Poslední knižní tip, na který bych vás před letními prázdninami ráda upozornila, pochází z pera švýcarského psychologa 20. století Jeana Piageta (1896-1980) a jeho žákyně a představitelky tzv. ženevské školy Bärbel Inhelderové (1913-1997). Nese název Psychologie dítěte.

Jelikož označení PSYCHOLOGIE DÍTĚTE přestavuje velice široký pojem a může se zaobírat různými oblastmi, je nutné si hned na začátku vymezit, jak na PSYCHOLOGII DÍTĚTE nazíral Jean Piaget. Zajímal ho kognitivní vývoj dítěte (od narození do adolescence), což velmi zjednodušeně znamená, že se zabýval vnímáním, pamětí, učením, fantazií, řečí u dětí. S Bärbel je tato problematika pohltila natolik, že se jí neúnavně věnovali celých pětačtyřicet let. Výsledky své práce nakonec shrnuli do již výše zmíněné odborné publikace.

Ta je členěna do pěti podrobných kapitol:

První kapitola s názvem Senzomotorická úroveň sleduje, jak se u dítěte v období od narození přibližně do dvou let věku mění jeho vnímání sebe sama a okolních předmětů - jak si najednou uvědomuje své já, začíná jednat záměrně a přichází na to, že předměty okolo něj existují, i když je momentálně nevidí.

Téma Vývoj vnímání se zabývá např. momenty, kdy už kojenec objevuje tvary a velikosti předmětů.

Kapitola Sémiotická a symbolická funkce zase přináší zajímavá zamyšlení nad aspekty dětské kresby a vývoje řeči a myšlení.

Následují „Konkrétní“ myšlenkové operace a meziosobní vztahy. Řeč je o operacích jako řazení, třídění něčeho, rozvoji sociálních a citových vazeb, o zrodu povinnosti.

Pátá kapitola Pubescent a výrokové operace se věnuje věkovému období se spodní hranicí od 12 let. Pod názvem se neskrývá nic jiného, než že pubescent dokáže logicky přemýšlet o abstraktních pojmech, plánuje si svou budoucnost.

Úplný závěr knihy patří faktorům duševního vývoje.

Jak již z popisu jednotlivých kapitol vyplývá, nejedná se v žádném případě o jednoduché čtení, byť člověk znalý psychologických koncepcí a příslušných odborných termínů vám bude tvrdit pravý opak. Jisté je, že alespoň bez základů vývojové psychologie se do textu nepouštějte a mějte po ruce vždy kvalitní slovník cizích slov. Při četbě navíc musíte být neustále „ve střehu“. Jakmile nevstřebáte a nezapamatujete si předkládanou informaci na jednom řádku, uteče vám smysl všech ostatních.

Na obálce knihy Psychologie dítěte se dočteme, že jde „o klasické dílo moderní psychologie, s nímž by se měl seznámit každý pedagog, psycholog a student těchto oborů“. S touto informací nelze nesouhlasit. Studentům bych jen doporučila, aby se s Piagetovou vývojovou koncepcí skutečně nejprve alespoň v základních bodech seznámili. A všem ostatním bych vzkázala, aby si četbu tohoto titulu nenechávali na pozdní večerní hodiny, protože myšlenky pana Piageta a paní Inhelderové potřebují vaše plné soustředění. :-)

„V každé generaci se lidé ocitají před neustále se obnovujícími problémy, aby dospěli k řešení o něco lepšímu, než nalezly předchozí generace.“ (s. 123)

Nové vydání českého překladu této publikace jednoho z nejvýznamnějších znalců dětské psychologie (představitele ženevské školy vývojové, resp. ontogenetické psychologie), jakož i jeho žákyně a později blízké spolupracovnice, svědčí o zájmu o Piagetovo, desítky let trvající průkopnické a  metodologicky velmi originální dílo. Vydání této knihy je cenné také proto, že je přístupně napsaným úvodem do Piagetova pojetí psychologie dítěte, zejména jeho kognitivního vývoje, které se opírá o množství pozoruhodných kvalitativně pojatých výzkumů. je to dílo náročné a velmi rozsáhlé i co do množství specifických témat, od toho jak dítě chápe svět, jak jej vnímá, jak se utváří a vyvíjí jeho myšlení (podle Piageta inteligence), jeho logika, prostorové představy, ale také jeho morální smýšlení a další až po Piagetovo fungování interakcí mezi psychikou a prostředím (integrace podnětů a reakcí, asimilace, akomodace). Piagetovy náročné teorie jsou v předmětné knize zpřístupněny širokému okruhu čtenářů, což je další velkou výhodou tohoto díla., které tak lze chápat jako úvod do Piagetovy obsáhlé ontogenetické psychologie.

Obsahově zhuštěné dílo má pět následujících kapitol, týkajících se především Piagetových proslulých fází vývoje inteligence: senzomotorická úroveň (s analýzou konstrukce skutečnosti, tj. předmětného světa, prostoru, času a příčinnosti) a „poznávací aspekty“ senzomotoriky; dále je to vývoj vnímání (vjemové konstanty a vjemová kauzalita, kromě jiného s piagetovsky zajímavou analýzou vjemů, pojmů a operací, neboť funkční jednota psychické činnosti a  psychomotorických operací je osou Piagetova díla). Následuje třetí kapitola s rozborem sémiotických a symbolických funkcí s řadou originálních postřehů o  symbolice her a kreseb, „obrazných představách a operacích“, paměti, vztahu řeči a myšlení. Další kapitola pojednává o „konkrétních myšlenkových operacích a meziosobních vztazích“, o tom, jak se představa světa u dítěte utváří v souvislostech „konkrétních operací“, které tvoří přechod mezi vývojově nižšími kognitivními činnostmi a „obecnějšími logickými strukturami“ (tj. předpoklad k osvojení si abstraktního pojmově-logického myšlení) v podmínkách „sociální a  citové interakce“ (sem, kromě utváření představy světa, patří také utváření morálních citů a úsudků). Celé dílo ukončuje kapitola a „výrokových operacích“ v pubescenci (nejsložitější téma Piagetových teorií vůbec). Závěr knihy je věnován přehledu faktorů duševního vývoje.

Milan Nakonečný

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál