Eddy, Bill: Proč volíme psychopaty - autor recenze: Mgr. et Mgr. Pavla Kouckáwww.skupinyprorodice.czBill Eddy pracoval zpočátku jako terapeut, poté jako mediátor a právník. Ve své praxi přitom opakovaně zjišťoval, kolik sporů vyvolávají lidé s poruchami osobnosti. Ve stávajícím medicínském názvosloví bychom těmto lidem přisoudili antisociální a narcistickou poruchu osobnosti, Eddy o nich hovoří jako o vysoce konfliktních osobnostech (High Conflict Personalities, HCP) a vyčísluje jejich zastoupení v populaci na 1,5 %. Zpočátku a na dálku mohou být takoví lidé okouzlující, avšak soužití s nimi je zpravidla velmi náročné. Jsou-li pak zvoleni do vysokých funkcí, může to mít katastrofální následky pro celé národy.
Jaké zlo dokáže napáchat jediný takový člověk, ilustruje Eddy na příkladech z historie: Démonická osobnost Adolfa Hitlera je zodpovědná za 55 milionú úmrtí. Následují komunističtí vůdci Mao Ce-tung (zodpovědný za 40 milionů životů) a Josif Vissarionovič Stalin (20 milionů). Pomocí války, genocidy a řízených hladomorů tito muži způsobili tragédie obrovského rozsahu.
Po historickém exkurzu následuje pohled do současného (2019) světa, a sice do Ruska, Maďarska, na Filipíny, do Venezuely a Itálie. Dále se autor zaměřuje na situaci v USA, kde žije. I zde se v nejvyšším vedení země vyskytly HCP osobnosti. Eddy probírá příběh Josepha McCarthyho, Richarda Nixona a Donalda Trumpa. Podrobně se věnuje zejména prezidentským volbám v r. 2016.
Rozdělit a panovat
Vysoce konfliktní lidé jsou puzeni touhou vítězit a dominovat. Mají velice intenzivní emoce, černobílé myšlení a jsou zaměstnáni hledáním viny u ostatních, zatímco u sebe nemají problém ani s extrémně negativním chováním.
Na vzniku vysoce konfliktní osobnosti se podle autora podílejí jak genetické předpoklady, tak zkušenosti z raného dětství. To celé je ovšem dokresleno kulturním prostředím, a zde autor varuje, neboť posledních několik desetiletí svým zaměřením na jedince, používáním elektronických médií a nadměrným soustředěním na sebeúctu přispělo ke zvýšení kultury narcismu.
Autor identifikuje čtyři kroky vysoce emocionální války, kterou HCP víceméně stabilně vedou:
- svést své stoupence a budoucí obhájce
- útočit na své protivníky (terče obviňování)
- rozdělovat komunitu
- mít moc nade všemi.
Terčem obviňování se přitom může stát kdokoli, včetně nejbližších.
Rádoby králové potřebují, aby lidé moc nepřemýšleli. Vědomě či intuitivně tak vymýšlejí falešné krize s falešnými padouchy (Židé v Hitlerově podání, mexičtí imigranti v podání Trumpově), neboť v krizi sílí emoce, zatímco myšlení je oslabeno. HCP rádoby král se prohlásí za hrdinu: „Jedině já to mohu dát do pořádku.“ Fakta jsou překrucována, pravda otáčena. HCP nemají nejmenší problém veřejně lhát. Tvrdí i zcela zjevné nepravdy, které však stále dokola velice emocionálně opakují, až jim mnoho lidí uvěří.
Zásadní částí knihy je návod, jak vysoce konfliktní politiky zastavit.
„Je zajímavé,“ píše Eddy, „že HCP většinou nemají podporu více než přibližně 40 % dospělé populace, takže zbylé skupiny by je snadno přehlasovaly, pokud by se spojily.“ Jenže HCP vynikají ve schopnosti tyto skupiny rozdělovat a poštvávat proti sobě. Většina lidí bohužel nedokáže rozpoznat, že za přetrvávajícími konflikty a souboji stojí primárně HCP rádoby král, a nikoli jiné skupiny. Klíčem je podle Eddyho dokázat nahlédnout, co se děje, a účinně se bránit.
Uvedu několik rad, jež se mohou hodit zejména politikům, kteří se HCP rádoby králům staví ve volbách:
- Když se na HCP rozzlobíte, jejich chování to nezmění. Pomůže, když se spojíte s ostatními.
- Dávejte za všech okolností najevo svou empatii, pozornost a respekt vůči všem.
- Snažte se co nejméně hovořit s rádoby králem přímo, ale mluvte o něm vždy s úctou.
- Informujte voliče, jak je HCP kandidát nebezpečný a proč je krize, kterou tento vymýšlí, falešná.
- Musíte se aktivně bránit. Vaše energie se musí vyrovnat HCP.
- Čím je HCP agresivnější, tím buďte asertivnější.
- Na útok reagujte co nejrychleji, pokud možno před týmž publikem. Předkládejte pouze faktické a přesné informace, způsobem, který je jasný, přesvědčivý a zejména klidný.
Stručně, věcně, přátelsky, neústupně
Skoro se zdá, jako by se Trump učil od Hitlera, který se podle vlastních slov ve dvacátých letech naučil následující: „Spusťte záplavu lží a urážek proti tomu, kdo se zrovna zdá být nejnebezpečnějším protivníkem, dokud se osoba, na kterou se útočí, pod tlakem zcela nezhroutí.“ Jak se proti tomu bránit? Autorovo doporučení lze shrnout do čtyř slov: stručně, věcně, přátelsky, ale neústupně, a může se hodit všem, kteří mají co do činění s vysoce konfliktními lidmi.
„Na světě vždycky budou vysoce konfliktní osobnosti a vysoce konfliktní politici. Pokud jim nerozumíme, a místo, abychom je drželi na uzdě, necháváme je získat větší moc, představují tu největší hrozbu pro lidstvo,“ konstatuje Eddy. A zde tkví význam jeho knihy: Čím více lidí bude rozumět jejich vzorcům a bude ovládat metody popsané v této knize, tím budeme všichni víc v bezpečí.
Při čtení knihy mi mnohokrát rezonovalo Havlovo prohlášení z doby sametové revoluce: Pravda a láska musí zvítězí nad lží a nenávistí. V mé mysli se stalo jakýmsi mottem knihy, kterou mohu vřele doporučit všem.