Před námi leží druhé české vydání knihy Jolandy Jacobi Psychologie C.G. Junga. Poprvé to u nás bylo roku 1992 a nyní jde o překlad pátého
německého vydání z roku 1972. První vydání vyšlo roku 1940 v nakladatelství Rascher.
Není snadné psát o knize, jejíž předmět a klíčová postava jsou všeobecně známí. Jolanda Jacobi, žákyně, spolupracovnice a přední interpretka Jungova díla
je všeobecně uznávaná. Nikdo snad nepochybuje, že právě ona má k ´duši´ Jungova díla buď nejblíže, anebo dostatečně blízko, aby se čtenář mohl bez
interpretačního zkreslení dotýkat živého odkazu velkého učitele. V nedlouhé, avšak moudré předmluvě upozorňuje na to, že v současné době nejsou největším
nebezpečím hladomory apod., ale člověk sám a, jak Jacobi píše, psychické epidemie, tedy nezvládání všech těch sil, které determinují naše chování ať vědomě
či nevědomě, ať individuálně, či skupinově a kolektivně. Jsme tedy téměř každodenními svědky přítomnosti neviditelných a v důsledcích
kolosálních dramat psychických energií, které se rodí v živých lidech. Jistěže jde vždy také o souvislosti přesahující jedince, ať již je to bezprostřední
sociální prostředí anebo hlubší kolektivní kořeny a vazby. To všechno je také prostředí konfliktů a jejich odvíjení, jak je celoživotně ohledával Carl
Gustav Jung.
Kniha je členěná do tří oddílů, doplněná Jungovými kresbami symbolů a mandal. Na relativně malé ploše Jacobiová prochází to nejpodstatnější z jinak
rozsáhlého Jungova díla. Dělení knihy je smysluplné: I. Podstata a struktura psychiky; II. Zákony psychické dynamiky; III. Praktické užití Jungova učení.
První část je věnovaná základním pilířům Jungova učení – vědomí, psychickým funkcím, komplexům a archetypům. Při četbě si můžeme uvědomit, že to, co je
učebnicemi běžně přebíráno jako již klasické, např. dimenze extroverze – introverze, myšlení – cítění a vnímání – intuice, vstupuje dnes do soudobých
moderních diagnostických nástrojů, jako jsou dotazníky MBTI a GPOP.
Každá dílčí kapitola (jednotlivých zmíněných částí) je unikátním shrnutím Jungových myšlenek v rámci určitého tématu. Tak např. v druhé části se v kapitole
Struktura protikladu seznamujeme se základním Jungovým pohledem na charakter duše (tedy psýché) jako seberegulačního systému, ve kterém se energie
zachovává, jen se proměňuje v protiklady, které jsou stále, byť potenciálně přítomné a připravené k projevení. Při četbě se můžeme uvědomit hned řadu
momentů. Jde o stále aktuální a moderní představu stavby nejen psychiky, ale celého vesmíru ve smyslu stálé proměny v rámci celého systému i jeho částí při
hledání, regulování a zachovávání rovnováhy. Vedle toho si můžeme připomenout i další zajímavost, totiž že se v tom patrně promítá i sám Jungův život s
jeho vlastními protiklady a jejich vývojem a proměnami (medicínské vs. psychologicko-náboženské dilema, vztah se ženami atd., jak je to probíráno v řadě
knih věnovaných Jungovu životu a dílu).
Třetí část knihy je nejrozsáhlejší. Praktické užití Jungova učení je pochopitelně pro mnohé výzvou prokázat, že tuto myšlenkovou hloubku pochopili, resp. o
to vážně usilují. Ve světě existují výcviková střediska a společnosti snažící se vychovat psychoterapeuty – jungiány a vůbec mistrovo dílo dále rozvíjet.
Ona otevřenost systému a hledání rovnováhy v kontinuální proměně je jistě mimořádně náročná pro nějaké její praktické osvojení. Ale je také inspirující a
přitažlivá. Nemůžeme se proto divit, že k Jungovi se hlásí mnozí, kdo nejsou přímo terapeuty, ale např. jungiánská práce se sny a amplifikací témat je jim
blízká, pracují s rozlišováním kauzálního a finálního způsobu nazírání, pro svoji práci teoretickou či praktickou práci přibírají pohádky, mýty a přesahy
všeho druhu atd.
Na konci knihy nás mohou zaujmout Jungovy vlastní kresby a podobně jako v nedávno u nás vydané Červené knize můžeme obdivovat i Jungovo nadání
výtvarné.
O hodnotě knihy Jolandy Jacobi zajisté není možné ani v nejmenším pochybovat. Každé další její vydání bude jistě stejně vítané, jako je vítáme dnes my.
Na závěr snad dodejme, že Jung byl, je a zůstane jednou z největších postav psychologie (a vlastně i řady dalších disciplin) nejen dvacátého století, ve
kterém žil, ale po všechny časy…
Jiří Šípek
Psychologie dnes 11/2013
- Psychologie C.G. Junga – rec. J. Šípek