Není pochyb o tom, že skupinová arteterapie je vítanou a oblíbenou formou sebevyjádření těch, kteří se jí účastní. Je účinnou metodou k ventilaci emocí a k odreagování pacientů nejrůznějších skupin a následně vede i k jejich lepší komunikaci s okolím. Právě proto uvedlo nakladatelství Portál na trh další publikaci na toto téma, tentokráte z pera Mariany Libemanové, která působí jako kvalifikovaná arteterapeutka /vystudovala příslušný obor na Birminghamské polytechnické univerzitě/ v psychiatrickém centru v Bristolu s tím, že vede příslušné kurzy také na univerzitách ve Velké Británii a v Irsku.
Recenzovaná kniha o skupinové arteterapii má podtitul Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Poprvé vyšla už v roce 1986 a byla určena jako „metodický“ list výhradně arteterapeutům. Později projevili zájem o arteterapii i jiné skupiny pomáhajících profesí, jmenovitě: pracovní terapeuti, sociální pracovníci, vychovatelé, vedoucí komunitních center atd. Proto vznikla rozšířená varianta textu a právě ta vychází v českém překladu Johany Elisové. Hned v úvodu autorka formuluje hlavní cíle své publikace takto:
- důsledné používání terminologie, které je méně stigmatizující vůči klientům,
- doplnění perspektivy týkající se vyrovnávání s rasovými, kulturními a pohlavními odlišnostmi,
- větší důraz na bezpečný průběh skupiny
- a uvedení nejméně 70 nových témat.
Lze konstatovat, že se stanovené cíle autorce podařilo naplnit.
Publikace je základně je rozdělena na dvě části a celou řadu dalších kapitol, někdy číslovaných, jindy značených velkými písmeny abecedy, či neznačených, ale tematicky správně zařazených.
První část se nazývá Arteterapeutické skupiny a je v ní vysvětlen princip skupinové práce, arteterapie i hry s pravidly. Značná pozornost je věnována náležitému vedení skupiny. Následuje výčet rizik, a to pod názvem Co se může pokazit?, a dále podrobný popis tzv. Páteční skupiny a příklady skupin s různým typem nemocných /hospitalizovaní, ambulantní atd., ale vždy psychiatričtí nemocní/. Pouze stručně jsou uvedeny arteterapeutické možnosti u dalších skupin nemocných. Oceňuji, že autorka doporučuje používat určité konkrétní arteterapeutické techniky také u seniorů v léčebnách i seniorům v denních stacionářích a nevyléčitelně nemocným a umírajícím pacientům, kteří jsou zařazeni do některé z paliativních forem péče. Za pozornost stojí jistě i arteterapie jako nabídka členům týmů pomáhajících profesí i široké veřejnosti.
Druhá část publikace v úvodu prezentuje klasifikaci témat, her a cvičení a následně konkrétní formy zahřívacích aktivit, zkoumání výtvarných médií, techniky zaměřené na koncentraci, zručnost a paměť. Kromě obecných témat, tedy těch, které lze široce využít, jsou probírána témata určitým způsobem zaměřená, např. sebepercepce, rodinné vztahy, práce ve dvojicích, skupinové obrazy a skupinové interakční hry. Dobře použitelná je i řízená imaginace, sny a meditace, jakož i propojování k ostatním druhům výrazového umění /pohyb, hudba atd./. Druhou část uzavírají poznámky k výtvarným prostředkům.
Nechybí seznam použité literatury, řazené podle jednotlivých kapitol. Zvláště je třeba ocenit i seznam vybrané literatuře, která pochází od českých autorů, anebo která je dostupná v českém překladu.
Kniha Mariany Liebmannové je přehledná a inspirující. Za důležitý přínos pokládám, že autorka svými arteterapeutickými metodami překračuje tradiční, tedy psychiatrický, prostor jejich používání. Lze si jen přát, aby byla arteterapie zvýšenou měrou pěstována také v indikovaných somatických oborech. Zejména tzv. křehcí pacienti, jako jsou senioři, případně nevyléčitelně nemocní, by to jistě s radostí uvítali.
Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.
