Psychopat ve vaší posteli – už jen tento název má sílu vytáhnout vás z vaší postele, začíst se do hustě popsaných stránek a přemýšlet, zda vedle vás náhodou nespí jeden z barvitě vylíčených manipulátorů. Kdo se rozhodne pro četbu této publikace, měl by počítat s tím, že může zažít záplavu hlubokých emocí. Málokterá kniha dokáže vyvolat tak intenzivní citové prožitky jako tahle. Vztek, strach, nejistota, bezmoc a úzkost jsou jen špičkou ledovce pocitů, kterým budete vystaveni. A možná i vy (stejně jako já) budete mít chuť křičet na psychopaty v knize, ve svém okolí i ty z minulosti. Možná se budete chtít tvrdě bránit a zároveň si budete připadat slabí a bezmocní. A možná zažijete prohru, tuhý boj a v konečné fázi vítězství nad vaším psychopatem.

Kniha má několik stěžejních částí. Na prvních devadesáti stránkách je čtenář seznamován s otázkou „Kdo je to vlastně ten psychopat?“, resp. je seznamován s odpověďmi na tuto otázku. Hned na začátku jistě zaujme seznam třiceti signálů, jež ukazují na tzv. toxické chování ve vztahu. Autor předkládá velmi podrobný a dosti věrohodný odraz chování psychopatů a manipulátorů. Například to, jak si nás psychopati testují, připravují, jak narušují naše hranice, apod. První část knihy zachycuje skutečně značné množství detailů o životě psychopata.

„Psychopati se vždycky považují za oběti, bez ohledu na to, jak špatně se zachovali k někomu jinému. Nic nikdy není jejich vina.“

Nicméně pro člověka, který prožil vztah s manipulátorem, může být čtení těchto řádek bolestné a nepříjemné. Proč by si měli číst o tom, co už sami prožili..? Pro tyto lidi jsou tu však další dvě části knihy, které si kladou za cíl dovést čtenáře k uzdravení a k vymanění se z toxického vztahu. Autor nás citlivě provází jednotlivými kroky, jež na své cestě k uzdravení musíme absolvovat, abychom byli opět svobodní a získali zpět sebeúctu, sílu a případně i novu lásku. V závěru knihy jsou užitečné odkazy vedoucí k dalším informacím o psychopatech a zajímavou přílohou je potom test psychopatie.

Oceňuji, že pan MacKenzie promlouvá přímo ke svým čtenářům a kniha tím pádem působí velmi osobním dojmem. Autor se však zaměřuje především na lidi, jež se stali obětí psychopata (na ty, kteří se snaží „uzdravit“ své já) a zdá se, že zapomíná na všechny, kteří knihu otevřou třeba jen tak ze zvědavosti.

„Skutečnost, že čtete tuto knihu, není žádná náhoda – vy hledáte pravdu, jste rozhodnuti zjistit, co se vám právě přihodilo.“

I přes autentický a velmi detailní popis psychopatů a procesu, který vede k uzdravení, mi chybí podložení odbornými zdroji. Respektive v textu je pár zdrojů uvedeno, nicméně v závěru knihy nejspíš došlo k chybě a zdrojový dokument nebyl otisknut (byť v obsahu je uveden). Jinak má kniha svižný spád, je čtivá a srozumitelná.

Kniha ukazuje to, že psychopati jsou běžně mezi námi a dokáží nám velice znepříjemnit život, i ten partnerský. Autor komplexně otevírá téma psychopatů jako partnerů a jejich vliv na druhou polovičku. Věnuje se celému vztahu s psychopatem od začátku až do konce. Tomu, jak s vámi pomocí slov, emocí či sexuálního vzrušení manipuluje a vy se pomalu, ale jistě stáváte obětí jeho hry. Aby se člověk dostal z tohoto toxického vztahu, musí projít dlouhou cestou. I tímto vás kniha provede. V závěru knihy je k dispozici dokonce i test psychopatie, který by vám mohl pomoci zjistit, jestli náhodou nejste ve vztahu s toxickým člověkem. Zaujala mě myšlenka, ve které nás autor výstižně vsazuje do role “detektiva”, když jednáme s lháři a manipulátory. Protože intuice nám říká, že s tím člověkem, kterého vyšetřujeme, není něco v pořádku. Jako kdyby jeho činy z nějakého důvodu neodpovídaly jeho slovům. A přesně tady provádíme detektivní práci. Celkově je obsah knihy podle mě sám o sobě náročný, ale čte se velmi dobře, protože je přehledně strukturovaný. Ten, kdo se s psychopatem již setkal nebo ho má ve svém okolí, si po přečtení určitě dá spoustu informací a poznatků dohromady se svou praxí a dostane možnost se naučit, jak psychopati ve vztazích fungují a jak se jim postavit. Sama za sebe vím, že je to těžká práce, která začíná u nás samých. Tahle publikace vám dodá teoretickou i praktickou základnu a pomůže vám překazit hru vašeho psychopatického protějška.

„Psychopat ve vaší posteli“ je kniha o závažné tématice na motivy závažných zážitků autora. To je její nejsilnější a současně nejslabší stránka. Zprvu je třeba upozornit, že se nejedná o odbornou literaturu, přestože tak může působit. Je to další kulturní výtvor, který používá kdysi odborný pojem „psychopat“ neodborným způsobem. Autor Jackson MacKenzie sice otevře problematiku psychologie psychopatů odborně hned v prvních řádcích, ale tam ji hned také uzavře. Pak už staví jen na svých dojmech, které často nerespektují realitu. Není se také čemu divit, vzhledem k tomu, že s psychologií, psychiatrií, zdravotnictvím či výzkumem nemá nic společného. Od té chvíle se věnuje tématům psychopatických vztahových fenoménů bez ohledu na to, jestli se týkají výhradně psychopatie. A právě, že netýkají. Čtenář tak může lehce nabít neoprávněného dojmu, že kdokoliv mu ve vztahu takříkajíc „nešel na ruku“, byl psychopat. Což je příklad důsledků neblahého zacházení s touto starou diagnózou.

Na druhé straně MacKenzieho zkušenosti a příklady ze života řady dalších lidí v sobě nesou osobní opravdovost a jsou proto pro čtenáře intenzivní a poutavé. Místy se objevují nepopiratelně hluboké vhledy, které vedou čtenáře k trpkému zamyšlení nad svým parterem i sebou samým. Současně ale MacKenzie psychopaty napadá a staví tak poměrně explicitně černobílý svět, kde čtenář je ten dobrý a psychopati ti zlí. Je dokonce řeč o tom, že psychopaté nepotřebují slitování ani obhajobu, o terapeutické pomoci nemluvě. Rozumím pak tomu, že si psychopaté zaslouží náš vztek, ale normativní důsledky mi přijdou až příliš fatální. Jako psycholog, který s tímto okruhem pacientů pracoval, mám spíš tendenci před tímto černobílým viděním psychopatů varovat. Zvlášť pak umírňovat vášně směřující jen k trestání místo léčení. Dokonce bych upozornil, že odmítnutí péče v kombinaci s krutými tresty a tvrzením, že si někdo nezaslouží šanci, je důvodem, proč z některých dětí opravdoví psychopaté vyrostou.

Kde tedy vidím hodnotu této knihy? Je to obsahově silné (místy až kazatelské), vzrušující a poutavé sdílení osobní zkušenosti mezi lidmi, kteří prošli těžkým vztahem. Celé je zahalené do stravitelné formálnosti seznamů, rad, nápadů a někdy až příliš instantních návodů. Text tak nabízí možnost „dotrávit“ vlastní bolestivé rány a vytvořit si perspektivu na jinak těžko pochopitelné zážitky z psychopatického vztahu. A to je poměrně významný obsah. Cenný zvláště pro skupinu lidí, která prošla patologickým vztahem a nemůže se s minulostí stále udobřit. Kniha pak funguje jako jakýsi bedekr, který čtenáři pomáhá navigovat se ve vlastních neuzavřených zkušenostech. Na druhé straně může být tato kniha frustrující, za prvé pro odborníky, kvůli výše zmíněným důvodům. Za druhé ale také pro lidi, kteří se v psychopatickém vztahu aktuálně nachází. Nenabízí totiž návod, jak ze vztahu ven, ale spíš ohlédnutí, jaké to v psychopatickém vztahu bylo a jak se s tím smířit.

Nevyhnu se ovšem největší formální poznámce, která se týká české verze. Už originální název „Psychopat Free: Recovering from Emotionally Abusive Relationships With Narcissists, Sociopaths, and Other Toxic People“ je z pochopitelných důvodů lehce marketingový. Ovšem obsahuje pro čtenáře důležitou informaci, komu je kniha přibližně určena. Naneštěstí česká verze: „Psychopat ve vaší posteli: Manipulace a psychický teror ve vztahu“ je nejen o stupeň zbytečně dramatičtější, ale přímo zavádějící. Míjí obsah knihy a v důsledku vlastně i svoji cílovou skupinu. Druhý problém je třeba zmínit ve vlastní grafice českého vydání. Tvůrci knižních obálek patří v našem prostředí mezi jedno z nejtajuplnějších povolání vůbec. A Portál se pohybuje (například se svou edicí Spektrum) na hranici mezi genialitou a nesrozumitelností. V tomto případě se ovšem jedná jednoduše o odrazující nevkus, který bych býval přešel jako malichernost, kdyby mě na něj neupozornili kolegové. Musím obal ovšem zmínit, protože popisovaná kniha pro mě překračuje hranice nejen estetiky, ale i etiky. Především je to obrázkem klauna/„Jokera“ na obálce. Nakonec nezbývá než si povzdechnout, že psychózy (jejichž součástí je například schizofrenie) utržili další stigmatizující zásah, když je autorka obálky dává do vztahu s psychopaty. Možná je to ale důmyslný, byť ironický záměr, protože vystihuje (pro mě jako zdravotníka nelichotivě) obsah knihy se všemi nepříjemnými důsledky: čeho se bojím, to je psychopat.