování jako pochopitelné v kontextu traumatické historie. Tato slova působí jako pohlazení. Ke srozumitelnosti a čtivosti pomáhají různé diagramy, např. jednoduchý nákres mozku a popis jeho částí a funkcí, i četné kazuistiky.

K dokonalosti knize chybí pár věcí. Především poslední bedlivé pročtení editorem a závěrečné drobné úpravy. Narazila jsem totiž na několik chybek (př. …”reakce přežití, kdy strneme, zcela se podvolíme nebo se stavíme mrtvými” (s. 50)), nebo na věty, které mohou na laika působit nesrozumitelně …”talamus (to je retranslační stanice pro smyslové informace)” …”a amygdalu (nouzový požární hlásič a kouřový detektor)” (s. 27-28).

Celkově mi kniha Zvládání traumatu připadá skutečně výborná. Jednak ji mohu doporučit terapeutům či jiným odborníkům, kteří chtějí dobře uchopit trauma (a nenechat klienty propadat do ještě větších hlubin). Zejména je ale kniha zásadní pro čtenáře, kteří trauma přežili. Věřím, že v knize naleznou útěchu, naději a určitý návod, jak se cítit lépe.