Přerámování v terapii

Recenzovaná kniha (Tyrrell, 2019) se zabývá „přerámováním v psychoterapii“, což je významná terapeutická technika spojená především s tradicí rodinné a systemické terapie. Autor knihy se zabývá ericksonovskou (hypno)terapií, proto se na přerámování dívá poněkud specifickým způsobem. V klasickém pojetí je přerámování definováno jako „změna konceptuálního a/nebo emočního nastavení či úhlu pohledu, ve vztahu k němuž je daná situace prožívána, a přemístění též situace do jiného rámce, který pasuje na ‚fakta‘ té stejné konkrétní situace stejně dobře nebo lépe, a díky tomu pozměňuje původní význam“ (Watzlawick, Weakland, & Fisch, 1974, s. 95). Většinou se o přerámování uvažuje jako o určité přeformulaci toho, co klient uvedl, tak aby se daná situace jevila z nové perspektivy. Autor nabízí poněkud širší pohled. Představuje přerámování obecněji jako změnu či uvolnění „zatuhlých“ perspektiv a klade důraz především na nepřímé formy přerámování (např. s využitím metafor nebo paradoxních úkolů). Těžištěm knihy jsou četné a velmi inspirativní příklady z praxe, které nabízejí velké množství různých příběhů s klinické praxe, v nichž dochází k zajímavým proměnám pohledu na situace klientů a významů s tím spojených.

V jednom případě z praxe autor kupříkladu uvádí sezení s klientkou s tělesnou dysmorfickou poruchou (s. 30 – 32). Klientka byla velmi nespokojená se svými rty. Terapeut jí místo toho, aby jí její představu vymlouval, ukázal obrázek, který měl pověšený v kanceláři. Klientce se obrázek velmi líbil. Když ji však požádal, aby šla velmi blízko a prohlížela si obrázek ze vzdálenosti několika centimetrů, jevil se jí obrázek jako „mazanice“. S větším odstupem, kdy byla schopna vnímat celek, byl obraz opět krásný. S tímto tématem (detail x celek) pak terapeut dále pracoval a postupně klientce pomohl s využitím dalších metafor a hypnotického transu změnit perspektivu i v pohledu na sebe (detail = rty, celek = celková atraktivita).

Uvedený příklad demonstruje poměrně široký způsob, jakým autor chápe přerámování. Svým způsobem lze říci, že přerámování je pro něj jakákoli změna perspektivy či významu. Takové vymezení je na jednu stranu dostatečně široké, aby pojmulo velké množství terapeutických postupů, na druhou stranu je z mého pohledu natolik široké, že už můžeme říci, že za přerámování můžeme v terapii označit takřka cokoli, co vede k nějakému posunu v konverzaci. Takový pohled má blízko k Batesonovu pojetí „rámce“ (Bateson, 2000) jako kontextu, který dává význam tomu, co do něj patří (tak jako rám obrazu dává význam tomu, co je uvnitř rámu). Přerámování lze pak v širokém smyslu slova chápat jako jakoukoli změnu v organizaci těchto rámců (Keeney & Keeney, 2012). Na druhou stranu je možné podobné „změny v rámování“ dosáhnout mnoha různými způsoby, kromě přímého přeformulování (přerámování v užším slova smyslu), přes využití metafor či paradoxních úkolů, až třeba po interpretaci, kognitivní restrukturalizaci nebo práci s tělesně zakotveným prožíváním. Takto široký pohled na přerámování může podle mého názoru působit určité zmatky. Vzhledem k tomu, že autor klade největší důraz na nepřímé formy přerámování skrze metafory a s využitím hypnózy, možná by stálo za to, kdyby autor tyto prvky zakomponoval do názvu knihy, aby čtenář lépe věděl, co může od knihy očekávat.

Určitou slabinou knihy z mého pohledu je, že autor sice zmiňuje význam ericksonovsky chápaného nevědomí (např. s. 19, 21…), ale nikde se tématu podrobněji nevěnuje, takže čtenář neznalý ericksonovských postupů může být zmaten formulacemi jako „ i kdyby to klient vědomě přijal, neumožnilo by to nevědomé zpracování nového vzorce“ (s. 21).

Ještě jeden pro mě zajímavý aspekt – autor se kloní k „rozprašovací metodě“, tedy k vršení co největšího množství různých metafor a postupů, které nabízejí nový pohled. Tento přístup je z mého pohledu často velmi užitečný, ale může být v rozporu s určitou snahou o úspornost a jednoduchost, která je vlastní většině ericksonovských škol terapie.

Věřím, že naznačené drobné body polemiky „nepřerámovaly“ chuť čtenáře sáhnout po této knize. Byla by to z mého pohledu škoda, protože kniha nabízí četné prvky pro inspiraci tvořivosti a hravosti – prvků tak potřebných pro terapeutickou praxi.

• Bateson, G. (2000). Steps to an Ecology of Mind. Chicago: The University of Chicago Press.
• Keeney, H., & Keeney, B. (2012). Circular Therapeutics: Giving Therapy a Healing Heart. Phoenix: Zeig, Tucker & Theisen.
• Tyrrell, M. (2019). Přerámování v terapii: umění vidět jinak. Praha: Portál.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change; Principles of Problem Formation and Problem Resolution. Norton.

České veřejnosti je předkládána útlá kniha psychoterapeuta a hypnoterapeuta Marka Tyrrella zacílená na jeden z účinných terapeutických nástrojů, kterým je přerámování. V českém překladu Ondřeje Fafejty ji vydalo nakladatelství Portál.

Mark Tyrrell patří ke zkušeným praktikům (zejm. v oblasti hypnoterapie) a také propagátorům krátkých, na řešení zacílených terapeutických přístupů. Je velmi aktivní i v internetovém prostředí – například formou různých online výcvikových či svépomocných (a většinou i široké veřejnosti volně přístupných) portálů.

V souladu s Tyrrellovým (na řešení zaměřeným) přístupem k terapii je koncipována i kniha, jejíž název plně koresponduje s obsahem: Přerámování (či specifičtěji přetočení /v orig. rewind/) je ústředním tématem všech kapitol.

Na úvodních stranách autor vymezuje základní podstatu „umění přerámovat“, kterou pak rozvíjí v řadě stručných kapitol popisujících (z převážné většiny) již zcela konkrétní (a o kazuistiky opřené) příklady využití tohoto umění v praxi.

Mark Tyrrell také trefně vymezuje cíle, které si pro svou knihu vytkl:

Lidem lze pomoci (ne vždy je lze vyléčit), důležité je lidi vidět takové, jací jsou (ne, jak nám říká teorie, že by měli být), provádět terapii z hlediska aktuálních vědeckých poznatků (při zachování otevřené „mysli začátečníka“) a nepřeceňovat své terapeutické možnosti (protože „všelék“ neexistuje). Kniha má za cíl inspirovat, vést k tvořivosti a otevřenosti v přístupu ke klientovi, více směřovat k „umění“ (m.j. vnímat a porozumět) než k jednoznačné technice a její univerzální aplikovatelnosti.

Tyrrellovu knihu lze s klidem doporučit všem, kdo se zajímají o nápadité přístupy k psychoterapii i fungování lidské mysli v její jedinečnosti, neotřelosti i principiální jednoduchosti. Pro praktikující terapeuty může být kniha rovněž inspirující – zejména s ohledem na práci s klientelou, která dobře reaguje na verbální či metaforické podněty.

Některé stylistické obraty sice působí úsměvně (např. účinkující terapie), celkově je však kniha napsána a přeložena velmi čtivým, poutavým a přitom stručným a věcným způsobem.

Nuže: „Uvolněte se a dejte průchod vlastní tvořivosti!“.

Populárně naučná knížka Přerámování v terapii je první knihou Marka Tyrrella, přeloženou do češtiny. U nás poměrně neznámý britský autor působí jako psychoterapeut a hypnoterapeut, pořádá přednášky a vzdělávací kurzy, je autorem velkého množství článků pro širokou veřejnost a kromě toho se věnuje také různým internetovým projektům. Ačkoliv anglické titulky mnoha jeho článků skrývají ve svém názvu formulace typu "Tři kroky k..." nebo "Tři cesty k..." a svádějí tak k obavě, že nabízejí tzv. "laciné" návody, jak se rychle zbavit problémů a získat duševní rovnováhu, tenká publikace Přerámování v terapii je knížkou plnou zajímavých a praktických postřehů z psychoterapeutické praxe jej samotného, i jeho spolupracovníků.

V první části své útlé a srozumitelně napsané knížky o 110 stranách vysvětluje Tyrrell principy přerámování, zdůrazňuje nutnost navázání dobrého a důvěrného vztahu mezi terapeutem a klientem, který je základem úspěšné terapie a který se snadno naruší tím, že terapeut se svým klientem nesouhlasí, nebo se jej snaží logicky přesvědčit o tom, že jeho náhled na svět a určitý jeho problém je "špatný" a je třeba, aby klient začal přemýšlet jinak. Zdůvodňuje, že využívání metafor v rámci přerámování obchází logický odpor v klientovi a jeho obrany, nenarušuje vztah s ním, protože zdánlivě nereaguje přímo na to, o čem klient hovoří a přesto či právě proto mu může pomoci vnímat jeho problém z jiné perspektivy.

V druhé části knížky nabízí autor konkrétní metafory a příběhy pro různé situace (úzkost, deprese, závislost apod.). Autor sám si je vědom toho, že popisované postupy nejsou univerzální a je potřeba reagovat jednak přímo na situaci, v níž se klient nachází, ale kromě toho také pokud možno mluvit jeho jazykem, vypozorovat klientův způsob uvažování, navázat na něj a hledat metafory z oblasti jeho zájmu. Cenný je fakt, že kromě postřehů z praxe, co je dobré dělat, na co se zaměřit a jak postupovat, nám Tyrrell předkládá také varování, čemu se vyhnout, na co si dát pozor, jak nereagovat.

Kniha Přerámování v terapii není manuálem, nabízejícím konkrétní postupy, které by čtenář přebral a okamžitě prakticky použil, ale spíše knížkou, která nastiňuje jeden ze způsobů práce s klientem, ukazuje možnou cestu, zaměřuje se na tak potřebné "souznění" mezi terapeutem a jeho klientem a toto souznění se snaží chránit a rozvíjet. Některé z popsaných metafor jsou čtenáři hůře srozumitelné bez důkladné znalosti konkrétního klienta a jeho situace, ale princip, který se Tyrrell snaží popsat a předat dál, vnímám jako cenný a přínosný. Výstižně a přitom stručně popsané je i závěrečné připomenutí pro psychoterapeuty v praxi. Dle mého názoru by knížka mohla být dobrou inspirací pro studenty psychologie, pedagogických oborů, kouče, psychology, psychiatry i psychoterapeuty.