Pokud vás zajímá tajemství snů a jak se dají interpretovat, analyzovat a vnímat z hlediska hlubinné psychologie, kniha "Sny jako řeč duše. Hlubinněpsychologický výklad snů” od Hanse Dieckmanna je přesně pro vás. Hned v úvodu Hans Dieckmann píše, že tato kniha není určena jen odborníkům, ale bude vhodná i pro laika, který téma teprve začíná zkoumat. Doporučím ale laikovi seznámit se alespoň se základními psychoanalytickými pojmy.

Líbí se mi, že autor poskytuje jeden z úhlů pohledu na výklad snů, ale zároveň píše, že “zdánlivá neslučitelnost mezi postoji různých hlubinněpsychologických směrů ještě nemusejí znamenat, že jeden má pravdu a ostatní se mýlí” a nabízí zkoumat téma se zvědavosti a otevřenosti. V určité dimenzi totiž mohou platit všechny ty přístupy.

Autor zmiňuje a probírá vztah k nevědomí v pojetí Freuda a Junga, odkazuje na Ericha Fromma, Melanii Klein, Marii Louisu von Franz a další filozofy, psychology, psychoanalytiky... Není to úplně jednoduché čtení pro nepřipraveného čtenáře, ale je rozhodně velmi zajímavé. Hans Dieckmann uvádí hodně příkladů ze své praxi a z literatury, aby lépe vysvětlil to, o čem píše.

V knize se autor věnuje postoji k nevědomí různých psychoanalytiků, symbolům a archetypům, které vyskytují ve snu, kompenzační funkcí snů, jejich prospektivní a reduktivní funkcí.

Kompenzační funkce snů spočívá v tom, že se v obsahu snu k vědomí přiblíží určité stránky nebo aspekty z nevědomí. Tyto sny mohou pomoci k plnějšímu prožívání a lepšímu posouzení situace. Prospektivní funkce je podnětem nevědomé psyché k řešení určité životní situace nebo duševní problematiky. Reduktivní funkce je protipólem prospektivní funkce.

V dalších kapitolách Hans Dieckmann uvádí obecné poznámky k metodě výkladu snu, píše o dramatické stavbě snu a amplifikaci, jejíž pomocí analytik umožňuje pacientovi, aby se dostal za hranice osobního obsahu k širším souvislostem. Pokračuje objektovou a subjektovou úrovni snů, kdy v prvním případě snové postavy a symboly odpovídají reálným objektům vnějšího světa a sen je o vztahu snícího k těmto osobám nebo objektům, a v druhém případě se do snových postav a symbolů promítají části vnitřního světa pacienta. Poslední kapitola se věnuje sérii snů, ve kterých zpravidla probíhá nějaký vývoj.

Snad jsem vás nepřehltila. ��

Každopádně je pro mě tahle kniha dalším dílkem puzzle, která pomůže lépe porozumět obrazům, které spontánně vznikají v rámci emočně obrazné terapie, jejíž část je přímo napojená na psychoanalýzu.

Po dlouhém čase nevím, jak bych uvedla recenzi. Začnu úryvkem od samotného autora, kterým je uvedena předmluva v knize:

„Tato kniha je napsaná jak pro laika, který se zajímá o sny, tak i pro psychoterapeuta a psychagoga. Uvádím v ní co nejvíce praktických příkladů, abych čtenáři zprostředkoval základní východiska teorie snů a jejich výkladu podle analytické psychologie C.G.Junga.“ (str.7).

Tedy, výklad snů se v této knize opírá o teoretická východiska Jungovy analytické psychologie. Když se totiž řekne výklad snů, většinu čtenářů okamžitě napadne spojení spíše s Freudem. Freudovo pojetí snu, trochu zjednodušeně napsáno, vychází z představy vytlačených pudů upravených snovou cenzurou do zpočátku nezřetelného obrazu, který je třeba rozluštit. Jungovo pojetí je poněkud odlišné a, bohužel, i méně známé. Tato kniha přibližuje čtenáři pojetí výkladu snů, které se jeví jako více mnohovrstevnaté a přináší celou paletu možností, jak ke snům přistupovat.

Řazení kapitol se mi zdálo intuitivní a přirozené, kniha příjemně plyne, jednotlivé kapitoly na sebe hezky navazují. A opravdu, kniha je prodchnuta velkým množstvím kazuistik. Ty všechny krásně ilustrují a dokreslují možnosti práce se sny a snaží se tak zpřístupnit takto náročnou tématiku laické veřejnosti. Přesto si však myslím, i když bych nerada podceňovala laickou veřejnost, že i přes velkou snahu autora je text místy „hutnější“ a pro člověka, nepolíbeného znalostí analytické psychologie, může být hůře srozumitelný. Dovolila bych si proto s autorem v tomto bodě nesouhlasit. Obávám se, že je téma přístupné spíše odborné veřejnosti, a nikoliv laikovi, který není seznámen s některými základními myšlenkami a pojmy analytické psychologie (např. s přenosem a protipřenosem).

Co je mi ovšem sympatické, že autor na mnoha místech knihy neopomíná zmínit nemožnost obsáhnout jednou knihou mnoharozměrný formát snu (od jednoho klienta), natož pak osvětlit celou snovou sérii tak, jak se v průběhu analýzy (nebo jiné formy terapeutické práce) může objevovat. Je zde kladen důraz na to, že je třeba u snů sledovat nejen klientovu historii, ale také klientův kontext, aktuálně řešené konflikty, jeho vlastní subjektivní porozumění snu i společnou práci při objevování možných skrytých významů. A jak autor sám zmiňuje, i zde je třeba pamatovat na to, že tyto významy jsou do jisté míry ovlivněny osobností terapeuta, jeho porozuměním snu a jeho focusem na některé snové symboly. Užitečné pro mě bylo také to, že se autor navíc k některým kazuistikám v průběhu knihyvrací a dovysvětluje na nich další jevy, které prohlubují čtenářovo porozumění konkrétního snu i jednotlivým symbolům.

Knihu bych určitě doporučila kolegům i všem těm, kteří se zajímají o psychologii, případně o psychologický výklad snů. Osobně mě kniha velmi bavila a přinesla mi mnoho podnětů nejen k zamyšlení, ale i uplatnitelných v mé praxi. Zároveň autor odkazuje na některé další zdroje, které mohou čtenáři s větším zájmem pomoci se do tématu ponořit hlouběji, pokud by o to stál. Myslím si, že kniha může být přínosem nejen pro analyticky smýšlející kolegy, ale též pro odborníky z jiných terapeutických směrů a škol.

Opět téma, které zajímá nejen odborníky z řad psychoterapeutů a pomáhajících profesí, ale i zájemce o seberozvoj, psychologii a ezoteriku. Výklad snů odnepaměti fascinoval nás všechny, kterým se zdají sny a i ty, kteří si své sny nepamatují a tudíž mají pocit, že se jim nezdají. Co vlastně sny znamenají, jak se v nich vyznat a co se nám snaží sdělit? Na to se ve své knize Sny jako řeč duše zaměřuje známý německý psychoterapeut Hans Dieckmann. Knihu vydalo nakladatelství Portál již po několikáté.

Knížka je klasika pro všechny, které zajímá hlubinně psychologický výklad snů. Autor se zaměřuje na psychoanalytické vhledy, rozdělení snů, subjektovou a objektovou rovinu snu, cituje spoustu známých psychoanalytiků, psychologů, filozofů i těch, kteří se kdy věnovali výkladům snů. Zmiňuje Freuda, Junga i jeho pokračovatelku zabývající se archetypy a psychologickým výkladem pohádek Marii Louisu von Franz. Pro někoho, kdo se již zabývá výkladem snů, jsou tohle všechno známé přístupy k lidskému podvědomí a světu snů. Pro nováčky je to dosud nepoznaný a fascinující svět.

Knížka zpřístupňuje odborné psychologické informace, je čtivá a populárně napsaná tak, aby bavila i laiky toužící po sebepoznání. A bez množství mýtů, symbolů, archetypů a praktických ukázek snů by to samozřejmě nebylo ono. Je třeba si uvědomit, že to pravé poselství přinášejí teprve archetypální sny, jejichž klíčové poselství kniha pomáhá rozluštit.

Hans Dieckmann (1921–2007) byl známým docentem na Institutu pro psychoterapii v Berlíně a napsal celou řadu knih. Kniha Sny jako řeč duše vyšla u nás poprvé pod nakladatelstvím Portál v roce 2004, nyní přichází již čtvrté vydání této publikace, která se těší značné oblibě.

Knihu nelze hodnotit jinak než velmi kladně, já sama se celoživotně věnuji výkladu snů, takže oceňuji, že kniha obsahuje všechno to, co obsahovat má a myslím si, že dokáže oslovit mnohé zájemce o psychologický výklad snů jako učebnice, která člověka obohatí o cenné informace, vysvětlí mu a naučí ho vše potřebné.

Hodnocení: 95 %