Piaget, Jean; Inhelder, Bärbel: Psychologie dítěte - autor recenze: Pavla Skládalová
https://atakpisu.blogspot.com/2019/06/psychologie-ditete.htmlPoslední knižní tip, na který bych vás před letními prázdninami ráda upozornila, pochází z pera švýcarského psychologa 20. století Jeana Piageta (1896-1980) a jeho žákyně a představitelky tzv. ženevské školy Bärbel Inhelderové (1913-1997). Nese název Psychologie dítěte.
Jelikož označení PSYCHOLOGIE DÍTĚTE přestavuje velice široký pojem a může se zaobírat různými oblastmi, je nutné si hned na začátku vymezit, jak na PSYCHOLOGII DÍTĚTE nazíral Jean Piaget. Zajímal ho kognitivní vývoj dítěte (od narození do adolescence), což velmi zjednodušeně znamená, že se zabýval vnímáním, pamětí, učením, fantazií, řečí u dětí. S Bärbel je tato problematika pohltila natolik, že se jí neúnavně věnovali celých pětačtyřicet let. Výsledky své práce nakonec shrnuli do již výše zmíněné odborné publikace.
Ta je členěna do pěti podrobných kapitol:
První kapitola s názvem Senzomotorická úroveň sleduje, jak se u dítěte v období od narození přibližně do dvou let věku mění jeho vnímání sebe sama a okolních předmětů - jak si najednou uvědomuje své já, začíná jednat záměrně a přichází na to, že předměty okolo něj existují, i když je momentálně nevidí.
Téma Vývoj vnímání se zabývá např. momenty, kdy už kojenec objevuje tvary a velikosti předmětů.
Kapitola Sémiotická a symbolická funkce zase přináší zajímavá zamyšlení nad aspekty dětské kresby a vývoje řeči a myšlení.
Následují „Konkrétní“ myšlenkové operace a meziosobní vztahy. Řeč je o operacích jako řazení, třídění něčeho, rozvoji sociálních a citových vazeb, o zrodu povinnosti.
Pátá kapitola Pubescent a výrokové operace se věnuje věkovému období se spodní hranicí od 12 let. Pod názvem se neskrývá nic jiného, než že pubescent dokáže logicky přemýšlet o abstraktních pojmech, plánuje si svou budoucnost.
Úplný závěr knihy patří faktorům duševního vývoje.
Jak již z popisu jednotlivých kapitol vyplývá, nejedná se v žádném případě o jednoduché čtení, byť člověk znalý psychologických koncepcí a příslušných odborných termínů vám bude tvrdit pravý opak. Jisté je, že alespoň bez základů vývojové psychologie se do textu nepouštějte a mějte po ruce vždy kvalitní slovník cizích slov. Při četbě navíc musíte být neustále „ve střehu“. Jakmile nevstřebáte a nezapamatujete si předkládanou informaci na jednom řádku, uteče vám smysl všech ostatních.
Na obálce knihy Psychologie dítěte se dočteme, že jde „o klasické dílo moderní psychologie, s nímž by se měl seznámit každý pedagog, psycholog a student těchto oborů“. S touto informací nelze nesouhlasit. Studentům bych jen doporučila, aby se s Piagetovou vývojovou koncepcí skutečně nejprve alespoň v základních bodech seznámili. A všem ostatním bych vzkázala, aby si četbu tohoto titulu nenechávali na pozdní večerní hodiny, protože myšlenky pana Piageta a paní Inhelderové potřebují vaše plné soustředění. :-)
„V každé generaci se lidé ocitají před neustále se obnovujícími problémy, aby dospěli k řešení o něco lepšímu, než nalezly předchozí generace.“ (s. 123)