Když pracovníci NASA hledali profesi, která by vyžadovala podobné vlastnosti osobnosti, jaké jsou kladeny na špičkové letce, počítač prý z několika stovek profesiogramů vyhodnotil jako nejbližší vhodné povolání profesi učitele. Je proto možné konstatovat, že učit ve škole je stejně náročné jako řídit raketoplán, ne-li těžší a nebezpečnější. Proč se tedy více pečuje o psychiku špičkových pilotů než o psychiku pedagogů, když zátěž je srovnatelná? Jak uvádí sám autor: „Kdyby učitelé znali a používali alespoň některé poznatky aplikované psychologie, žili by ¸bohatěji uvnitř?, byli by spokojenější ve svém soukromém životě a též ve třídách, sborovnách či školních kabinetech by vládla větší pohoda.“ Právě k této spokojenosti by měla publikace přispět. Po jejím přečtení by měl každý učitel více porozumět náročnosti učitelské profese, přičemž toto porozumění se může stát návodem ke zvládání nejrůznějších nesnází a překážek ve škole. A pokud se některé potíže přesto nepodaří úspěšně vyřešit, nebude je touto knihou poučený pedagog chápat jako své osobní selhání. Na co se autor zejména zaměřil? Vybírá základní témata z psychologie osobnosti, z obecné, vývojové, sociální a pedagogické psychologie. Zaměřuje se zejména na „silná témata“, tedy na oblasti, které trápí naše současné učitele: zvládání nevhodného chování žáků, učitelského stresu, školních konfliktů či komunikace s problémovými rodiči apod. Připomíná také další psychologické zákonitosti, jako například chyby ve vnímání a hodnocení žáků, techniky podporující komunikaci učitel–žák a učitel–rodič, poznávání a utváření klimatu školní třídy či školy a mnohé další.