Fafejta, Martin: Sexualita a sexuální identita - recenzent Ivo Jirásek
Dotyk může mít velmi často sexuální podtext. A význam. I smysl. A nebo taky nemusí. Stejná aktivita, stejná lidská činnost, shodné projevy, avšak odlišné chápání a porozumění. I proto může být téma intimního a erotického dotyku choulostivé, protože naše vnímání toho, co znamená, když se ruka k ruce vine (nehledě na jiné části těla), závisí nejenom na našem osobnostním vyladění.
Martin Fafejta vás přesvědčí, že i tak soukromé záležitosti, jako je nejintimnější přiblížení se jednoho člověka k druhému, má svůj kulturní a sociální kontext. A co víc, naše dotýkání se druhého člověka je právě společností spoluurčováno – ať chceme, či nechceme, ať si to uvědomujeme, nebo nikoliv. Ano, i ten nejhlubší dar, který může jeden druhému poskytnout, tj. plné odevzdání se partnerovi v okamžiku nejhlubší lásky, je nejenom interpretováno, ale výslovně umožněno či znemožněno společností, v níž žijeme. Navíc v historickém vývoji – člověk nemusí být příliš velký pamětník, aby vnímal, že třeba homosexualitu chápeme jinak dnes, než jak jí rozuměli naši předkové; jiný význam sexuální orientaci přisuzujeme u nás a jinak ji vnímají alternativní kulturní proudy. Stejný dotek jednoho člověka poskytnutý druhému může být umožňován jako individuální svoboda jedince, ale může být také interpretován jako nemoc, příp. sankcionován za nekalé porušování zákona, a tudíž znemožňován, s cílem ochránit jak společnost, tak „nenormálního“ jedince samého.
A možná je věta o intimním sblížení coby hluboké lásce na vás až příliš idealistická – sex, koitus, soulož či další pojmy pro adekvátní postižení dotyku a pohybu pohlavních orgánů (a dalších částí těl) nemusí mít samozřejmě tak vzletný rozměr, abychom jej nazývali nejhlubší láskou. Může se jednat také o fyziologické vybití animálních pudů, o rekreační aktivitu, o obchodní transakci. Ale všechny tyto možnosti (a všechny další, které můžeme k sexualitě připínat), jak jedinec může svému sexuálnímu jednání rozumět, mají také své sociální dimenze a konotace. Dokonce i takové záležitosti, které vnímáme jako ryze biologické, resp. fyziologické, jako je třeba vizuální erotický podnět, který nás sexuálně vzrušuje, je do značné míry předurčen společenstvím, v němž žijeme. Zatímco u nás je pohled na odhalená dívčí ňadra zřejmým sexuálním znakem, s mužem v jiné oblasti takový pohled vůbec nepohne, protože tato část těla určená k výživě dětí není vnímána jako sexuální (zatímco, jak jsem četl někde jinde, ve staré Číně byl takovým stimulátorem pohled na odhalený kotník, což zase se mnou naopak neudělá vůbec nic). Takže – do důsledku vzato – je to chování, které by mělo být zkoumáno nejenom medicínou a psychologií, ale také společenskými vědami, sociologii nevyjímaje. To právě autor, v Čechách průkopník sociologie sexuality jako specifické disciplíny, krok za krokem rozkrývá.
Kniha je rozčleněna do čtyř částí. První z nich se zabývá sociálně-kulturním charakterem sexuality, přibližující čtenářům proces, jakým je jeho či její sexuální prožívání do značné míry předurčeno tím, jak na sexuální chování, sexuální orientaci a sexuální identitu nahlíží společnost, jejíž je daná osoba členem. Nejde pouze o to, že určitá aktivita může být vnímána zcela odlišnou optikou (např. starořecká pederastie, de fakto výchovná instituce umožňující dorůstajícím mládencům zařadit se do společnosti dospělých díky pomoci staršího a zkušenějšího milovníka, je vnímaná z dnešního pohledu spíše jako homosexualita – což je zjednodušující konstrukt, který pro danou kulturu rozhodně nelze použít); ani pouze o to, že co je v jedné společnosti nahlíženo jako normální, je v jiné nálepkováno jako nemoc, prohřešek proti mravnosti, či dokonce zákonu. Ale jde také o sociální výzkum sexuality a jeho proměny v čase: od statistického popisu sexuálního chování populace a deskripci deviací (tehdy homosexuality a prostituce) přes výzkum sociální konstrukce sexuálního jednání a odlišné chápání role sexuality v různých historických etapách (sexualita jako legitimní plození náhledem „spermatické ekonomie“ odsuzující masturbaci a všechny další nereprodukční praktiky) až k právu na vlastní identitu v rámci liberálních svobod.
Druhá kapitola pojednává o sexuálních scénářích, a to na úrovních jedince, interpersonální komunikace, ale také v celokulturním rozměru. Vnímání sexuality prošlo proměnou chápání od reprodukce k rekreaci, od aktivního mužského a pasivního ženského očekávání k liberálním strategiím vyhledávání rozkoše, ale také k dynamickým proměnám mezi spojením i rozvolněním sexu, intimity a emočního porozumění na jedné straně a „fastfoodového sexu“, určeného užitkovostí těl na té druhé. Proto může být sexualita jedinci nesrozumitelná, pokud nerozumí, co se od něho společensky očekává. Kde je hranice mezi namlouváním a nátlakem, mezi galantností a násilím, mezi romantikou a pornografií.
Následuje pojednání o sexuálních právech, kde se můžete dočíst mj. o službách sexuální asistence handicapovaným, o sexualitě ve věznicích, o sexuálních menšinách nebo stejnopohlavních svazcích. Ale také o řadě dalších témat, která nebudu dále rozvádět – přečtěte si je v knížce samotné.
Poslední část pak přibližuje konstrukce sexuální identity a překvapí vás, že neexistuje pouze mužské a ženské pohlaví, ale také intersexualita (tedy různí jedinci někde mezi těmito dvěma jasnými póly), nebo že asexualita, tedy život bez prožívané sexuální přitažlivosti, je také jedním z typů sexuální identity (a v čem se odlišuje třeba od celibátu).
Inu, zajímavé je to. Bez voyeristického podtónu pátrajícího po pikanteriích tajným nahlížením do klíčových dírek, což je nebezpečí přimknuté k tomuto tématu docela zjevné. Je to střízlivá deskripce a umírněná interpretace. Nehodnotící pohledem etických kategorií, ale zachovávající vědecký odstup, pojmenovávající a upozorňující na realitu a proměnu jejího porozumění. Příjemným, kultivovaným jazykem, vyjadřujícím témata, jimž autor zjevně rozumí a jimž se dlouhodobě odborně věnuje.
Po formální stránce je kniha připravena (jak už je v nakladatelství zvykem) pečlivě. Štouravé oko samozřejmě postřehne určité překlepy (třeba když je článek Menschika z roku 2015 v referenčním seznamu přisouzen k roku 1955), ale počet takových detailů je poměrně nízký. Stejně jako obsahové nedočištěnosti, třeba protiřečící si nepozornost na s. 119, kde je názorový (či přesněji informační) protiklad týkající se organizačního aktivismu pedofilů postaven do dvou vět hned po sobě takto: „Postavení těchto organizací je ovšem v současnosti zcela marginální a v České republice ani žádná neexistuje. Naprostá většina organizací sdružujících pedofilní jedince (v ČR je to Česká pedofilní komunita – ČEPEK)…“. Nejlepší z těchto záměn je pak takřka freudovské přeřeknutí na s. 116, kde autor tvrdí: „Tyto aktivity se ovšem pohybují na tenkém těle i z jiného důvodu.“ Vím, že se dá pohybovat na tenkém ledě, na hranici, dokonce na ostří nože, ale pohybovat se na tenkém těle, to je určitě úplně jiná zkušenost… Jistě by pečlivější autorská či přesněji redaktorská kontrola odstranila tyto (i další) drobné prohřešky, ale ať hází kritikou či kamenem ten, kdo se takových chyb nikdy nikde nedopustil a nedopouští.
Předchozí autorova publikace (Úvod do sociologie pohlaví a sexuality, 2004) byla sice vtipnější, ale i střízlivý pohled patří k člověku, který v roce 2012 kandidoval na prezidenta jenom proto, že podle něho přímá volba nemá logiku a že byl naštván, že Miloš Zeman měl šanci na to být zvolen. Nevím, jestli to byl tehdy od něho hec a fór, nebo vážně míněný projev občanského nesouhlasu. Každopádně jsem rád, že dnes neúřaduje v Praze, ale může se věnovat sociologii sexuality. Je to téma zajímavé a inspirující. Jsem si jist, že rozkolísání hranice mezi přirozeností a formováním prostřednictvím společenského očekávání vás při čtení překvapí rozhodně více, než mohla tato recenze.
Ivo Jirásek
gymnasion.org/
Recenze byla zpracována pro časopis Gymnasion
