Sourozenecká dynamika

Tištěná kniha (2019)

0 % 4 recenze

84 Kč

99 Kč −15 %, ušetříte 15 Kč

Dodání 1-2 dny

Doprava od 59 Kč Možnosti dopravy Od 1 000 Kč doprava zdarma

Tištěná kniha (2019)

Autor
Hans Sohni
Edice
Spektrum
Počet stran
144
Vazba
Brožovaná
Rok vydání
2019
Typ produktu
Tištěná kniha
Kód
13312201
EAN
9788026215264
Nakladatelství
Portál
ISBN
978-80-262-1526-4
Obálka v tiskové kvalitě
Stáhnout obálku

O knize  

Se sourozenci si člověk spojuje představu hlubokého spojenectví i rivality. V překvapivém kontrastu s každodenními zkušenostmi se však v psychoanalýze tomuto tématu věnovala až do osmdesátých let minulého století mizivá pozornost a i dnes k tématu existuje jen málo odborných publikací.
Vztah se sourozenci však v lidském životě bývá ten nejdelší a v celém svém trvání je zdrojem mnoha vztahových zkušeností. Autor tak kromě vertikálního rozměru rodinných vztahů (s rodiči) navrhuje všímat si i horizontální roviny (se sourozenci) a dokládá existenci tzv. horizontálního přenosu. Popisuje, jak je téma sourozenců pojímáno v individuální, rodinné i skupinové psychoterapii dětí i dospělých. Odhaluje, jak nedostatky na rodičovské a párové rovině vedou k destrukci vztahů mezi sourozenci, a naopak jak osvobozování od rodičovských projekcí ve středním věku může být spojeno s rostoucí sourozeneckou blízkostí.
Kniha obsahuje příklady z každodenního života i četné kazuistiky a navrhuje, jak by měla vypadat dobrá psychoterapeutická praxe zahrnující sourozeneckou dynamiku.
Hans Sohni je německý psychiatr a psychoterapeut, který se zaměřuje na děti a dospívající. Vyučuje, superviduje a má vlastní praxi. Vedl výcvikový institut pro párovou a rodinnou terapii.

O autorovi

Hans Sohni je německý psychiatr a psychoterapeut, který se zaměřuje na děti a dospívající. Vyučuje, superviduje a má vlastní terapeutickou praxi. Spoluzaložil a vedl…

Všechny knihy autora

Recenze (4)

  • Autor recenze Martina Chmelová Datum 30. 9. 2020


    Sohni, Hans: Sourozenecká dynamika - autor recenze: Martina Chmelová

    Kniha je zaměřena na oblast vývojové psychologie z pohledu sourozeneckých vztahů a přináší stručné konceptuální pohledy do problematiky a ukázky s kazuistikami.

    Sourozenecký vztah je nejdelší blízký vztah v životě. Může mít kvalitu blízkosti, důvěry, přítomnosti, sounáležitosti a spolupráce, ale i nebezpečí, rivality, nepřátelství a nedůvěry. Sourozenci jsou důležitým vztahovým zdrojem a zároveň praktickým dlouhodobým“ trenažérem“ pro osvojování strategií a taktik při řešení konfliktů. Sourozenecké vztahy nebyly až do osmdesátých let 20. století v centru pozornosti psychoanalytických směrů. Za primární byla vždy považována vazba mezi dítětem a rodičem. Od počátku roku 2000 však dochází čím dál tím více k zdůrazňování důležitosti a zkoumání jevů sourozeneckých vztahů, a to převážně z pohledu vývojové psychologie.

    V první části se autor zabývá základními kapitolami konceptualizace vztahů mezi sourozenci pohledem rané psychoanalýzy, zahrnuje základní informace o horizontálních rovinách vztahů mezi sourozenci z pohledu sourozeneckých her a z pohledu významu sourozenců na vývoj jejich osobnosti.

    Druhá část zahrnuje základní informace o sourozencích v rodinném systému. Od definice kdo jsou sourozenci až po fenomén tzv. patchworkové rodiny. V psychodynamickém pojetí je vývoj lidského jedince významně ovlivněn od raných let příchodem nebo přítomností sourozence/ů. Tyto vztahy se vyvíjí až do dospělosti. Vzájemné prožitky a vyvíjející se vzájemné vazby mohou být stejně formativní a významné jako vertikální vazby s rodiči.

    Třetí část knihy je zaměřena na sourozeneckou dynamiku z hlediska psychoterapeutického procesu od definic sourozeneckých přenosů, přes rivalitu a konkurenci, závist a žárlivost až po důležité kapitoly věnující se těžkým životním tématům jako je ztráta sourozence, násilí a sexuální zneužívání či nerovné přisouzení odpovědnosti a nerovnost sourozenců před rodiči.

    Kniha může pomoci pomáhajícím pracovníkům cvičit citlivost pro sourozeneckou dynamiku v psychoterapeutickém procesu. Se zvyšující se citlivostí může být psychoterapeut nebo psycholog vnímavější na to, že rodičovská a sourozenecká osa má stejný význam pro vývoj daného jedince.

    autor recenze: Martina Chmelová
    Přečíst celou recenzi Zavřít
  • Autor recenze Martina Chmelová Datum 11. 5. 2020


    Sohni, Hans: Sourozenecká dynamika - autor recenze: Martina Chmelová

    https://www.alfabet.cz/vyvojova-vada-u-ditete/rodina/sourozenecka-dynamika-recenze-knihy/

    Kniha je zaměřena na oblast vývojové psychologie z pohledu sourozeneckých vztahů a přináší stručné konceptuální pohledy do problematiky a ukázky s kazuistikami.

    Sourozenecký vztah je nejdelší blízký vztah v životě

    Může mít kvalitu blízkosti, důvěry, přítomnosti, sounáležitosti a spolupráce, ale i nebezpečí, rivality, nepřátelství a nedůvěry. Sourozenci jsou důležitým vztahovým zdrojem a zároveň praktickým dlouhodobým“ trenažérem“ pro osvojování strategií a taktik při řešení konfliktů. Sourozenecké vztahy nebyly až do osmdesátých let 20. století v centru pozornosti psychoanalytických směrů. Za primární byla vždy považována vazba mezi dítětem a rodičem. Od počátku roku 2000 však dochází čím dál tím více k zdůrazňování důležitosti a zkoumání jevů sourozeneckých vztahů, a to převážně z pohledu vývojové psychologie.

    V první části se autor zabývá základními kapitolami konceptualizace vztahů mezi sourozenci pohledem rané psychoanalýzy, zahrnuje základní informace o horizontálních rovinách vztahů mezi sourozenci z pohledu sourozeneckých her a z pohledu významu sourozenců na vývoj jejich osobnosti.

    Druhá část zahrnuje základní informace o sourozencích v rodinném systému. Od definice kdo jsou sourozenci až po fenomén tzv. patchworkové rodiny. V psychodynamickém pojetí je vývoj lidského jedince významně ovlivněn od raných let příchodem nebo přítomností sourozence/ů. Tyto vztahy se vyvíjí až do dospělosti. Vzájemné prožitky a vyvíjející se vzájemné vazby mohou být stejně formativní a významné jako vertikální vazby s rodiči.

    Třetí část knihy je zaměřena na sourozeneckou dynamiku z hlediska psychoterapeutického procesu od definic sourozeneckých přenosů, přes rivalitu a konkurenci, závist a žárlivost až po důležité kapitoly věnující se těžkým životním tématům jako je ztráta sourozence, násilí a sexuální zneužívání či nerovné přisouzení odpovědnosti a nerovnost sourozenců před rodiči.

    Kniha může pomoci pomáhajícím pracovníkům cvičit citlivost pro sourozeneckou dynamiku v psychoterapeutickém procesu. Se zvyšující se citlivostí může být psychoterapeut nebo psycholog vnímavější na to, že rodičovská a sourozenecká osa má stejný význam pro vývoj daného jedince.

    Přečíst celou recenzi Zavřít
  • Autor recenze Mgr. et Mgr. Pavla Koucká Datum 16. 1. 2020


    Sohni, Hans: Sourozenecká dynamika - autor recenze: Mgr. et Mgr. Pavla Koucká

    Vzpomínám na jednu svou velmi srdečnou klientku, láskyplnou mámu malé holčičky. Když mi líčila své dětství prožité na moldavském venkově, s přísnými, těžce pracujícími rodiči, kteří navíc preferovali svého prvorozeného, bylo mi záhadou, kde se v ní bere ta spousta něhy, pozornosti a lásky, jíž svému dítěti denně věnuje. Až jsem se zeptala: „Kdo vás mazlil, když jste byla malá? Kdo vám věnoval pozornost?“ Klientka odpověděla jednoznačně: „Bratr.“ O šest let starší bratr, jenž je dosud velmi významnou osobou v jejím životě. „Pro bratra bych udělala cokoli,“ říká. A do značné míry to i naplňuje.

    Roční děti prý stráví komunikací se sourozenci stejně času, jako komunikací s matkou. Tří– až pětiletí pak dokonce dvojnásobek. Denní zkušenost ukazuje, jak důležitými osobami ve vývoji člověka sourozenci jsou. Hans Sohni dokonce píše: „Děti a mladistvé můžeme s jejich osobní historií a v jejich aktuální rodinné situaci a psychodynamice pochopit jedině v relaci k jejich sourozencům.“ Přesto byly sourozenecké vztahy až do osmdesátých let 20. století téměř zcela vyloučeny z psychoanalytického diskurzu, či dokonce zredukovány na negativní potenciál („sesazení z trůnu“, sourozenecká žárlivost). Hans Sohni se obrací k počátkům psychoanalýzy a uvažuje, jak se to mohlo stát. Sám pak doplňuje psychoanalytický pohled o hledisko vývojové psychologie a psychologie objektních vztahů, což mu umožňuje komplexnější pohled na problematiku sourozeneckých vztahů. U takzvané primární sourozenecké scény — narození mladšího sourozence — autor vidí vedle klasického pojetí „sezazení z trůnu“ též radost dítěte z „opakování sebe samého“ a následný vývojový potenciál. Vnímá přání sourozenců podobat se i přání odlišit se. Dále se autor vymezuje vůči teorii „birth order“, jež vyvozuje z pořadí mezi sourozenci typ osobnosti člověka; upozorňuje, že kritické analýzy publikací tuto souvislost vyvrátily.

    Sohni se dále věnuje sourozeneckému vztahu v jeho celoživotním vývoji a uvažuje nad příčinami narušených vztahů mezi sourozenci. Dotýká se i problematiky sešívaných rodin a nevyhýbá ani těžkým tématům, jako je ztráta sourozence, násilí nebo sexuální zneužívání mezi sourozenci. Zvláštní pozornost je pak věnována sourozeneckým přenosům a protipřenosům v rámci psychoterapeutického procesu. Hans Sohni nás nabádá, abychom si takovýchto jevů všímali a abychom s nimi pracovali. Hovoří i o významu sourozeneckých sezení v rámci rodinné terapie.

    Dovolím si načrtnout několik myšlenek knihy:

    — Pokud se sourozenci nehádají, měli bychom my poradci a terapeuti zpozornět — tady něco nesedí!

    — Vztahy mezi sourozenci nejsou plné nenávisti, nýbrž „těhotné konflikty“. A právě schopnost snášet konflikty je něco, čemu soužití se sourozenci učí.

    — Odlišný přístup rodičů k jednotlivým dětem nemusí mít negativní vliv na vztahy v rodině, pokud děti tyto odlišnosti chápou a vnímají přístup rodičů jako férový.

    — Sohni navrhuje „horizontalizaci terapeutického vztahu“ – kdy je terapeut s klientem jako „rovný s rovným“ (podobně jako sourozenci), v kontrastu ke vztahu vertikálnímu, v němž je terapeut (rodič) nad klientem (dítětem).

    Text knihy doplňují kazuistiky, autor si všímá i kulturně–historického kontextu a rozdílů mezi společnostmi. Jde tedy o poměrně komplexní, ač rozsahem nevelké dílo.

    Škoda jen, že v rámci překladu nebyly přidány české reálie. Například tam, kde se hovoří o statistických údajích (procento jedináčků mezi dnešními dětmi apod.) by pro českého čtenáře bylo příjemné, kdyby text obsahoval i česká data.

    Kniha je psána primárně pro kolegy psychoterapeuty, jimž pomáhá vnímat a využít sourozeneckou dynamiku v terapeutické praxi a lze ji za tímto účelem vřele doporučit. Čtenáře mimo psycho-obory může odrazovat psychoanalytický žargon a spíše náročnější text.

    autor recenze: Mgr. et Mgr. Pavla Koucká
    Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál
    Přečíst celou recenzi Zavřít