MacKenzie, Jackson: Psychopat ve vaší posteli - autor recenze: Mgr. et Mgr. Jaromír Škodahttp://psychoanalyzadnes.cz/„Psychopat ve vaší posteli“ je kniha o závažné tématice na motivy závažných zážitků autora. To je její nejsilnější a současně nejslabší stránka. Zprvu je třeba upozornit, že se nejedná o odbornou literaturu, přestože tak může působit. Je to další kulturní výtvor, který používá kdysi odborný pojem „psychopat“ neodborným způsobem. Autor Jackson MacKenzie sice otevře problematiku psychologie psychopatů odborně hned v prvních řádcích, ale tam ji hned také uzavře. Pak už staví jen na svých dojmech, které často nerespektují realitu. Není se také čemu divit, vzhledem k tomu, že s psychologií, psychiatrií, zdravotnictvím či výzkumem nemá nic společného. Od té chvíle se věnuje tématům psychopatických vztahových fenoménů bez ohledu na to, jestli se týkají výhradně psychopatie. A právě, že netýkají. Čtenář tak může lehce nabít neoprávněného dojmu, že kdokoliv mu ve vztahu takříkajíc „nešel na ruku“, byl psychopat. Což je příklad důsledků neblahého zacházení s touto starou diagnózou.
Na druhé straně MacKenzieho zkušenosti a příklady ze života řady dalších lidí v sobě nesou osobní opravdovost a jsou proto pro čtenáře intenzivní a poutavé. Místy se objevují nepopiratelně hluboké vhledy, které vedou čtenáře k trpkému zamyšlení nad svým parterem i sebou samým. Současně ale MacKenzie psychopaty napadá a staví tak poměrně explicitně černobílý svět, kde čtenář je ten dobrý a psychopati ti zlí. Je dokonce řeč o tom, že psychopaté nepotřebují slitování ani obhajobu, o terapeutické pomoci nemluvě. Rozumím pak tomu, že si psychopaté zaslouží náš vztek, ale normativní důsledky mi přijdou až příliš fatální. Jako psycholog, který s tímto okruhem pacientů pracoval, mám spíš tendenci před tímto černobílým viděním psychopatů varovat. Zvlášť pak umírňovat vášně směřující jen k trestání místo léčení. Dokonce bych upozornil, že odmítnutí péče v kombinaci s krutými tresty a tvrzením, že si někdo nezaslouží šanci, je důvodem, proč z některých dětí opravdoví psychopaté vyrostou.
Kde tedy vidím hodnotu této knihy? Je to obsahově silné (místy až kazatelské), vzrušující a poutavé sdílení osobní zkušenosti mezi lidmi, kteří prošli těžkým vztahem. Celé je zahalené do stravitelné formálnosti seznamů, rad, nápadů a někdy až příliš instantních návodů. Text tak nabízí možnost „dotrávit“ vlastní bolestivé rány a vytvořit si perspektivu na jinak těžko pochopitelné zážitky z psychopatického vztahu. A to je poměrně významný obsah. Cenný zvláště pro skupinu lidí, která prošla patologickým vztahem a nemůže se s minulostí stále udobřit. Kniha pak funguje jako jakýsi bedekr, který čtenáři pomáhá navigovat se ve vlastních neuzavřených zkušenostech. Na druhé straně může být tato kniha frustrující, za prvé pro odborníky, kvůli výše zmíněným důvodům. Za druhé ale také pro lidi, kteří se v psychopatickém vztahu aktuálně nachází. Nenabízí totiž návod, jak ze vztahu ven, ale spíš ohlédnutí, jaké to v psychopatickém vztahu bylo a jak se s tím smířit.
Nevyhnu se ovšem největší formální poznámce, která se týká české verze. Už originální název „Psychopat Free: Recovering from Emotionally Abusive Relationships With Narcissists, Sociopaths, and Other Toxic People“ je z pochopitelných důvodů lehce marketingový. Ovšem obsahuje pro čtenáře důležitou informaci, komu je kniha přibližně určena. Naneštěstí česká verze: „Psychopat ve vaší posteli: Manipulace a psychický teror ve vztahu“ je nejen o stupeň zbytečně dramatičtější, ale přímo zavádějící. Míjí obsah knihy a v důsledku vlastně i svoji cílovou skupinu. Druhý problém je třeba zmínit ve vlastní grafice českého vydání. Tvůrci knižních obálek patří v našem prostředí mezi jedno z nejtajuplnějších povolání vůbec. A Portál se pohybuje (například se svou edicí Spektrum) na hranici mezi genialitou a nesrozumitelností. V tomto případě se ovšem jedná jednoduše o odrazující nevkus, který bych býval přešel jako malichernost, kdyby mě na něj neupozornili kolegové. Musím obal ovšem zmínit, protože popisovaná kniha pro mě překračuje hranice nejen estetiky, ale i etiky. Především je to obrázkem klauna/„Jokera“ na obálce. Nakonec nezbývá než si povzdechnout, že psychózy (jejichž součástí je například schizofrenie) utržili další stigmatizující zásah, když je autorka obálky dává do vztahu s psychopaty. Možná je to ale důmyslný, byť ironický záměr, protože vystihuje (pro mě jako zdravotníka nelichotivě) obsah knihy se všemi nepříjemnými důsledky: čeho se bojím, to je psychopat.