Kniha kombinuje vědecké poznatky a pracovní listy, je tedy praktickou pomůckou k postupnému překonávání traumatu. Pomáhá identifikovat spouštěče nepřiměřených reakcí traumatizovaných osob a odlišit vzpomínky od skutečných hrozeb. Obsahuje diagramy a kazuistiky, což z ní činí názorný a velmi přístupný zdroj informací.

O traumatu a jeho důsledcích se donedávna tvrdilo, že člověk musí traumatizující vzpomínky vyvolávat a sdílet je s terapeutem tak dlouho, až projevy vymizí nebo alespoň poleví. Mnozí klienti při takové léčbě prožívali spíše opětovnou traumatizaci. Kolem roku 1990 se začal prosazovat jiný postup : podat klientovi dostatek informací, aby pochopil, jak jeho prožívání funguje, jak implicitní vzpomínky trauma neustále oživují, co jsou spouštěče takových vzpomínek a jaké následky to do jeho života přináší. Následně se člověk učí regulovat svůj traumatizovaný nervový systém. Metodu TIST — Trauma-Informed Stabilization Treatment prosazuje autorka knihy, Janina Fisher, mezinárodní odbornice na léčbu traumatu. Za průkopníky v léčbě traumatu považuje Judith Hermann a Bessela van der Kolka.

Autorka stručně vysvětluje, jak vzniká trauma, jaký vliv má na vývoj mozku a jak potom traumatizovaný mozek pracuje. Člověk si trauma mnohdy pamatuje spíše emočně a somaticky než ve formě slov poskládaných do příběhu. Když spouštěč aktivuje pocitové a fyzické reakce, traumatizovaná osoba si neuvědomí, že momentální prožitek je jen vzpomínka. Reakce jsou nepřiměřené – viz obr. Živé dědictví traumatu. Cílem léčby traumatu je rozšířit okno tolerance emocí, neuchylovat se ve stavu hyperaktivace k většinou sebedestruktivnímu chování ani k otupujícím stavům hypoaktivace. Celá šestá kapitola je věnovaná primární pečující osobě a spouštěčům, které z dynamiky takového vztahu mohou vzniknout. Následující kapitola pak fragmentaci a disociaci, které jsou následkem odlišného vývoje mozku traumatizovaného dítěte.

Sto padesáti stránková knížka má podtitul Pracovní sešit pro terapeuty a klienty. Dobře poučený laik se ale ve stručném a jasném popisu zákonitostí příčin a následků určitě zorientuje. První úvod je věnovaný traumatizovaným lidem a návodu k co nejlepšímu využitím knížky pro ně, druhý je pak určený pro terapeuty a jejich práci s klienty. Pěstounští rodiče se mnohdy mohou počítat k oběma skupinám. Často sami v dětství zažili něco zlého a vůči svým přijatým dětem v ideálním případě používají tzv. terapeutické rodičovství. Je to ale jako doporučení letušky při startu : nejdříve nasaďte masku sobě, pak dítěti. Nejdříve přečtěte vysvětlující i návodné kapitoly a vypracujte (alespoň některé) z 26 pracovních listů za sebe, pak je třeba zkusíte vyplňovat se svými dětmi nebo si s nimi na daná témata povídat. Jak autorka doporučuje : nejprve vyvolejte zájem, příliš netlačte, ale také se nevzdávejte. Vzdát to neznamená uzdravení.

Kniha Překonávání traumatu od Janiny Fisher, Ph.D., je jedinečná mezi tituly o traumatu. Jde o pracovní sešit kombinující vědecké informace a pracovní listy, což pomáhá čtenářům lépe zvládat svou situaci. Trauma často vede k nepřiměřeným reakcím na nevinné situace. Kniha pomáhá identifikovat spouštěče těchto reakcí a odlišit je od skutečných hrozeb. “Rozpoznat, že nás rozrušil spouštěč, neznamená, že naše pocity nejsou důležité. Znamená to, že naše pocity si vzpomněly na něco mnohem horšího, než je to, co nás teď rozrušilo” (s. 45). Kniha je přátelská a laskavá, obsahuje užitečné diagramy a kazuistiky, a je doporučeno ji číst pomalu a na přeskáčku. Navzdory několika drobným chybám je výborným zdrojem pro terapeuty i ty, kteří trauma přežili, a nabízí útěchu, naději a praktické rady.

Trauma – událost, která nás dokáže paralyzovat. Ne jen na minuty či hodiny, ale někdy i na dny, týdny, měsíce a roky. Událost, která nás dokáže natolik pohltit, že nejsme schopni racionálně myslet ani jednat. Může nás zbavit úsměvů, radostí i klidných nocí. Každý, kdo prošel traumatickou událostí, která více či méně narušila jeho integritu, zdraví či život ví, že od tohoto okamžiku je v jeho životě něco – nebo všechno – jinak. Život se začíná mnohdy dělit na před a po. Trauma je něco, co nechcete nikdy zažít. Přesto je mezi námi mnoho lidí, kteří se s ním potýkají. Někteří ho zvládli překonat, jiní ne. A pokud patříte k těm, kteří své trauma zatím nezvládli, nestyďte se za to. Trauma je tak silným zážitkem, že zvládnout ho je někdy nad lidské síly a vyhledat odbornou pomoc je prvním krokem, jak s ním začít pracovat.

Kniha Překonávání traumatu od uznávané odbornice na léčbu traumatu Janiny Fisher nám pomáhá nahlížet na trauma z biologického psychologického přístupu. V knize se tak budeme moci dozvědět, co se děje v našem mozku, pokud nás trauma zasáhne. Proč se nám stále dokola vrací stejné obrazy, kdykoliv si na trauma vzpomeneme. Proč jsme paralyzování, když se snažíme o něm mluvit. Proč jsme od toho nešťastného incidentu podráždění, proč se nemůžeme soustředit, proč nás nebaví to, co nás dříve naplňovalo, proč cítíme emoční přehlcení, proč se nemůžeme zbavit pocitu studu, úzkosti, chronických bolestí apod. Proč to už zkrátka nejsme my.

Janina Fisher svou knihu Překonávání traumatu napsala nejen pro odborníky, kteří tak mají možnost se na trauma podívat právě z jejího úhlu pohledu, ale také pro lidi, kteří byli nějakým traumatem zasaženi. Ve své knize tak krásně vysvětluje všechny biologické procesy, které se odehrávají v momentě, kdy probíhá situace, která v nás zanechá trauma a současně vysvětluje, jak tyto procesy ovlivňují následné chování a prožívání v době, kdy jsme situaci přežili, ale potýkáme se s traumatem.

Janina Fisher má letité zkušenosti s lidmi, kteří se snaží traumatické události nějak zpracovat a zvládnout. Díky těmto zkušenostem mohla napsat tuto knihu tak, aby se lidé zasažení traumatem lépe orientovali v sobě samotných. Aby lépe porozuměli tomu, co se s nimi děje, když je mnohdy naprosto nečekaně trauma začne ovládat natolik, že jsou paralyzování. Vysvětluje, jak mozek ovlivněný traumatem ovlivňuje jejich myšlení, emoce, hormonální systém, dýchací systém, kardiovaskulární systém apod. LIdé, kteří pochopí, že tyto stavy jsou vlastně přirozeným obranným mechanismem mozku si posléze mohou připadat méně ztracení.

V knize však je možné najít také pracovní listy, které traumatizovaným lidem pomáhají trauma překonávat. Autorka nám ve své publikaci také objasňuje, jak s těmito pracovními listy správně pracovat.

Pojetí celé knihy tedy dává praktický návod, jak pro laickou veřejnost, tak i pro odborníky. Sama autorka však ve své knize uvádí, že by bylo vhodnější, kdyby traumatizovaní lidé s pracovními listy pracovali raději pod odborným dohledem terapeuta, který absolvoval trauma-informovaný přístup. I já se k tomuto přikláním, takže i když je kniha vhodná také pro běžnou populaci, osobně bych se spíše přikláněla k tomu, aby po ni sáhl psycholog, který si chce rozšířit své dovednosti. Pro laiky bych spíše doporučila teoretickou část, která vysvětluje právě ony biologické mechanismy našeho těla.

Velmi ráda v každé odborné knize vidím kazuistiky, které nám umožní lépe pochopit danou problematiku. V knize Překonávání traumatu nám jich autorka předkládá hned několik, což mne velmi mile potěšilo. Člověk tak má příležitost alespoň na chviličku z teorií sklouznout alespoň takto do praxe k reálným lidským příběhům.

Knihu hodnotím jako velmi užitečný nástroj při snaze pomoci lidem s překonáváním traumatu. Přestože se jedná o velice náročné a složité téma, kniha byla překvapivě velmi čtivě napsaná, takže ji porozumí skutečně každý.

Děkuji nakladatelství Portál za zaslání tohoto recenzního výtisku. Bylo to krásné rozšíření obzorů, za které jsem nesmírně vděčná.