Publikace se mi líbila popisem různých příběhů lidí, kde jsem si uvědomila přesně, jaké různé životní situace předcházejí syndromu vyhoření. Od mobbingu v práci, přes vlastní „bariéry“ obavy z něčeho, co ještě nenastalo až po těžké situace v rodinách díky onemocnění dítěte. Líbí se mi u každého příběhu návrh možné terapie či pomoci. Osobně by pro mě bylo zajímavé mít možnost názoru či pohledu ze strany toho, koho se to dotýká a jak s tím postupně pracuje. Tato publikace přispěla i mému lepšímu chápání problematiky syndromu vyhoření. www.kouc-koucink.cz

Psychologové se shodují, že rodinný život, partnerské vztahy a práce tvoří u dospělého člověka nejdůležitější podmínky jeho života. Pro mnoho lidí se tyto podmínky stávají složité a zatěžující duši a nezřídka i tělo; u mnoha z těchto mnohých vystupuje jako reakce na osobní potíže v těchto životních podmínkách syndrom, který se označuje jako syndrom vyhoření a je obecně charakterizován jako „stav extrémního vyčerpání“. Pozoruhodné a velmi aktuální téma syndromu vyhoření zpracovala zkušená německá psychoterapeutka A. Kallwassová a český překlad její publikace se dostal poměrně brzy po vyjití originálu i na náš knižní trh. Je to publikace velmi prospěšná, neboť oslovuje nejen ty mnohé z mnohých, kteří již syndromem vyhoření trpí, ale i ty mnohé, kteří jsou vystaveni nebezpečí, že by jím mohli trpět i oni, pokud se nevyrovnají se svými životními potížemi. V tomto smyslu je to kniha vysoce aktuální. Podrobně, z hlediska možností vzniku rozebírá výše zmíněné oblasti lidského života a podává návod jak čelit možným příčinám vzniku syndromu vyhoření. Číst tuto knihu znamená také jistý druh prevence, neboť se čtenář může seznámit i s počátečnými varovnými signály nástupu syndromu vyhoření.
Kniha má tři díly: v prvním, věnovaném práci a společnosti, jsou kromě jiného, probírána témata „mobbingu na pracovišti“ (slovem „mobbing“ je označován „sociální stresor šikany na pracovištích, opakované psychické útoky na jedince“) a dále témata pracovní přetíženosti, ale i nevytíženosti a strachu o místo. Druhý díl je věnován rodině a partnerským vztahům, především z hlediska žen, s charakteristiky nazvanou vstupní kapitolou: „Vyhořelá na všech frontách: hospodyně, matka, milenka a tak dál“, ale i problematice „máme nemocné dítě“, „stavíme dům“ a dalším, tak důvěrně známým problémům. Třetí díl je věnován osobnostním dispozicím, tj. subjektivní náchylnosti, ale i odolnosti vůči stavu extrémního vyčerpání; dobře to charakterizuje kapitola s názvem „Kolik vlastně sneseme?“. Lze říci, že četba této knihy je především druhem prevence, neboť ukazuje jak žít, abychom se vyvarovali stát se obětí zákeřného syndromu vyhoření.

Prof. PhDr. Milan Nakonečný

Povšechné rozšíření známosti termínu burn-out syndrom – neboli syndromu vyhoření mezi odbornou a později i laickou veřejností dnešní České republiky přineslo až období posledních 20 let, kdy se otevřely hranice nejen pro cestování lidí, ale i myšlenkových proudů a názorů.

Do té doby zmíněný výraz nebyl příliš znám ani používán, ne snad, že by problémy, které popisuje, ve společnosti neexistovaly, ale mluvení o nich by bylo legitimním přiznáním jejich existence, tudíž nežádoucím jevem.

Postupná popularizace burn-out syndromu a používání českého ekvivalentu jeho názvu (syndrom vyhoření) při komunikaci odborníků i laiků v běžném životě, svědčí o stálé aktuálnosti problému. Angelika Kallwas, která je psycholožkou a psychoterapeutkou, při popularizaci syndromu vyhoření ve stejnojmenné knize vsadila na edukačně i čtenářsky příjemnou metodu „učení příběhem“. Kdo z čtenářů by čekal suchý, popisný text, ten bude již po přečtení prvních kapitol mile překvapen. Na biografických příkladech několika lidí, zasažených z nejrůznějších důvodů jedním, či více příznaky tohoto syndromu – se autorce podařilo vystihnout a popsat nejčastější příčiny potíží, důležité momenty charakterizující již existující problém, ale i navrhnout možná řešení situace, která většinou postihuje nejen jedince samotného, ale má své negativní dopady i na jeho okolí. Recenzovaná kniha je členěna do tří dílů (Práce a společnost, Rodina a partnerský vztah, Osobnostní dispozice) , z nichž každý v příbězích konkrétních lidí popisuje potenciální oblast vzniku syndromu vyhoření. I když syndrom vyhoření není klasifikován jako nemoc, rizikovými faktory pro vznik obtíží signalizujících „vyhoření“ jsou právě známky úspěšného zařazení se do „závodů moderní společnosti“: orientace na výkon, nedostatek spánku, pomíjení mezilidských vztahů a času na záliby. Angelika Kallwas vidí právě v uvedených faktorech největší nebezpečí a označuje syndrom vyhoření jako „plíživou hrozbu“ naší společnosti“. Autorkou popsané formy rizikového chování jsou snadno ovlivnitelné vůlí jedince, avšak přesto (anebo snad právě proto) dlouhodobě pomíjené a neřešené. Přestože kniha Ageliky Kalllwas byla vydána nakladatelstvím Portál již před třemi roky, považuji za užitečné na ni upozornit ještě dnes, a to vzhledem k závažnosti tématu, které popisuje a potenciálu pozitivně ovlivnit další jednání zainteresovaných čtenářů časným rozpoznáním „varovných signálů“ ohrožení a následnému zahájení záchranných aktivit („návštěva psychologa nebo psychiatra s psychoterapeutickým vzděláním, či zahájení podpůrné farmakoterapie“).

Přestože publikace není učebnicí, ale populárně-naučným textem, jako čtenářka bych uvítala připojení vysvětlivek použitých odborných výrazů a zkratek. Takové řešení by bylo vhodné zejména proto, že popisovaná tematika jde napříč spektrem celé společnosti a v textu je tedy použito mnoho odborných výrazů z četných oblastí lidských činností. Například termín kompetence je v textu používán jako „žolík v kanastě“ – tedy kdykoliv, kdy se nedostává jiného vhodného výrazu odpovídající odborné hodnoty. Z plynulého vnímání přátelsky a čtivě upraveného textu čtenáře na několika místech vytrhují zbytečně použité cizojazyčné výrazy, působící jako ne zcela dobře fungující implantát v dokonale přirozeném systému.

Přes rušivé momenty v textu považuji knihu Syndrom vyhoření za výbornou, ilustrativní a čtivou publikaci, jejímž prostřednictvím se čtenáři mohou rychle, přehledně seznámit se základními příznaky syndromu vyhoření a tak mu nejen lépe čelit, ale možná i pomoci svým blízkým a kolegům. Prioritní cílovou skupinou čtenářů jsou nepochybně reprezentanti pomáhajících profesí, kteří jsou syndromem vyhoření výrazně ohroženi.

Pavla Povolná
Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, Praha
Zdroj: Bulletin odborového svazu zdravotnictví a sociální péče č. 5/2010