Psychologie C. G. Junga

Nakladatelství Portál překládá druhé a rozšířené vydání přehledné učebnice psychologie C. G. Junga od Jolande Jacobi. V Jungově díle je někdy těžké se orientovat, místy se může jevit nesrozumitelné, plné mytologických paralel, někdy se může zdát více mystické než psychologické. Jung sám v průvodním slově přiznává, že jeho „úsilí v oboru psychologie nenacházel čas ani možnost adekvátního shrnutí“, což se paní doktorce Jacobi podařilo s úspěchem. Její práce je opravdu přehledná a ryze psychologická, doplněná řadou diagramů a konkrétních příkladů. Čtenáři Jungova díla se však může zdát, že v ní chybí jakýsi přesah či poetičnost, kterou zná od Junga samotného. Tím se kniha Jolande Jacobi stává opravdu přehlednou učebnicí C. Junga, ve které „shrnuje nebo alespoň zmiňuje všechny podstatné body“ Jungova učení a tvoří tak „první základní orientaci ve všem nezbytném“. Autorka se věnuje nejprve Jungově modelu podstaty a struktury psychiky, dotýká se pojmů vědomí, nevědomí, Jungovy typologie a základních pojmů jeho psychologie: personě, komplexům, a archetypům. Dále popisuje zákony psychické dynamiky a pojem libida. V kapitole Praktické užití Jungova učení věnuje nejvíce prostoru snům, dotýká se ovšem i dalších specifik Jungovy práce s pacienty, jako je dialektický postup, finální způsob nazírání, projekce, práce se symboly atd. Rovněž rozebírá Jungův pojem individuace a uvádí jednotlivé její kroky, které doplňuje řadou mytologických paralel. Jejich použití je však na rozdíl od Junga spíše ilustrativní a dalo by se říci reduktivní (vzhledem k Jungově teorii), již méně otevřené dalším významům a plné otázek, jak jsme tomu zvyklí u Junga samotného. Druhému vydání knihy Psychologie C. G. Junga od Jolande Jacobi bych však přál větší redakční úsilí. Setkáváme se zde s českými překlady Jungových pojmů, které u nás nejsou typické, což může působit matoucím dojmem. Např. překladatelé operují s pojmem „pravého já“, o kterém jsme v českém prostředí zvyklí slýchat jako o „bytostném já“. Rovněž již Jung sám se varoval používat pojmů „dokonalé osobnosti“, jakožto cíle životní cesty. Již podle jeho slov „dokonalost“ evokuje hodnotící aspekt, který není slučitelný např. s aspekty stínu apod. Proto se Jung nakonec zasazoval o užívání pojmů úplná osobnost či celistvá osobnost. Toto jsou však jen kosmetické vady na kráse, které neubírají na čtivosti a srozumitelnosti samotného díla Jolande Jacobi, ani jeho překladu do češtiny. Tuto knihu lze doporučit zejména studentům psychologie a všem, kdo se chtějí zběžně, ale srozumitelně a přehledně seznámit s analytickou psychologií C. G. Junga.

Mgr. Martin Skála
psychoterapeut, zakladatel centra hlubinné psychologie Psychopompos

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál.

Tato kniha, jedna z nejlepších z četných monografií o díle C.G. Junga, vyšla v čes. překl. již r. 1992, ale bez zajímavých barevných příloh, které nový čes. překlad již obsahuje a které byly pořízeny „k lepšímu pochopení často velmi kondenzovaných myšlenek“. Dílo bylo poprvé publikováno 1940 a jeho nynější český překlad je z jeho pátého vydání, v nakl. Portál je to vydání první. Jolande Jacobiová, původem Maďarka, patřila mezi nejoblíbenější Jungovy žačky a Jung sám toto její dílo označil jako „šťastný výklad oproštěný od balastu detailních poznatků“. K tomu by bylo možno dodat, že předmětná monografie je také „šťastně uspořádaným systémem“ Jungova díla, tématickou šíří i hloubkou záběru velmi rozsáhlého, k němuž najít klíč není lehké. Je označováno jako analytická psychologie, ale ve skutečnosti je obsáhlou metapsychologií, klinicky a filosoficky založeným dílem, zahleděným daleko za hranice přísně vědecké empirie jeho doby. Jungovo pojetí lidské psychiky je ve srovnání s akademickou psychologií, i když mu nechybí empirické základy, velmi specifické a bylo ještě před půl stoletím pokládáno za vysloveně exkluzivní (témata alchymické symboliky, kolektivního nevědomí atd.) s výjimkou jeho velmi zdařilé typologie (pojmy introverze a extraverze se staly obecně uznávanými koncepty také ve faktorových modelech osobnosti), nauky o asociacích, asociačním experimentu, komplexech a další.

Avšak s tím vším a mnohým dalším se čtenář v knize, která je předmětem naší recenze, setká, najde zde Jungovy klíčové koncepty, vedle výše uvedených i další, precizně vysvětlené a zasazené do příslušných kontextů tak, že je spolehlivě veden do světa lidského duševního života, aby se mu otevřel široký obzor jeho transcedence i nesmírná hloubka nedohledného dna praforem imaginace, života archetypů. Tak se zájemce o Jungovo dílo postupně seznamuje s podivuhodným životem duše, posouvá své poznatky a přemýšlení do kouzla večerních krajin náboženství a esoteriky.

Monografie začíná výkladem podstaty a struktury psychiky, který, kromě jiného, zahrnuje ústřední tématiku, tj. vědomí a nevědomí, pojmy persona, komplex a archetyp. Druhá kapitola pokračuje, kromě jiného, pojednáním o zákonech psychické dynamiky (pojem libida, interakce psychických protikladů, formy přesouvání libida, progrese a regrese). Třetí, závěrečná a nejobsáhlejší část se týká praktického využití Jungova učení, které je však uvedeno několika důležitými teoretickými tématy, z nichž lze vyjmout zejména: vztah tohoto díla k exaktním vědám a kauzální a finální výklad nazírání. Těžištěm této části je podrobný výklad Jungova pojetí snů, ale jsou zde zařazeny i kapitoly o symbolech, znacích, smyslu neurózy, archetypech stínu, animy a animuse, struktury osobnosti (transcendentální sebejá („Selbst“), persona), proces individuace, vztah analytické psychologie k náboženství a další. Knihu ukončuje stručný životopis C.G. Junga. Třetí část je uvedena stručnou poznámkou o dvojím aspektu „jungovské psychologie“, kde je zdůrazněno, že je také prostředkem „uzdravování“ člověka, „která se svou podstatou vymyká všem abstraktním výkladům“, „je nazbytné zakusit její účinek na sobě samém“, neboť je „nejosobnější zkušeností, jejíž subjektivita je její nejúčinnější pravdou“. Jungova analytická psychologie totiž otevírá pohled do údolí i výšek lidského duchovního života, dnes tak trapně zneužívaného pověrami, náboženským sektářským a nahrazovaného komercionalizovanou sentimentalitou, kýčovitou pseudo-erotikou a dalšími artikly se vzrušujícími podněty k dobrodružným experimentům s lidskými city a touhami.

Milan Nakonečný

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál

Před námi leží druhé české vydání knihy Jolandy Jacobi Psychologie C.G. Junga. Poprvé to u nás bylo roku 1992 a nyní jde o překlad pátého německého vydání z roku 1972. První vydání vyšlo roku 1940 v nakladatelství Rascher.

Není snadné psát o knize, jejíž předmět a klíčová postava jsou všeobecně známí. Jolanda Jacobi, žákyně, spolupracovnice a přední interpretka Jungova díla je všeobecně uznávaná. Nikdo snad nepochybuje, že právě ona má k ´duši´ Jungova díla buď nejblíže, anebo dostatečně blízko, aby se čtenář mohl bez interpretačního zkreslení dotýkat živého odkazu velkého učitele. V nedlouhé, avšak moudré předmluvě upozorňuje na to, že v současné době nejsou největším nebezpečím hladomory apod., ale člověk sám a, jak Jacobi píše, psychické epidemie, tedy nezvládání všech těch sil, které determinují naše chování ať vědomě či nevědomě, ať individuálně, či skupinově a kolektivně. Jsme tedy téměř každodenními svědky přítomnosti neviditelných a v důsledcích kolosálních dramat psychických energií, které se rodí v živých lidech. Jistěže jde vždy také o souvislosti přesahující jedince, ať již je to bezprostřední sociální prostředí anebo hlubší kolektivní kořeny a vazby. To všechno je také prostředí konfliktů a jejich odvíjení, jak je celoživotně ohledával Carl Gustav Jung.

Kniha je členěná do tří oddílů, doplněná Jungovými kresbami symbolů a mandal. Na relativně malé ploše Jacobiová prochází to nejpodstatnější z jinak rozsáhlého Jungova díla. Dělení knihy je smysluplné: I. Podstata a struktura psychiky; II. Zákony psychické dynamiky; III. Praktické užití Jungova učení.

První část je věnovaná základním pilířům Jungova učení – vědomí, psychickým funkcím, komplexům a archetypům. Při četbě si můžeme uvědomit, že to, co je učebnicemi běžně přebíráno jako již klasické, např. dimenze extroverze – introverze, myšlení – cítění a vnímání – intuice, vstupuje dnes do soudobých moderních diagnostických nástrojů, jako jsou dotazníky MBTI a GPOP.

Každá dílčí kapitola (jednotlivých zmíněných částí) je unikátním shrnutím Jungových myšlenek v rámci určitého tématu. Tak např. v druhé části se v kapitole Struktura protikladu seznamujeme se základním Jungovým pohledem na charakter duše (tedy psýché) jako seberegulačního systému, ve kterém se energie zachovává, jen se proměňuje v protiklady, které jsou stále, byť potenciálně přítomné a připravené k projevení. Při četbě se můžeme uvědomit hned řadu momentů. Jde o stále aktuální a moderní představu stavby nejen psychiky, ale celého vesmíru ve smyslu stálé proměny v rámci celého systému i jeho částí při hledání, regulování a zachovávání rovnováhy. Vedle toho si můžeme připomenout i další zajímavost, totiž že se v tom patrně promítá i sám Jungův život s jeho vlastními protiklady a jejich vývojem a proměnami (medicínské vs. psychologicko-náboženské dilema, vztah se ženami atd., jak je to probíráno v řadě knih věnovaných Jungovu životu a dílu).

Třetí část knihy je nejrozsáhlejší. Praktické užití Jungova učení je pochopitelně pro mnohé výzvou prokázat, že tuto myšlenkovou hloubku pochopili, resp. o to vážně usilují. Ve světě existují výcviková střediska a společnosti snažící se vychovat psychoterapeuty – jungiány a vůbec mistrovo dílo dále rozvíjet. Ona otevřenost systému a hledání rovnováhy v kontinuální proměně je jistě mimořádně náročná pro nějaké její praktické osvojení. Ale je také inspirující a přitažlivá. Nemůžeme se proto divit, že k Jungovi se hlásí mnozí, kdo nejsou přímo terapeuty, ale např. jungiánská práce se sny a amplifikací témat je jim blízká, pracují s rozlišováním kauzálního a finálního způsobu nazírání, pro svoji práci teoretickou či praktickou práci přibírají pohádky, mýty a přesahy všeho druhu atd.

Na konci knihy nás mohou zaujmout Jungovy vlastní kresby a podobně jako v nedávno u nás vydané Červené knize můžeme obdivovat i Jungovo nadání výtvarné.

O hodnotě knihy Jolandy Jacobi zajisté není možné ani v nejmenším pochybovat. Každé další její vydání bude jistě stejně vítané, jako je vítáme dnes my.

Na závěr snad dodejme, že Jung byl, je a zůstane jednou z největších postav psychologie (a vlastně i řady dalších disciplin) nejen dvacátého století, ve kterém žil, ale po všechny časy…

Jiří Šípek
Psychologie dnes 11/2013