Protože umí dobře manipulovat. Přečtěte si o tom něco.

Před dávnými roky, ještě v minulém tisíciletí, jsem vnutil své dceři Odysseiu. V krásném Šrámkově překladu a myslel jsem, že ve věku dospívání, ji uchvátí verše (pravda již mnokrát převyprávěného i přepracovaného) příběhu:

Štvaný muž bloudí, Múzo, sinými moři, ztroskotav svatou Tróji.

Spatřil nesčetná města i mravy, poznal nezměrné strasti.

na vlnách bojuje se svými druhy o holý život

a návrat do vlasti.

Namísto okouzlení mi tehdy má dospívající dcera nezatížená nutností kompromisů řekla: Mám dojem, že to byl pěkný hajzl. Měla bohužel pravdu, když takhle zhodnotila jeden ze základních kamenů evropské epické literatury. Proč je hrdina, který na své cesrě k cíli a na ní páchá všechny dostupmé nectnosti, nakonec vítězem?

O tom vypravuj tedy, Diova dcero, i nám!

Achiles u Tróje zemřel trefen do své paty (tu si trhají dodnes ctižádostiví narcisté při tenise), další jsou někde daleko za kulisami a slovenský estébák jede jak dráha. Je jasné, že bojuje o svůj svobodný život, ale proč mu to přihrávat?

Na to odpovídá knížka Billa Eddyho Proč volíme psychopaty a jak tomu zabránit (Portál. 2022) celkem srozumitelně a jak se ukazuje, vzorec cesty k moci je několik tisíciletí stejný. Pokud mu nebudete věřit, prolistujte knihu Zlo Julie Shaw a dojdete ke stejným závěrům.

Po cestě nahoru je nejdříve nutná pomoc všech a těch se potom zbavit, bez ohledu na to, zda to byli nepřátelé, kolemjdoucí, či sympatizanti. Zeman se zbavil Škoufa okamžitě, když „nevykázal výsledky“, Babiš likviduje své spolupracovníky nemilosrdně. Ti o tom vyprávějí potají, protože další osud obětí není jejich cílem. Teprve potom vytvořit skupinku „věřících“, kteří spolknou všechno a nezapochybují. Jakmile máme věřící, tak je nutno potřít nevěřící. Nepřáteli se může stát jakákoliv blíže nedefinovaná skupina (Židi, buržoazie, pražská kavárna, neziskové organizace, etologové, cyklisti atd.). Čím matnější je terčová skupina, tím lépe.

Pak je potřeba začít ničit cílovou skupinu a k tomu získávat původně neutrální lidi tím, že skupinu spojím s hrozícím nebezpečím. Nebezpečí, které bylo zpočátku zdálky hrozící, povýším na reálné. Postupně z obav vytvořím krizi. Někdy není nutno, ony se samy neperiodicky vyskytují a vracejí. A jediným spasitelem mohu být já. Ti, kteří mi překáží, musí pryč.

Voliče zpočátku lze rozdělit do čtyř skupin: věrní následovníci, jejich jasně definovaná opozice, velká část „nerozhodnutých“ a extrémisté (praví i leví). Rozpolcení společnosti musí pokračovat v tom duchu, že většinu nejistých stáhnu na svou stranu a zbytek zatratím. Extrémisté posléze zamíchají s volebními výsledky tak, že přestože jsem měl zpočátku 20 % příznivců, dostanu ve vobách přes 40 % hlasů a to mi zajistí vládu.

Jakmile se dostanu k moci, začnu ohýbat zákony a nakonec se z demokratického systému náhle vylíhne diktatura. V knížce je popsána Hitlerova cesta k moci, která byla zcela legální, jakož Stalinova úspěšná cesta vzhůru a moc diktátora mao Ce Tunga. Autor zmiňuje úlohu medií, zapomíná na bojůvky, které podobně jako mafie posléze ovládnou svá území (v Německu SA, jejichž velení – své kamarády – neváhal Hitler zlikvidovat, v ČSR ozbrojená pěst dělnické třídy, LM, kterýchžto hajzlů bylo v roce 1989 celkem 95 000 mužů ve zbrani).

Není to čtení veselé, leč je to čtení poučné. Když se odmítáme poučit z vlastní historie, nabízí nám tu světovou a k tomu příklady ze současnosti

Velmi potřebnou knížku nyní vydal PORTÁL. Autor Bill Eddy je zkušený terapeut, právník a mediátor. V této knížce najdete plno užitečných informací podaných čtivou a srozumitelnou formou. Namátkou uvedu několik názvů kapitol:

Jak si volíme narcisty a sociopaty, Falešné triády krize v celosvětovém měřítku. Jak zastavit vysoce konfliktní politiky. Jak se Hitler, Stalin a Mao dostali k moci. Média, falešné zprávy a další.

Všichni to vidíme, skřípeme zuby a ptáme se JAK JE TO MOŽNÉ? V současné době například jeden ze senátorů Parlamentu místo aby chodil do práce, jezdí po vlastech českých a moravských a rozdává koláče, aby ho lidé volili za prezidenta, i když tvrdí, že na prezidenta nekandiduje. A babičky a dědečkové se s chutí do koláčů zakusují a občas i slzu uroní, jak je k nim hodný. Koupí si od něj jeho „knížku“, On se jim do ní upíše a oni jsou v sedmém nebi. Mimochodem, jednu jeho „knihu“ jsem dostala jako vtipný dárek. Uvozovky jsou namístě. Číst se to nedalo. Je to soubor sebepochvalných výkřiků, gorilího bití se v prsa a řvaní do celého vesmíru: to jsem já, to největší ego, jaké se kdy zrodilo! A navíc sepsané nějakým slouhou, blbečkem, který nemá o zásadách publicistiky ani ponětí. To nevadí, ti, co si knihu koupí nebo ji dostanou, ji stejně nejspíš nečtou. Stačí, že je od Něho podepsaná a to dokonce s věnováním „Jardovi, Karlovi, Marušce či Leoně“. Pro nás, kteří čteme úplně jiné knížky, to musí připadat dost legrační až srandovní. Bohužel, celé je to smutné. Ti jeho obdivovatelé jsou jako děti které rodiče neměli rádi nebo rodiče vbrzku ztratily. A teď mají hodného tatínka…

Omlouvám se čtenářům, tohle byla jen moje osobní vsuvka, Bill Eddy situaci, kdy takové osoby volíme, to popisuje odborněji a se znalostí podstaty věci. Vřele doporučuji číst knihu před volbami, které nás čekají. Ale i bez nich, je to velice zajímavé i jen jako pohled na druh lidí, kteří jsou mezi námi.

Bill Eddy, mediátor, terapeut a právník, spoluzakladatel a ředitel Institutu pro řešení konfliktů. Na svém kontě má jako autor nebo spoluautor již čtrnáct knih a také píše populární blog na portálu Psychology Today, kde má více než dva miliony shlédnutí.

Titul nabízí široký záběr, jak již můžete poznat z obsahu, a rozkládá se na dvě stě třiceti devíti stranách. Především se týká tří ústředních témat, která autor ještě vhodně rozvádí.

„Narcisté a sociopati jsou dva nejpodmanivější a zároveň nejzákeřnější typy osobnosti na světě.“ (Str. 15)

Jak si volíme narcisty a psychopaty

Představuje vzorce chování vysoce postavených politiků a upozorňuje na jejich narcistické a sociopatické rysy a jak je odhalit. Představuje emocionální válku, které tyto krizové osobnosti mohou vést (a obvykle vedou), což jim podle všeho sami voliči umožňují. Nechybí ani náhled na média a jejich využití těmito nebezpečnými lidmi. O kampaních plných neuskutečnitelných nebo falešných slibů už zřejmě víte své, ale i tohle autor šikovně rozkrývá.

Falešné triády krize v celosvětovém měřítku

Tak v této pasáži vás čeká neskutečné množství příkladů, jak bylo falešné triády krize užíváno v posledních sto letech. Autor se zaměřuje také na historické příklady, nebojí se ukázat na skutečné tyrany včetně jejich vývoje. Po historii se však zaměřuje na současné dění a volí několik lídrů z různých zemí, aby poukázal na podobné praktiky. Další vzorce už jsou z americké historie.

Jak zastavit konfliktní politiky

V tomto případě se autor snaží ukázat, jak ukončit schéma předávané moci HCP. Vysvětluje různé volební metody, které si mají získat důvěru voličů a samozřejmě hlavně jejich hlas. Poukazuje na to, jak se dá zablokovat neomezené agresivní chování. Chcete se naučit analyzovat falešné zprávy, abyste se mohli věnovat jen informacím o skutečných problémech a jejich řešení? Dostane se vám návodu i na tento problém.

„HCP mohou být starostové, guvernéři nebo prezidenti. Někteří vysoce konfliktní lidé touží stát se přímo králi (nebo královnami).“ (Str. 25)

Titul zobrazuje základní vzorce, ale i krajní případy, které se dají použít na HCP lídry na všech úrovních vládnutí. Zkratka HCP je vysvětlená vlastně již v anotaci a znamená nebezpečná a vysoce konfliktní osobnost.

Kniha zaujme spíše čtenáře, kteří se zabývají politikou, což je zřejmé už podle názvu. I v případě, že vás zajímá téma psychopatologie, si přijdete na své, jen ne zřejmě tolik, jako třeba u děl Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu, Psychopat ve vaší posteli, Moudrost psychopatů či Psychopat v mém mozku. Tento titul je skutečně spíše zaměřený politicky a historicky, ukrývá cenné informace nejen pro voliče...