Hatt, Hanns; Dee, Regine: Tajemství vůní a chutí - autor recenze: Mgr. et Mgr. Pavla KouckáZajímá vás, proč najednou dostanete chuť na to či ono? Proč při rýmě pořádně nevnímáte chutě? Čím to, že čili umocní chuť čokolády? Anebo: Jak se to stane, že lahodné víno z dovolené doma tolik nechutná? Profesor buněčné biologie na Porúrské univerzitě v Bochumi Hanns Hatt a vědecká novinářka Regine Dee z Hamburku vám to a mnohé další srozumitelně a čtivě prozradí. Záběr publikace sahá od základů fyziologie k nejnovějším objevům: například o existenci čichových receptorů v nejrůznějších tělesných tkáních.
Vůně a pachy nás informují o molekulách aromatických látek ve vzduchu kolem nás. Zároveň však ovlivňují i naši náladu a fungují jako klíče ke vzpomínkám – i když si vzpomínku na ně samotné vyvolat nedokážeme. Čichové vjemy nás ovlivňují dokonce i tehdy, když nedosáhnou prahu rozlišitelnosti, a mají na nás mají větší vliv, než si myslíme; je fajn se o tom něco dovědět.
Autoři často zabíhají do zdravovědy: řeší například škodlivost cukru a soli, zdravotní benefity omega-3 nenasycených mastných kyselin a opakovaně se vracejí k boji s obezitou. Dočtete se i o základech aromaterapie, o propojování čichu s dalšími smyslovými vjemy, o posunu chutí s věkem, zkušenostmi a zážitky, o tom, jak nás vůně nabuzují či naopak uklidňují.
Na místě je ovšem i přiznání, že kniha je značně zjednodušující. Nenajdete v ní jediný vzoreček, žádnou tabulku, nákres a bohužel ani odkaz na pramen či studii. Pokud se tu a tam vyskytne číslo, je zaokrouhlené a přizpůsobené vnímání běžného člověka: „Kdybyste jednu malou skleničku extraktu z hořce žlutého rozdělili do šesti tisíc napuštěných van, voda v nich by vám stále přišla hořká.“
Přemýšlivému čtenáři přílišné zjednodušení na řadě míst vadí. Informace, že kardamom „odstraňuje pocit plnosti, mírní střevní křeče a hubí škodlivé bakterie“ je zajímavá, avšak neuspokojivá, neboť vyvolá řadu dalších otázek: Jak to kardamom dělá a jak to spolu souvisí? Jak pozná škodlivou bakterii od neškodné či dokonce prospěšné? apod. Na ty však již nedostaneme odpověď.
Tvrzení, že „přiměřená konzumace vína prodlužuje střední délku života o pět let“ je sice často se objevující, leč nepravdivé a v odbornější publikaci by se objevit rozhodně nemělo. Též vyjádření, že naše trávicí soustava disponuje vlastním nervovým systémem, který má „skoro stejně” buněk jako náš mozek, neodpovídá skutečnosti. Respektive: můžeme se přít o to, co vše se pod skoro vejde, ale řádové rozdíly by tam být neměly.
Drobnější výhrady pak lze mít vůči nepřesným vyjádřením (někdy možná vzniklým v překladu): kniha hovoří o pokusech na krysách namístě laboratorních potkanů, o urychlovačích, a nikoli zvýrazňovačích chuti, o embryu tam, kde jde zjevně již o plod atd.
Za uši pak tahá množství superlativů a přehnaných přirovnání, kdy se například milovník čili se prý po konzumaci oblíbených papriček ocitá v „dokonale šťastném rauši“.
Přes uvedené výhrady lze knížku doporučit širokému publiku. Je zajímavá, dobře se čte, poučí i pobaví. Můžete ji číst i nahlas rodině či přátelům, klidně i kdekoli od prostředka, a pravděpodobně své posluchače zaujmete. V závěru se pak dozvíte tipy, jak svůj čich trénovat a třeba se stát i znalcem vín.
autor recenze: Mgr. et Mgr. Pavla Koucká
Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál