Každý z nás občas přemýšlí o tom, jak funguje lidský mozek. Klademe si otázky, jaké faktory jeho funkci ovlivňují a proč se jimi naše myšlenky řídí. Kniha s titulem Proč Einstein nenosil ponožky vám na mnohé otázky podá čtivou formou vědeckou odpověď. Autor se snaží veškeré svoje názory podložit různými studiemi týkajícími se dané tematiky. Mohu tedy s čistým svědomím o této knize říci, že přináší osvícený pohled na mozek a jeho funkce, které jsou pro nás zatím velkou neznámou. Je velice dobře, že nám Christian Ankowitsch pomocí své knihy pomáhá otevřít oči a vnímat to, čemu jsme do chvíle, než se nám tato publikace dostala do rukou, nevěnovali pozornost.

Kniha, kterou bych vám prostřednictvím této recenze ráda představila, vyšla v originále (Warum Einstein niemals socken trug) v roce 2015. U nás se o její vydání zasloužilo nakladatelství Portál, a to v roce 2016.

Kniha mě zaujala již ve chvíli, kdy jsem si četla její anotaci. Jelikož jsem na odbornější texty zvyklá, byla jsem zvědavá, jak se mi kniha bude číst. Mnoho odborných publikací mě zklame v tom, že jsou sepsané tak, že nejsou nikterak blízké normálnímu čtenáři a vyžadují rozsáhlou znalost problematiky. V této knize je tomu právě naopak. Autor se snažil veškeré poznatky podat čtivou formou a nezabíhal do přílišného encyklopedismu. Dalším faktorem, jenž ovlivnil můj výběr, byl název knihy. Překvapil mě a já si toužila zjistit více, a to nejen o tom, proč Einstein nenosil ponožky (tomuto tématu je věnována až poslední 5. část), ale také o tom, jak funguje lidský mozek. Kniha vám však ale také zodpoví otázky typu: Jaký je rozdíl mezi mozkem normálního člověka a génia? Jak ovlivníme náladu lidí, s nimiž jednáme? Ale najdeme i spoustu dalších zajímavých informací o faktorech, které dnes a denně působí na náš život, myšlení a vystupování. Co se týče obálky, ta mě také dostala do kolen. Jsou na ní vyobrazená chodidla přes sebe přehozených nohou a na vrchní je pak umístěna rozsvícená žárovka. Jedná se tak o určitou paralelu a zároveň metaforu k názvu knihy.

V knize v žádném případě nenajdete příběh, jedná se o faktografii. Občas se sice nějaká kraťoučká dějová linka v textu objevuje, ale není kladený takový důraz jako je tomu v beletrii. Krátký příběh většinou ilustruje a dokládá to, co se autor čtenáři snaží v textu vysvětlit. Ilustrativnost je zároveň jedna z věcí, kterou na této publikaci velice oceňuji. V textu naleznete množství citací, jež vás odkážou na další zajímavé texty vztahující se k dané tematice. Při čtení mě však trošku rušilo neustálé přelistovávání na konec knihy, kde byl umístěn poznámkový aparát. Nicméně toto je moje chyba, protože jsem zvyklá na poznámky pod čarou, kdy nemusím prolistovat celou knihu, než se dostanu k vysvětlivce nebo zdroji citovaného textu.

Text knihy je velice dobře strukturován. Je rozdělen do 5 částí, z nichž každá obsahuje několik kapitol. Některé části jsou obsáhlejší (6 kapitol), jiné naopak kratší (obsahují max. 2 kapitoly). Jednotlivé kapitoly jsou pak vcelku krátké a co mě na knize nejvíce překvapilo, je jejich čtivost. Ač se jedná o odborný text, troufla bych si tvrdit, že kniha osloví téměř každého čtenáře, jenž rád přemýšlí sám o sobě a o tom, jak funguje jeho tělo. Pokud si uvědomujete, že vaše tělo není jen schránkou, ale že je naplněno spoustou emocí a myšlenek, tak tato kniha je určena právě vám, protože získáte spoustu odpovědí na vaše zvídavé otázky, které vám dosud nikdo nevysvětlil.

Co dělá z odborné knihy publikaci populárně naučnou?

Otázka se zdá být záludná, ale ve skutečnosti není. Pro čtenáře, který má zkušenosti s ryze odborným textem, se může zdát i ryze triviální. Autor se snaží některé odborné výstupy nejen svoje, ale i svých kolegů zpopularizovat. V publikaci se sice objevuje několik odborných výrazů, ale ty jsou téměř ihned čtenáři osvětleny. Dalším faktorem je i použití formy jazyka. V textu si můžete povšimnout subjektivní ich-formy. Touto formou se též autor snaží přiblížit svému čtenáři. Většina čtenářů si těchto postupů cení a abych pravdu řekla, tak já také.

Můj subjektivní názor

Tato kniha mě zaujala. Líbil se mi autorův styl, jenž mě nezatěžoval přebytečnými informacemi a já se dozvěděla jen to, co jsem se dozvědět chtěla. Zaujalo mě, že autor se snažil rozpracovat velké množství průzkumů z dané tematiky a seznámil mě tak s mnohými velikány dané oblasti lidského vnímání. Zalíbila se mi i již zmíně ilustrativnost a demonstrativnost. Ono je totiž mnohem lepší si nové poznatky osvojit na příkladech a případně životních zkušenostech druhých. Četbu jsem si neskutečně užila a od té doby, co jsem knihu uzavřela, neustále přemýšlím nad svým chováním, jednáním a veškerými faktory, které mohou moje myšlení a rozhodování ovlivňovat. Titul pokládám za velice přínosný i přesto, že nemusí nutně oslovit každého čtenáře. Osobně knihu hodnotím krásnými 100 %, protože si to zaslouží. Vyzdvihnout ji však musím i díky její propracované grafické a jazykové stránce. Překlad považuji za více než jen zdařilý a co se týče gramatiky, tak ji musím také pochválit.

Není moc neodborných knih, které bych si chtěla přečíst několikrát a ve kterých bych viděla dostatek užitečných informací. Tady ano. Přitom jsem při čtení prvních stránek měla pocit, že to bude další “Zlepši svůj život za 10 minut a bez námahy”. Nebo, v lepším případě, že tam bude pár informací, které jsem na psychologii už čtyřikrát slyšela a nic nového. Ale není tomu tak, kniha je plná zajímavých a prakticky využitelných informací o propojení těla, okolního světa a myšlení. Na konkrétních příkladech ukazuje “embodied cognition” – ztělesněné myšlení.

“Jak zdánlivě nepodstatné věci ovlivňují naše myšlení” je naprosto přesný (pod)název. Čtenář se v publikaci dozví, proč sní méně sušenek, když před tím zatlačí shora na desku stolu nebo při jakém světle dostane nejvíc kreativních nápadů (bodové světlo v neosvícené místnosti ;-) ). Přesně takové otázky autor podává; předkládá na první pohled nesouvisející koncepty a poté je podpoří studiemi a vysvětlí. Ovšem vytkla bych, že autorovy otázky a to, jak se na ně snaží odpovědět, jsou někdy více ambiciózní než jeho vysvětlení.

Je to jedna z prvních knih, která mě donutila neustále listovat dozadu na citační index, kvůli referencím již zmíněných studií. Zdroje jsou mix německých psychologických publikací, studií (i z poměrně významných časopisů) a internetových stránek. Na populární beletrii mi to přijde jako kvalitní výběr, na věděckou literaturu by to nestačilo. Ovšem kniha ani není prezentována jako odborná učebnice a je napsaná novinářem, a ne klinickým psychologem, takže mi to přijde adekvátní. Odceňuji, že Ankowitsch uvádí v indexu zajímavé doplňující informace.

Kniha je zaměřena spíš na kvantitu poznatků a nikde nejde moc do hloubky. To bych byla často ocenila, protože se týká velmi zajímavých věcí, ale odpovídá to zaměření knihy a intenci autora. Hodně přínosné je pro mě Ankowitschovo kontinuální propojování metafor a fyzické reality; například “umýt si ruce nad něčím” - prezentuje několik výzkumů, zkoumajících očistu a morální uvažování, kde se ukazuje propojení.

Téměř jsem nemohla tuto recenzi dopsat, protože si knihu kvůli myšlenkově provokujícímu názvu pořád někdo chtěl půjčit, ale hlavně po pár stránkách i pokračovat ve čtení. A to jak lidi, mající za sebou už něco z psychologie, tak kamarádi, co s ní nemají nic společného. Za mě (a za ně) velmi doporučuji, a těším se, až se mi vrátí od všech těch, co si jí chtějí půjčit a přečtu si ji znovu.