Na knižním trhu se objevila kniha Viktora Tschuschkeho, na kterou je třeba upozornit všechny lékaře i další reprezentanty pomáhajících profesí zejména proto, že se jedná o dosud jediný kvalifikovaný a přehledný text, týkající se vztahu lidské psychiky a nádorových onemocnění v českém jazyce. Bylo by však chybou myslet si, že u nás se nikdo nezabývá vztahem psychiky a onkologických onemocnění. Výsledky bádání českých autorů jsou však roztříštěné a s výjimkou průkopnické práce Olgy Dostálové a jím vedeného kolektivu autorů, která spatřila světlo světa pod názvem Psychoterapeutické přístupy k onkologicky nemocným už v roce 1986, nemáme kompletní učebnicový text na toto téma.
Autor vystudoval přírodní vědy a psychologii, dlouhodobě se zabývá psychoanalýzou a výzkumem v oblasti onkologie. V současné době je vedoucím katedry lékařské psychologie v Kolíně nad Rýnem.
Název knihy není náhodný, protože psychoonkologie reprezentuje rychle se rozvíjející obor, který je v řadě zemí etablován jako samostatná vědní disciplína. Většinou bývá definován jako interdisciplinární obor, „který je z odborného pohledu průsečíkem onkologie, imunologie, endokrinologie, psychologie a sociologie“. V praktické rovině se pak zabývá pomocí lidem s národovým onemocněním, a to jak při přijetí diagnózy nemoci, tak i při zvládání četných negativních psychologických dopadů nemoci.
Recenzovaná kniha je rozdělena do pěti základních kapitol.
Obsah první kapitoly s názvem Psychosociální podmíněnost vzniku nádorových onemocnění patrně překvapí mnohé čtenáře. Autor v ní vyvrací i u nás velmi rozšířený názor, že rozhodující podíl na vzniku národových onemocnění mají psychosociální faktory. Zatím však pro toto lákavé a tradované tvrzení chybějí validní důkazy. Naopak je prokázané, že některé psychosociální proměnné je možné dát do souvislosti s nástupem nemoci a zejména se způsobem vyrovnávání se s ní. Proto je věnována pozornost depresím, truchlení, stresu apod. Je popsán koncept obrany versus zvládání, dále takové rysy osobnosti, které mají vztah k strategiím zvládání.
Druhá kapitola tematizuje ty psychosociální faktory, které se týkají způsobu přijetí diagnózy nádorového onemocnění a ke strategiím zvládání. Pozornost je zaměřena především na taktiku tzv. bojového nastavení /fighting spirit/ a na schopnost nemocného vyjádřit své emoce. Značná pozornost je věnována tzv. sociální opoře, která je ovšem důležitá u nejrůznějších typů nouze / u nás se jí dlouhodobě zabývá kolektiv odborníků vedených J.Marešem, profesorem lékařské psychologie z Hradce Králové/.
Obsahem třetí kapitoly jsou metody psychosociální intervence, které mohou významným způsobem přispět k zvládání onkologické nemoci a tedy také ke kvalitě života postižených osob.
Čtvrtá kapitola pod názvem Psychoneuroimunologické a psychoendorkinologické aspekty ve vztahu k národovým onemocněním popisuje stávající nálezy a především nové interdisciplinární perspektivy s tím, že je potřebné celou řadu rozhodujících faktorů experimentálně popsat.
V páté kapitole jsou uvedeny tři reprezentativní a komentované kasuistiky nemocných, s kterými se Volker Tschuschke dlouhodobě setkával a psychoterapeuticky se jim věnoval.
V Epilogu autor zdůrazňuje kategorii kvality života, která by měla být nejvyšším měřítkem všech snah při volbě metod pomoci onkologicky nemocným.
V závěru je tradičně uveden seznam literárních zdrojů, tentokrát výjimečně obsáhlý /21 stran!!/, dále Slovníček některých lékařských pojmů a rejstřík.
Kniha V.Tschuschkeho je čtivá, poučná a inspirující. Je třeba ocenit i odborně a metodicky dobře zvládnuté přehledné tabulky. Měli by se s ní seznámit všichni, kteří se profesně věnují onkologicky nemocným. Mohou ji ovšem, podle autora, studovat i ti, kterým nádorové onemocnění již zkřížilo životní cestu.
Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.
