Začátkem padesátých let si mladý americký psychoanalytik Albert Ellis povšiml, že klienti jeho ordinace se s chutí nimrají ve svých problémech, ale pro změnu svého tristního stavu nic nedělají. Opustil tedy psychoanalýzu a v roce 1955 vynalezl racionální terapii. Dnes má vlastní institut a k devadesátinám mu kolegové připravili dvojčíslo v odborném časopise Journal of Rational-Emotive & Cognitive-Behavior Therapy zabývajícím se výhradně racionálně emoční behaviorální terapií (REBT). Přesto má stále dosti sil a důvodů sepsat s kolegyní Catharine MacLarenovou přehledný úvod do své metody.
Touto knihou chtějí oba autoři ukázat, že REBT je psychoterapie jako každá jiná, vlastně ještě lepší, protože eklektická a integrující, konstruktivistická a postmoderní, racionální používající toliko ve významu klientovi prospěšná. Jak lze z textu pochopiti, "racionálno" a "pravda" jsou slova, ze kterých mají lidé ochotní utrácet za psychoterapii kopřivku. Ellisovi nezbylo než zapřít stoiky, ke kterým se ve svém předchozím česky vydaném počinu Trénink emocí ideově hlásil. Mám pocit, že tato kniha není ani v seznamu literatury.

Racionálně emoční behaviorální terapie je založena na předpokladu, že kognice, emoce a chování nejsou vzájemně oddělené lidské funkce, nýbrž naopak, že jsou vnitřně propojené a celostní. Když lidé ztratí duševní rovnováhu, přemýšlejí-cítí-jednají nefunkčním, sebepoškozujícím způsobem, a když ji potom obnoví, téměř vždy mění některé své kognice, mění své emoční reakce a zároveň mění i své chování. REBT vychází z přesvědčení, že převážnou většinu duševního utrpení si působíme sami, neboť ne všichni lidé vystavení nepříjemným situacím si odnesou následky. Osobitou abecedou REBT řečeno: Aktivizující zážitek A (třeba dostaneme veřejně vynadáno) krát sytém hodnot B (nikdo mě nesmí ponižovat) rovná se narušené pocity a chování (deprese nebo zlost - co si to dovoluje?). REBT proto pracuje na B, kde se snaží iracionální přesvědčení (nikdo mě nesmí ponižovat) přeměnit na racionální přesvědčení (nikdo by mě neměl ponižovat, ale šéfovi od plic neřeknu, co si o něm myslím, takže si pomyslím, sám si debil, otřepu se a půjdu dál).

Citát z předchozího odstavce, jakož i jeho pokračování si lze přečíst v ukázce Úvod a zamyšlení, která se kromě definice věnuje též historii metody a rozkošatění názvu od racionální terapie k REBT. Čtenář se doví, že samotný Ellis svou metodou vzdoroval beznaději, když byla jeho metoda dlouho a jednohlasně odsuzována, stejně jako celé kognitivní pojetí psychoterapie (tak, jak jej definují Janet, Dubois a Adler).

REBT má tendenci považovat se za nejfilozofičtější terapeutický směr. Zde se hlásí k logickému pozitivizmu a jeho omezení vykládá skrze Poppera. Tím se dostáváme k proklamované postmodernosti REBT, pod níž je myšleno, že neuznává absolutní příkazy. V této části knihy se patrně jedná o polemiku s odbornými a formálními kritiky. Vyzdvihuje multikulturní aspekty REBT.

Velice zajímavé postřehy obsahuje podkapitola Biologie a lidská racionalita a iracionalita. Proč lidé často mění své životní preference či averze na vnitřní příkazy není zcela jasné. Snad jim to pomáhalo přežít v primitivních dobách, kdy jejich sociální a fyzické prostředí bývalo více nebezpečné. Zamyslíme-li se nad některými iracionálními přesvědčeními, jejichž odstraňováním se REBT zabývá, pak nezbývá než potvrdit, že Ellis evoluční vysvětlení by mohlo být v mnoha případech různých "mus-ů" možné, neboť tato iracionální řešení, jakkoli jsou společensky škodlivá, přinášejí evoluční zisk.

REBT má teoreticky podchycen vznik, průběh i změnu narušení osobnosti, viz Proč a jak se lidé dostávají do psychických potíží. Především se jedná o kognitivní prvky problémů, neboť změnou klíčových iracionálních přesvědčení lze dosáhnout silného zlepšení prožívání a chování.Cílem REBT je, aby se klienti změnili k lepšímu, ne jen dočasně cítili lépe. Z obecně známého faktu, že schopnost rozumět něčemu neznamená automaticky schopnost toto úspěšně používat, pramení tendence REBT k aktivitě, procvičování a jisté míře direktivity. Terapeut REBT má na výběr, do jaké míry bude direktivní. Pokud se klient nemění, je doporučováno navždy opustit pasivní metody.

Předpokladem terapie je alespoň předběžný souhlas klienta s jeho zodpovědností za své reakce na životní úspěchy a neúspěchy. Klientovi je poskytována zpětná vazba formou hodnocení.

Z obsahu zjistíme, že značnou část knihy tvoří přehled metod, jež REBT využívá. Jsou rozděleny na tři kategorie. Kognitivní techniky se zabývají především rozumovým zpochybňováním iracionálních přesvědčení a jejich aktivní nahrazení racionálním myšlením. Emočně prožitkové techniky racionálně emoční imaginace - opětovné a záměrné vyvolávání nežádoucích emocí a emočně podbarvené metody internalizace racionálního myšlení, jako jsou energické povzbuzující výroky nebo hraní rolí. Tím se REBT hlásí ke kooptaci psychodramatu J.L. Morena. (Hlásal, že léčba musí být především pořádné divadlo, takže odtud snad ten důraz na emoční prožitky.) Významnou části a vlastně i základním předpokladem je bezpodmínečné přijetí klienta terapeutem a následná výuka sebepřijetí klienta jakož i bezpodmínečné přijetí druhých. Behaviorální techniky představují tradiční posilování, odměny a tresty, nácviky dovedností, prevence recidivy a cvičení zacílená na pocit studu (zde nácvik činností, jichž se stydíme, kupříkladu prosby o půjčku - somrování) a potažmo desenzibilaci.

Po těchto technologických kapitolách následuje formálnější kapitola o propojení REBT s ostatními terapeutickými směry. Zde se uvádí, že REBT má blíže ke Kohutově self-psychologii než k freudovským sexuálním a oidipovským teoriím. Z existencialistického hlediska potřeby poskytnutí uznání klientovi jde REBT dále než samotná existenciální terapie, protože k tomuto uznání užívá aktivní a direktivní metody. REBT byla první z moderních kognitivně-behaviorálních terapií. Nejblíže je jí Beckova kognitivní terapie, která se zpočátku soustřeďovala na zpochybňování automatických myšlenek; v současné době zdůrazňuje restrukturaci jádrových iracionálních přesvědčení. Konstruktivistické kognitivně-behaviorální terapie používají podobnou teorii jako REBT, ale jsou méně aktivní a direktivní.

Ke knize je připojeno hodnotné shrnutí. Z něj cituji: Cvik dělá mistra! Nezapomínejte na to, že různí lidé reagují na různé intervence. Čím širší repertoár máte k dispozici, tím větší úspěch budete slavit u nejrůznějších klientů! Vzhledem k tomu, že Ellis je patrně velmi zkušený praktik, zahrnuje kniha v příloze i manuál, co dělat v případě recidivy potíží, který je adresován spíše klientům než terapeutům. Tyto dva pohledy se v knize prolínají. Druhou přílohou je masivní přehled literatury.

RNDr. Jaromír Kopeček, Ph. D.

Začátkem padesátých let si mladý americký psychoanalytik Albert Ellis povšiml, že klienti jeho ordinace se s chutí nimrají ve svých problémech, ale pro změnu svého tristního stavu nic nedělají. Opustil tedy psychoanalýzu a v roce 1955 vynalezl racionální terapii. Dnes má vlastní institut a k devadesátinám mu kolegové připravili dvojčíslo v odborném časopise Journal of Rational-Emotive & Cognitive-Behavior Therapy zabývajícím se výhradně racionálně emoční behaviorální terapií (REBT). Přesto má stále dosti sil a důvodů sepsat s kolegyní Catharine MacLarenovou přehledný úvod do své metody.

Touto knihou chtějí oba autoři ukázat, že REBT je psychoterapie jako každá jiná, vlastně ještě lepší, protože eklektická a integrující, konstruktivistická a postmoderní, racionální používající toliko ve významu klientovi prospěšná. Jak lze z textu pochopiti, "racionálno" a "pravda" jsou slova, ze kterých mají lidé ochotní utrácet za psychoterapii kopřivku. Ellisovi nezbylo než zapřít stoiky, ke kterým se ve svém předchozím česky vydaném počinu Trénink emocí ideově hlásil. Mám pocit, že tato kniha není ani v seznamu literatury.

Racionálně emoční behaviorální terapie je založena na předpokladu, že kognice, emoce a chování nejsou vzájemně oddělené lidské funkce, nýbrž naopak, že jsou vnitřně propojené a celostní. Když lidé ztratí duševní rovnováhu, přemýšlejí-cítí-jednají nefunkčním, sebepoškozujícím způsobem, a když ji potom obnoví, téměř vždy mění některé své kognice, mění své emoční reakce a zároveň mění i své chování. REBT vychází z přesvědčení, že převážnou většinu duševního utrpení si působíme sami, neboť ne všichni lidé vystavení nepříjemným situacím si odnesou následky. Osobitou abecedou REBT řečeno: Aktivizující zážitek A (třeba dostaneme veřejně vynadáno) krát sytém hodnot B (nikdo mě nesmí ponižovat) rovná se narušené pocity a chování (deprese nebo zlost - co si to dovoluje?). REBT proto pracuje na B, kde se snaží iracionální přesvědčení (nikdo mě nesmí ponižovat) přeměnit na racionální přesvědčení (nikdo by mě neměl ponižovat, ale šéfovi od plic neřeknu, co si o něm myslím, takže si pomyslím, sám si debil, otřepu se a půjdu dál).

Citát z předchozího odstavce, jakož i jeho pokračování si lze přečíst v ukázce Úvod a zamyšlení, která se kromě definice věnuje též historii metody a rozkošatění názvu od racionální terapie k REBT. Čtenář se doví, že samotný Ellis svou metodou vzdoroval beznaději, když byla jeho metoda dlouho a jednohlasně odsuzována, stejně jako celé kognitivní pojetí psychoterapie (tak, jak jej definují Janet, Dubois a Adler).

REBT má tendenci považovat se za nejfilozofičtější terapeutický směr. Zde se hlásí k logickému pozitivizmu a jeho omezení vykládá skrze Poppera. Tím se dostáváme k proklamované postmodernosti REBT, pod níž je myšleno, že neuznává absolutní příkazy. V této části knihy se patrně jedná o polemiku s odbornými a formálními kritiky. Vyzdvihuje multikulturní aspekty REBT.

Velice zajímavé postřehy obsahuje podkapitola Biologie a lidská racionalita a iracionalita. Proč lidé často mění své životní preference či averze na vnitřní příkazy není zcela jasné. Snad jim to pomáhalo přežít v primitivních dobách, kdy jejich sociální a fyzické prostředí bývalo více nebezpečné. Zamyslíme-li se nad některými iracionálními přesvědčeními, jejichž odstraňováním se REBT zabývá, pak nezbývá než potvrdit, že Ellis evoluční vysvětlení by mohlo být v mnoha případech různých "mus-ů" možné, neboť tato iracionální řešení, jakkoli jsou společensky škodlivá, přinášejí evoluční zisk.

REBT má teoreticky podchycen vznik, průběh i změnu narušení osobnosti, viz Proč a jak se lidé dostávají do psychických potíží. Především se jedná o kognitivní prvky problémů, neboť změnou klíčových iracionálních přesvědčení lze dosáhnout silného zlepšení prožívání a chování.Cílem REBT je, aby se klienti změnili k lepšímu, ne jen dočasně cítili lépe. Z obecně známého faktu, že schopnost rozumět něčemu neznamená automaticky schopnost toto úspěšně používat, pramení tendence REBT k aktivitě, procvičování a jisté míře direktivity. Terapeut REBT má na výběr, do jaké míry bude direktivní. Pokud se klient nemění, je doporučováno navždy opustit pasivní metody.

Předpokladem terapie je alespoň předběžný souhlas klienta s jeho zodpovědností za své reakce na životní úspěchy a neúspěchy. Klientovi je poskytována zpětná vazba formou hodnocení.

Z obsahu zjistíme, že značnou část knihy tvoří přehled metod, jež REBT využívá. Jsou rozděleny na tři kategorie. Kognitivní techniky se zabývají především rozumovým zpochybňováním iracionálních přesvědčení a jejich aktivní nahrazení racionálním myšlením. Emočně prožitkové techniky racionálně emoční imaginace - opětovné a záměrné vyvolávání nežádoucích emocí a emočně podbarvené metody internalizace racionálního myšlení, jako jsou energické povzbuzující výroky nebo hraní rolí. Tím se REBT hlásí ke kooptaci psychodramatu J.L. Morena. (Hlásal, že léčba musí být především pořádné divadlo, takže odtud snad ten důraz na emoční prožitky.) Významnou části a vlastně i základním předpokladem je bezpodmínečné přijetí klienta terapeutem a následná výuka sebepřijetí klienta jakož i bezpodmínečné přijetí druhých. Behaviorální techniky představují tradiční posilování, odměny a tresty, nácviky dovedností, prevence recidivy a cvičení zacílená na pocit studu (zde nácvik činností, jichž se stydíme, kupříkladu prosby o půjčku - somrování) a potažmo desenzibilaci.

Po těchto technologických kapitolách následuje formálnější kapitola o propojení REBT s ostatními terapeutickými směry. Zde se uvádí, že REBT má blíže ke Kohutově self-psychologii než k freudovským sexuálním a oidipovským teoriím. Z existencialistického hlediska potřeby poskytnutí uznání klientovi jde REBT dále než samotná existenciální terapie, protože k tomuto uznání užívá aktivní a direktivní metody. REBT byla první z moderních kognitivně-behaviorálních terapií. Nejblíže je jí Beckova kognitivní terapie, která se zpočátku soustřeďovala na zpochybňování automatických myšlenek; v současné době zdůrazňuje restrukturaci jádrových iracionálních přesvědčení. Konstruktivistické kognitivně-behaviorální terapie používají podobnou teorii jako REBT, ale jsou méně aktivní a direktivní.

Ke knize je připojeno hodnotné shrnutí. Z něj cituji: Cvik dělá mistra! Nezapomínejte na to, že různí lidé reagují na různé intervence. Čím širší repertoár máte k dispozici, tím větší úspěch budete slavit u nejrůznějších klientů! Vzhledem k tomu, že Ellis je patrně velmi zkušený praktik, zahrnuje kniha v příloze i manuál, co dělat v případě recidivy potíží, který je adresován spíše klientům než terapeutům. Tyto dva pohledy se v knize prolínají. Druhou přílohou je masivní přehled literatury.

Jaromír Kopeček