Kniha se špatně čte, pomalu, zpětně to přisuzuji nepříliš strukturovanému dlouhému textu, používání mnoha cizích slov. Aneb na čtení potřebujete klid a pozornost. V knize najdete kategorizace snů. Po přečtení knihy mám z knihy minimální pozitivní přínos. Bylo to celé takové teoretické, přesněji nepoužitelné v praxi.

Myšlenky, které se mi vynožili při čtení knihy: Je mnoho snů, které si člověk pamatuje jen velmi krátce po probouzení, myslím si, že mnohé ani to. Tedy analyzovat sny závisí na tomto předvýběru a dále na vaši paměti si podmnožinu snů zapamatovat případně lépe zapsat hned po probuzení.

Za mě interpretace snů je do značné míry osobní, subjektivní, dle mě je jen ten, komu se sny zdají, je schopen pochopit, odkud jednotlivé části pravděpodobně mozek vzal a i pochopit jejich význam je kýmkoliv jiným značně obtížné. Sen je pro mě především zpracování informací z aktuálního dne, často zajímavá dedukce a předpovídání věcí příštích. Navíc některé sny lze ovlivnit – tedy nějaká interpretace cizí osobou za mě může být spíše kontraproduktivní.

Pokud vás zajímá tajemství snů a jak se dají interpretovat, analyzovat a vnímat z hlediska hlubinné psychologie, kniha "Sny jako řeč duše. Hlubinněpsychologický výklad snů” od Hanse Dieckmanna je přesně pro vás. Hned v úvodu Hans Dieckmann píše, že tato kniha není určena jen odborníkům, ale bude vhodná i pro laika, který téma teprve začíná zkoumat. Doporučím ale laikovi seznámit se alespoň se základními psychoanalytickými pojmy.

Líbí se mi, že autor poskytuje jeden z úhlů pohledu na výklad snů, ale zároveň píše, že “zdánlivá neslučitelnost mezi postoji různých hlubinněpsychologických směrů ještě nemusejí znamenat, že jeden má pravdu a ostatní se mýlí” a nabízí zkoumat téma se zvědavosti a otevřenosti. V určité dimenzi totiž mohou platit všechny ty přístupy.

Autor zmiňuje a probírá vztah k nevědomí v pojetí Freuda a Junga, odkazuje na Ericha Fromma, Melanii Klein, Marii Louisu von Franz a další filozofy, psychology, psychoanalytiky... Není to úplně jednoduché čtení pro nepřipraveného čtenáře, ale je rozhodně velmi zajímavé. Hans Dieckmann uvádí hodně příkladů ze své praxi a z literatury, aby lépe vysvětlil to, o čem píše.

V knize se autor věnuje postoji k nevědomí různých psychoanalytiků, symbolům a archetypům, které vyskytují ve snu, kompenzační funkcí snů, jejich prospektivní a reduktivní funkcí.

Kompenzační funkce snů spočívá v tom, že se v obsahu snu k vědomí přiblíží určité stránky nebo aspekty z nevědomí. Tyto sny mohou pomoci k plnějšímu prožívání a lepšímu posouzení situace. Prospektivní funkce je podnětem nevědomé psyché k řešení určité životní situace nebo duševní problematiky. Reduktivní funkce je protipólem prospektivní funkce.

V dalších kapitolách Hans Dieckmann uvádí obecné poznámky k metodě výkladu snu, píše o dramatické stavbě snu a amplifikaci, jejíž pomocí analytik umožňuje pacientovi, aby se dostal za hranice osobního obsahu k širším souvislostem. Pokračuje objektovou a subjektovou úrovni snů, kdy v prvním případě snové postavy a symboly odpovídají reálným objektům vnějšího světa a sen je o vztahu snícího k těmto osobám nebo objektům, a v druhém případě se do snových postav a symbolů promítají části vnitřního světa pacienta. Poslední kapitola se věnuje sérii snů, ve kterých zpravidla probíhá nějaký vývoj.

Snad jsem vás nepřehltila. 😃

Každopádně je pro mě tahle kniha dalším dílkem puzzle, která pomůže lépe porozumět obrazům, které spontánně vznikají v rámci emočně obrazné terapie, jejíž část je přímo napojená na psychoanalýzu.

Pokud vás zajímá tajemství snů a jak se dají interpretovat, analyzovat a vnímat z hlediska hlubinné psychologie, kniha "Sny jako řeč duše. Hlubinněpsychologický výklad snů” od Hanse Dieckmanna je přesně pro vás. Hned v úvodu Hans Dieckmann píše, že tato kniha není určena jen odborníkům, ale bude vhodná i pro laika, který téma teprve začíná zkoumat. Doporučím ale laikovi seznámit se alespoň se základními psychoanalytickými pojmy.

Líbí se mi, že autor poskytuje jeden z úhlů pohledu na výklad snů, ale zároveň píše, že “zdánlivá neslučitelnost mezi postoji různých hlubinněpsychologických směrů ještě nemusejí znamenat, že jeden má pravdu a ostatní se mýlí” a nabízí zkoumat téma se zvědavosti a otevřenosti. V určité dimenzi totiž mohou platit všechny ty přístupy.

Autor zmiňuje a probírá vztah k nevědomí v pojetí Freuda a Junga, odkazuje na Ericha Fromma, Melanii Klein, Marii Louisu von Franz a další filozofy, psychology, psychoanalytiky... Není to úplně jednoduché čtení pro nepřipraveného čtenáře, ale je rozhodně velmi zajímavé. Hans Dieckmann uvádí hodně příkladů ze své praxi a z literatury, aby lépe vysvětlil to, o čem píše.

V knize se autor věnuje postoji k nevědomí různých psychoanalytiků, symbolům a archetypům, které vyskytují ve snu, kompenzační funkcí snů, jejich prospektivní a reduktivní funkcí.

Kompenzační funkce snů spočívá v tom, že se v obsahu snu k vědomí přiblíží určité stránky nebo aspekty z nevědomí. Tyto sny mohou pomoci k plnějšímu prožívání a lepšímu posouzení situace. Prospektivní funkce je podnětem nevědomé psyché k řešení určité životní situace nebo duševní problematiky. Reduktivní funkce je protipólem prospektivní funkce.

V dalších kapitolách Hans Dieckmann uvádí obecné poznámky k metodě výkladu snu, píše o dramatické stavbě snu a amplifikaci, jejíž pomocí analytik umožňuje pacientovi, aby se dostal za hranice osobního obsahu k širším souvislostem. Pokračuje objektovou a subjektovou úrovni snů, kdy v prvním případě snové postavy a symboly odpovídají reálným objektům vnějšího světa a sen je o vztahu snícího k těmto osobám nebo objektům, a v druhém případě se do snových postav a symbolů promítají části vnitřního světa pacienta. Poslední kapitola se věnuje sérii snů, ve kterých zpravidla probíhá nějaký vývoj.

Snad jsem vás nepřehltila. ��

Každopádně je pro mě tahle kniha dalším dílkem puzzle, která pomůže lépe porozumět obrazům, které spontánně vznikají v rámci emočně obrazné terapie, jejíž část je přímo napojená na psychoanalýzu.