Recenzovaná kniha je rozsáhlou monografií učebnicového typu. Jejím cílem je seznámit studenty a pracovníky pomáhajících profesí (zejména lékaře a psychology) s oborem psychoterapie a s jeho některými hlavními směry. Jak editoři uvádějí, v současné době jich je více než 200, proto museli, jak sami vtipně v narážce na své jména uvedli, „vybírat témata a směry, které do knihy zařadíme a roubovat příspěvky jednotlivých autorů na sebe tak, aby se kniha dobře četla a byla k užitku.“ Vybírání a roubování bylo bezesporu mimořádně obtížné a dle názoru recenzenta se vydařilo.
Oba editoři, psycholog Zbyněk Vybíral a lékař Jan Roubal jsou činní na Katedře psychologie fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kterou doc. Vybíral vede. Ke spolupráci zvolili autorský tým 29 psychologů a lékařů převážně střední generace.
Kniha je členěna do šesti oddílů a 39 kapitol. V jejím závěru pak nalezneme dvě přílohy (seznam samostatných soudobých psychoterapeutických směrů a seznam intervencí, technik a postupů v současné psychoterapii), dále pak pečlivě vypracovaný jmenný a věcný rejstřík.
Čtenářkám a čtenářům publikaci přiblížíme tím, že je ve stručnosti seznámíme s obsahem jednotlivých oddílů knihy.
I. Obor psychoterapie. Psychoterapie je samostatným oborem vycházejícím zejména z psychologie a znamená léčebné působení psychologickými prostředky. Psychoterapeut využívá své osobnosti a svých dovedností k tomu, aby u pacienta došlo k žádoucí změně směrem k uspokojivějšímu prožívání, chování ve vztazích a sociálnímu začlenění. V prvé části se editoři zamýšlejí nad podstatou (a vědeckostí) oboru, jeho účinností, seznamují nás s etickými aspekty psychoterapeutické práce a se stavem psychoterapie v některých zemích Evropy.
II. Hlavní proudy v současné psychoterapii. V druhém oddílu je pojednáno o osmi vlivných směrech a přístupech současné psychoterapie. Konkrétně se jedná o psychodynamickou psychoterapii, psychoanalýzu a psychoanalytickou psychoterapii, na osobu zaměřenou a prožitkovou psychoterapii (rogersovský přístup), gestalt terapii, kognitivně behaviorální terapii, rodinnou terapii a systemickou terapii. Jako o samostatném směru je pojednáno o integrativních tendencích při léčbě psychologickými prostředky. Je cenné, že autory zpracovávajícími jednotlivé terapeutické školy jsou odborníky, kteří se jimi zabývají také v klinické praxi.
III. Další přístupy. Zde jsme ve zkratce seznámeni s více než deseti směry, z nichž některé se u nás již výrazněji prosadily a jsou na vzestupu. Jako příklad jmenujme daseinsanalýzu, existenciální analýzu a logoterapii, transakční analýzu, biosyntézu a katatymně imaginativní psychoterapii.
IV. Kasuistiky. V čtvrté části publikace nalezneme pět kasuistik (rodinná terapie, kognitivně behaviorální terapie, gestapy terapie, integrativní terapie zaměřená na emoce, psychoanalýza). Je významné a originální, že každá kasuistika je následně komentována zastánci jiných směrů, Závěrem pak nalezneme poučnou kapitolku o tom, jak psát kasuistiky.
V. Uplatnění psychoterapie. V sedmi kapitolách se dovíme o důležitých aspektech psychoterapeutické praxe. Popsána je léčebná práce s emocemi a tělem pacienta, zvláštní pozornost je věnována místu psychoterapie v psychosomatické medicíně a při psychosociální rehabilitaci osob se závažným duševním onemocněním. Cenné jsou i kapitoly týkající se kombinace psychoterapie a farmakoterapie, stejně jako finačním úhradám této léčby.
VI. Trendy. Závěrečný oddíl tvoří šest příspěvků, pojednávajících o psychoterapii podložené výzkumem, narativitě, o interkulturním rozměru léčby psychologickými prostředky a o východních vlivech v současné euro - americké psychoterapii. Krátce jsou zmíněny i přístupy považované editory za okrajové a co je důležité, diskutována je i možnost poškození pacienta nevhodnou psychoterapeutickou léčbou.
Recenzovaná kniha je napsána (jako celek) velmi pěknou češtinou, což spolu s četnými příklady z praxe zvyšuje její srozumitelnost a didaktický potenciál. Svědčí o opravdu pečlivé editorské a redakční práci.
Hlavní přínos publikace vidím v tom, že se snaží poskytnout zájemcům orientaci v oboru, jenž je různorodý a možná až příliš pestrý. Setkáváme se zde s postupy vědecky a výzkumně podloženými i s postupy spíše intuitivními, jež mohou v odborných vědeckých kruzích vyvolat až rozpaky. Editoři nám tuto různorodost nabízejí záměrně, neboť nutně vede ke kritickému srovnávání a kritickému myšlení. Je třeba si uvědomovat, že psychoterapeutickými postupy lze pacientům účinně pomáhat, ovšem je zde i nebezpečí iatrogenního vlivu, pokud není správně indikována, či je-li prováděna nekvalifikovaně. Jedná se o léčebné působení, proto na ni klademe stejné požadavky, jako na ostatní způsoby léčby.
Domnívám se, že lékaře v klinické praxi zaujme zejména část týkající se psychosomatické medicíny a přístupy k pacientovi v kontextu jeho nejbližších meziosobních vztahů, zvláště rodiny. Psychosomatický pohled, původně zdůvodňovaný psychofyziologicky, nyní nabývá na významu v souvislosti s poznatky neurověd o plasticitě mozkové tkáně a regulaci genové exprese vlivem psychologických proměnných (otázka učení, paměti ad.). Mnohé z nás pak může překvapit zjištění, že neposkytování přiměřené psychoterapie (a psychologické péče) zvyšuje celkové náklady na léčbu nemocného.
Knihu Současná psychoterapie lze doporučit zejména lékařům a psychologům v klinické praxi. Seznámí je s možnostmi, ale i se složitostí léčby psychologickými prostředky a může vést k probuzení hlubšího zájmu o tento interdisciplinární obor.
prof. PhDr. Jan Vymětal
ÚHSL, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Karlovo nám. 40
128 00 Praha 2
Zdroj: Časopis lékařů českých, 2010, 149(7), s. 356
