Autorská dvojice, jejíž oba zástupci jsou absolventy Karlovy univerzity vzájemnou spoluprací i rozlišnými obory, vytvořila publikaci, jež se věnuje nejen seznámení se s základními pojmy jako je zvládání vzteku, agrese, emoce a násilí, ale i konkrétní práci s původci domácího násilí formou psychoterapeutických programů. Mgr. Veronika Stočesová je psycholožkou a krizovou interventkou působící nejen ve své psychologické poradně, dále také spolupracuje například s Ligou otevřených mužů. PhDr. David Čáp, Ph.D. se tématu zvládání vzteku taktéž věnuje v Lize otevřených mužů, mimo to ale vede i výcviky pro odborníky v metodě Zvládání vzteku.

Kniha s tématem dokáže seznámit laika, může být i doplněním znalostí pro odborníka, který narozdíl od laika či studenta se zájmem v tomto tématu využije spíše druhou část, kterou je metodická příručka pro skupinový program spolupracující s původci domácího násilí. V této části je popsáno celkem patnáct setkání původců domácího násilí s dvojicí psychoterapeutů, kde je metodika skvěle popsána a doplněna výroky absolventů takového programu, které mohou napomoci k dokreslení účinnosti a vlivných faktorů v takové práci. Techniky, které jsou uvedeny si může navíc každý i vyzkoušet sám, či se zaměřit na řešení vlastních problémů se vztekem a inspirovat se zmíněnými postupy. Osobně bych ale knihu doporučila spíše těm čtenářům, které téma buď zajímá ze studijního důvodu, nebo z důvodu možné práce s původci domácího násilí, ne samotným původcům.

Nyní se ovšem navrátím k první části knihy, kterou je teoretická část, zde si na své přijde právě laik, neboť zde porozumí pojmům z tohoto širokého tématu a naučí se s nimi možná i lépe pracovat. Hodně sympatizuji s lepším vysvětlením domácího násilí, jeho lepším popisem a celkově rozborem, následně i v kontextu psychoterapeutické práce, jejího vyhledání, přičemž zmínění nejznámějších organizací zde také nechybí. Důležité je ale i zmínění původce násilí v postavení vůči oběti a aspektů týkajících se obou stran, a i to je součástí knihy, na oběť samotnou a její terapii se ale publikace nevztahuje.

Věřím, že jako studentka knihu využiji i jako zdroj do seminárních prací a budu s ní pracovat poněkud rozsáhleji než běžný laický čtenář, sama o sobě je také dost čtivá a srozumitelná, zároveň oceňuji tu otevřenost a neutralitu, s jakou se autoři tématu věnují, myslím že i tyto vlastnosti knihy jsou projevem letitých zkušeností obou autorů.

„Samotné hájení ohrožených osob a instruování potenciálních obětí nebude účinným nástrojem, dokud neobrátíme pozornost i k původcům násilí. Pokud jim dokážeme podat pomocnou ruku, ochráníme i ohroženou osobu, protože přerušíme kruh násilného chování a nabídneme alternativu“ (Stočesová & Čáp, 2020, 50).

Publikací na téma domácího násilí bylo napsáno bezpočet. Tato kniha však přináší úhel pohledu, který již tak často zpracováván není, a to zaměření na terapeutickou práci s původci násilí. První část publikace je věnována teorii – autoři zde poměrně komplexně, avšak velmi srozumitelně čtenáře seznamují se všemi základními pojmy, týkajícími se domácího násilí. Čtenáři se zde dozvědí, jaký je vztah agrese, agresivity a násilného chování. Je zde definováno samotné domácí násilí, popsány nejčastější znaky, formy a důsledky. Větší část teoretického základu je pak věnována právě původcům domácího násilí, jejich charakteristice a typologii, a především pak samotné psychoterapeutické práci s nimi – jak s původci násilí pracovat, jaké jsou vlastně cíle terapeutických programů, které psychoterapeutické přístupy jsou vhodné. Autoři zde také přibližují aktuální situaci v ČR, včetně výčtu organizací, které se terapeutickou prací s původci domácího násilí aktivně zabývají. Jsou zde také popsány základní charakteristiky terapeutických programů, včetně kritérií pro vstup, požadavků na pracovníky, a podrobného popisu metod a technik, kterých se v nich využívá. Teoretická část publikace je na mnoha místech doplněna autentickými výpověďmi původců násilí, což často přináší zajímavý úhel pohledu, a zároveň příjemné rozptýlení v množství teorie. Druhou částí knihy je pak metodická příručka, která už míří přímo do praxe. Autoři zde provázejí čtenáře (potenciálního terapeuta) patnácti sezeními s původcem násilí, a přinášejí konkrétní rady a tipy pro každé z těchto sezení, včetně podrobného popisu průběhu, cílů, i domácích úkolů.

Při čtení první, teoretické části knihy, jsem měl někdy pocit, že se vlastně nedozvídám vůbec nic nového, a autoři v ní jen shrnují informace, které zná každý běžný člověk. Postupně se však kniha dostává ke stále zajímavějším a praktičtějším tématům. Za nejpřínosnější potom považuji právě závěrečnou metodickou příručku, která poskytuje rady a tipy do reálné praxe. Z toho důvodu je kniha vhodná spíše pro odbornou veřejnost, a doporučil bych ji především začínajícím terapeutům, kteří v začátcích své práce s původci domácího násilí přehledně a srozumitelně zpracovanou metodickou příručku jistě ocení.

Autoři předložené publikace – psycholožka Veronika Stočesová aktivně spolupracuje s Ligou otevřených mužů (LOM) a s Institutem pro kriminologii a sociální prevenci, a psycholog a lektor David Čáp vede v LOM skupiny pro muže, dále pak výcviky pro odborníky v metodě Zvládání vzteku. Dlouhodobě se věnuje také tematice násilného chování a šikany u dětí a dospívajících.

Čtenář drží v ruce jedinečnou publikaci, a to hned v několika ohledech. Především se tedy jedná o souhrn teoretických informací a praktických postupů pro práci v oblasti, která se v naší zemi teprve rozbíhá. Že je problematika domácího násilí v České republice stále na počátku svého vývoje, o tom svědčí nejen nedostatečné množství organizací a programů, které by se věnovaly právě původcům domácího násilí. Jak zmiňují sami autoři publikace, oblast práva se fenoménu domácího násilí začala legislativně věnovat až po roce 2004. I z tohoto lze usuzovat, že se stále nacházíme ve společnosti, která se s domácím násilím teprve učí pracovat a že postoj k domácímu násilí není ještě naší společností vnímán jako jednoznačně negativní.

Kniha je rozdělena do dvou částí, tedy do části teoretické a praktické. V teoretické části se čtenář setká s vymezením základních pojmů, jejichž zřetelné a srozumitelné vymezení je základem pro úspěšnou spolupráci s cílovou skupinou. Dále zde čtenář nalezne aktuální české i zahraniční zdroje definic domácího násilí, jeho základní znaky, formy i důsledky, rozbor bariér odchodu od původce domácího násilí i kapitolu snažící se podat určitou charakteristiku původců domácího násilí.

Následující kapitola o samotné psychoterapeutické práci se pak věnuje nejen technikám a nástrojům spolupráce s touto klientelou, ale také informacím o praxi ze zahraničí, o legislativním rámci, teoretickým východiskům i popisu současné situace v naší zemi. Autoři se také věnují efektivitě terapeutické práce s původci domácího násilí, komentují značný nedostatek realizovaných studií, ale i fakt, že mnohé studie se pak potýkají s více či méně závažnými metodologickými pochybeními.

Praktická část přináší metodický návod přístupu pro psychoterapeutickou práci. Příručka popisuje možnou podobu vstupního pohovoru a 15 samostatných setkání, což autoři považují za nutné minimum. Přičemž každé setkání se řídí jakousi obecnou strukturou. Ta zahrnuje úvodní i závěrečná kolečka, prostor pro sdílení aktuálního prožívání i sdílení uplynulých událostí. Za stěžejní lze však považovat edukační část setkávání, kde se probírají nejen teoretické znalosti, ale probíhá zde především nácvik potřebných dovedností a technik pro zvládání vzteku. Autoři navíc většinou nabízí čtenáři i další postupy a techniky, které se vztahují k procvičení konkrétní dovednosti. Případný odborník má pak možnost si vybrat, s jakou technikou se mu bude nejlépe pracovat (ať už s ohledem k osobnostní charakteristice lektora či dané skupiny).

Ráda bych ocenila otevřený přístup obou autorů i jejich ochotu sdílet a předávat zkušenosti, návrhy, podněty i přehledně strukturovanou metodickou příručku pro práci s touto klientelou. Bohužel i v našem oboru nalezneme kolegy a kolegyně, kteří se věnují v České republice opomíjeným tématům, přichází s inovativními i velmi kreativními přístupy ve své práci, ale jejich ochota sdílet své postřehy a zkušenosti je minimální, ne-li nulová. Ostatně i samotní autoři publikace zmiňují určitou míru soutěživosti mezi jednotlivými organizacemi věnujícími se původcům domácího násilí. Možnost spolupráce, sdílení metodických postupů a výměna cenných zkušeností často zapadá vedle nutnosti jednotlivých organizací bojovat o vlastní existenci (o klienty, především pak ale o finanční prostředky).

Kniha je psána přátelským a přívětivým tónem s velkou mírou empatie a porozumění pro danou problematiku. Myslím si, že kniha přináší mnoho poznatků i aplikovatelných technik, které lze uplatnit nejen při práci s původci domácího násilí.