Po dvousvazkovém vydání tohoto díla (Řeč těla, 2001 a Řeč těla v praxi, 2004, obojí také v nakl. Portál), vychází nyní toto dílo v podstatně rozšířeném a aktualizovaném vydání. Publikací k problematice řeči těla, čili kineziky, přibývá, ale jen některé z nich jsou naplněny střízlivým, věcným obsahem a vzdorují svodu k přehnané popularizaci, která, kromě jiného, spočívá v tom, že více či méně dalece překračuje zjištěná fakta o tom, co lze spolehlivě z řeči těla vyčíst a činí z ní jakousi lidovou psychodiagnostiku. Fakta o řeči těla jsou důležitým nástrojem poznávání druhých, protože umožňují do jisté míry i „číst“ jejich záměry a skrývané pocity. Poznatky o řeči těla tvoří v tomto smyslu jakýsi katechismus sociálních interakcí, který prozrazuje to, co lidé neříkají a vědomě či nevědomě skrývají, který však poznávání psychických stavů druhých lidí zcela nevyčerpává. V jistém smyslu řeč těla“ zahrnuje víc než jen držení a pohyby těla a jeho částí (paží, rukou, dlaní, prstů atd.), patří sem chování v nejširším smyslu (tj. např také úsměv), ale třeba i způsob oblečení a stav obleku, tj. sociálněpsychologická prezentace jedince jako celek. V tomto duchu je také napsána tato kniha, která, kromě jiného, obsahuje kapitoly a pasáže o chování rukou (potřásání, stisk atd.), o „signálech paží“, úsměvu a smíchu, zdravení, různých gestech, výrazu očí, pohybu nohou, vedení rozhovoru a mnohé další. Je to velmi detailní a utřídění soubor poznatků, které umožňují „číst“ signály namlouvání, svádění, vlastnických postojů a snahy ovládat jiné, strachu, zloby, zájmu, sympatie a antipatie a další.
Naučit se rozumět řeči těla vyžaduje propojování získaných vědomostí s pozorováním druhých, tedy teoretické a praktické zkušenosti a kniha, která je předmětem této recenze je velmi zdařilým, protože velmi názorným popisem a četnými ilustracemi provázeným úvodem, do problematiky řeči těla. Je to oblast poznání, která by neměla být podceňována, protože umožňuje získávat informace, které lze dobře využít v mezilidských interakcích, protože podstatným způsobem doplňují „obraz toho druhého“ (partnera interakce). Z řeči těla lze např. poznat, že druhý lže, váhá atd., což je nepochybně pro rozvíjení interakce důležité. Řeč těla umožňuje pohledy do hlubin duše a i když se tím tyto hlubiny plně neprobádají, přináší to mnoho prakticky využitelných poznatků. Proto je dobré studovat řeč těla a studovat ji z této knihy, která v mnohém předčí ty ostatní, napsané také na téma řeč těla.

Prof. PhDr. Milan Nakonečný

„Člověk nosící brýle se je při rozhodování někdy sundá brýle a místo hlazení brady rukou si na bradu nebo k ústům položí boční raménko brýlí. Kuřák místo toho zatáhne z cigarety. Jestliže člověka požádáte o rozhodnutí a on si položí na ústa pero nebo prst, je to signál, že si není jistý a potřebuje další ujištění.“ (s.152)
Všichni tato zdržovací gesta důvěrně známe, setkáváme se s nimi a sami je používáme. Ve společenském kontaktu existuje nespočet různých signálů, postojů těla a končetin, které mají někdy jednoznačný, jindy dvojí význam. Pro většinu lidí, zejména však těch, kteří se z pracovních či osobních důvodů často ocitají v komunikačních situacích, je znalost jejich významů značně užitečná.
O tom nás přesvědčuje každá z kapitol aktualizovaného a rozšířeného vydání knihy Řeč těla autorů A. a B. Peasových, světoznámých odborníků na uvedenou problematiku. Kniha nepůsobí těžkým dojmem přísně vědeckého díla, přestože informace mají své věrohodné opodstatnění. Je psána čtivě, s úsměvným a lidským nadhledem. Čtenář se jistě nad mnohými stránkami dobře pobaví. K přehlednosti přispívá podrobné členění textu do krátkých podkapitol, zdůraznění důležitých tezí odlišným typem tučně tištěného písma i využití doprovodných kreseb a fotografií. 19 kapitol je uvedeno krátkou kapitolou, v níž Allan Pease vysvětluje, proč a jak knihu s manželkou vytvořil.
První kapitola s názvem „Základní znalosti“ objasňuje, jak řeč těla odhaluje emoce a myšlenky, kde je původ některých základních signálů, nebo proč jsou děti čitelnější. V další kapitole nás autoři přesvědčují, že moc je v našich rukou, a to v podkapitolách „Jak se dlaně a podání ruky používají k získání moci“, „Analýza způsobů podání ruky“ atd. Kouzelnou moc úsměvu a smíchu připomene 3. kapitola. Signály paží (sevřené, objímající aj.), rukou (jejich mnutí, zaklesnutí, ruce za zády, úloha palce aj.) a kulturní odlišnosti ve vnímání gest jsou vysvětleny v kapitolách 4., 5. a 6. V 7. kapitole se lze dočíst o signálech hodnocení a neupřímnosti, 8. kapitola prozrazuje, co říkají oči. Poté, cosi v 9. kapitole zopakujeme poznatky o teritoriu a osobním prostoru, v kapitole následující se dozvíme, že nohy prozrazují naše myšlenkové pochody. Určitě bychom si měli zapamatovat informace o třinácti nejběžnějších gestechz 11. kapitoly. A stručně, z dalšího textu: Napodobování a zrcadlení, Cigarety, brýle a líčení, Tělo naznačuje, kam směřuje mysl, Cesta a signály při namlouvání a dvoření, Teritoriální a vlastnická gesta, Zasedací pořádek u stolu, Poklony , mocenské hry a kancelářské praktiky.
V závěru je shrnuto 6 tajemství řeči těla sympatických lidí. Prozradím jednu z nich: mírně napodobujte řeč těla vašeho protějšku. Zbylých pět zůstane tajemstvím pro ty, kteří tuto zajímavou publikaci ani neotevřou! Naopak – pro zvídavé čtenáře autoři nabízejí rozsáhlý seznam odborné literatury, vztahující se k tématu.
Zbývá popřát řadu pohodových a užitečně strávených chvil nad knihou, která jistě každého čtenáře osloví, pobaví i dá nová poučení.

V Olomouci 29.11.2009

PhDr. Marie Renotiérová Ph.D.

Toto vydání je rozšířenou verzí autorovy původní knihy Řeč těla a spoluautorkou tohoto vydání je jeho manželka Barbara. Na první pohled se může zdát, že člověk sděluje svá stanoviska prostřednictvím slov, jazyka, řeči, tedy komunikuje zdánlivě ve svém viditelném světle tak, jak se to učíme odmala. Učíme se, jak mluvit s rodiči, s paní učitelkou, kdy říci, že něco chceme, nechceme, jak se oblékat. Často se ale ocitáme v situacích, kdy nám něco nesedí, kdy cítíme, že nám někdo lže nebo že je něco minimálně jinak. Jakoby to vyřčené neodpovídá tomu, co je řečené ve své celistvé podobě skrze tělo, gesta, mimiku, postoj, sezení apod. To proto, že řečí těla sdělujeme podstatně více než slovy.

Autoři ve své knize systematicky, metodicky a strukturovaně popisují pestrou paletu situací a na názorných příkladech ze života ukazují, co sdělujeme neverbálně, tedy řečí těla. Také se dotýkají otázky, zda lze naučenou řečí těla klamat. Dnes nejsou již žádnou vzácností manažerské kurzy, na kterých se lidé učí, jaká gesta a postoje zaujímat tak, abychom dosáhli svého cíle. Autoři dospívají k závěru, že pokud řeč těla neodpovídá tomu, co člověk reálně cítí, vnímá, jaký má skutečný postoj k tomu, vůči čemu stanovisko zaujímá, nedokáže naučenou řečí těla dlouhodobě předstírat, kamuflovat a maskovat své skutečné postoje.

Na druhé straně autoři ukazují, že i zde funguje jistý princip reciprocity, vzájemného působení, chcete-li přímo zrcadlení. Ač je toto hojně využíváno při novodobých alternativních terapiích, je dobré si povšimnout jevu, že prvotně učebnicově naučený postoj a jeho racionální používání vede dříve či později k přirozené změně uvnitř sebe sama a člověk se pak začne cítit podle toho, jak se choval. Jeho postoj se změní jako zrcadlení vnějších projevů. Jedním z příkladů může být konstatování, že smích a dobrá nálada jsou nakažlivé.

Kniha je rozdělena do 19 kapitol, z nichž poslední je jakýmsi závěrečným shrnutím, na jehož základě si může čtenář ověřit, kolik informací si při četbě osvojil do praxe a jak umí řeč těla přečíst.

V první kapitole se autoři věnují vrozeným gestům, která jsou nám dána geneticky a jsou srozumitelná pro různé kultury – pokrčení ramen, úšklebek, zavrtění hlavou, které znamená „ne“ a má svůj počátek v době, kdy dítě saje mateřské mléko a pootočením hlavy dá najevo, že již nechce. Zajímává je také analýza osmi nejčastějších gest používaných při lhaní v kapitole Signály hodnocení a neupřímnosti, kde autoři rozebírají zakrývání úst, dotýkání se nosu, tření oka, dotýkání se ucha, škrábání na krku, tahání za límeček nebo prsty v ústech. Stejně tak se zabývají gesty, která značí nadřazenost, promyšlenost nebo těmi, kterými dáváme najevo, že chceme rychle ukončit jednání.

Řadu gest lze ovšem číst několikerým způsobem. Například ťukání do stolu při jednání může znamenat buď nezájem a nudu nebo také netrpělivost a touhu reagovat. Ne každý usměv je úsměv reálný, ne každé otevírání dlaní znamená otevřenost. Autoři svá konstatování dokreslují četnými ilustracemi a vtipnými komentáři. Autoři se také napříč kapitolami dotýkají kulturních odlišností, geografických (člověk z města, z venkova), společenských a majetkových.

Doporučení

Tato kniha by neměla chybět v knihovně čtenáře, který chce lépe porozumět sobě i druhým. Jít do hloubky v pochopení toho, proč v danou chvíli na někoho působíme zrovna tak, jak působíme, i když bychom chtěli být vnímáni jinak, povede k zajímavým zjištěním, k obohacení života svého i života svých blízkých o nové pestré prvky a vyššímu stupni a kvalitě vlastního sebepoznání.

Heřman Čadil
http://www.braintools.cz/rec-tela.htm#.US5GaOs4WSM