Recenzovaná kniha „Terapie rodiny“ je již čtvrtou knihou, jejíž autorkou či spoluautorkou je Virginia Satirová, která se dočkala českého překladu. Český čtenář tak má možnost znovu se setkat s textem jedné z klíčových postav rodinné terapie. Propojování českého prostředí se Satirovou spadá do doby dávno před rokem 1989, a to konkrétně do roku 1979, kdy Virginia Satirová navštívila na pozvání MUDr. Petra Boše a MUDr. Jana Špitze tehdejší Československo a vedla zde poloilegální zážitkový seminář pro české zájemce. Československo poté navštívila ještě v roce 1987, kdy se stala prezidentkou I. mezinárodního kongresu o rodinné terapie v Praze. Jak je vidět, Virginia Satirová a její myšlenky nejsou v českém prostředí zcela nové a kontinuálně ovlivňují profesionály i laiky již tři desetiletí.
Kniha „Terapie rodiny“, jejíž spoluautorkou je Michele Baldwinová, je členěna do dvou částí, které se vzájemně doplňují.
V první části nazvané „Praxe“ se seznámíme s přepisem terapeutického sezení vedeného Virginií Satirovou v rámci semináře pro psychiatry, psychology, sociální pracovníky a duchovní armády USA. Konkrétně se jednalo o rodinu jednoho z duchovních armády. Přepis zaznamenává část demonstrace terapeutické sezení, kterého se zúčastnila celá rodina, včetně dětí.
Virginia Satirová a její přístup bývá někdy kriticky hodnocen, především pro neúplné (nebo nepochopené) teoretické zakotvení psychoterapeutického systému a také pro „čarování“ samotné Satirové a jejích pokračovatelů. Přepis sezení tak slouží jako základ pro možné teoretické ukotvení a rozklíčování terapeutické práce Satirové. Samotný přepis je graficky členěn po úsecích, které jsou číselně označeny. Takto členěný přepis je uváděn na levé straně knihy a na pravé jsou uvedeny komentáře Baldwinové a Satirové k jednotlivým úsekům. Máme možnost nahlížet pod pokličku terapeutického procesu a vidět tak, že to, co mnozí považují za intuitivní práci charismatické Satirové, je ve skutečnosti promyšlený systém, který lze popsat a analyzovat.
Druhá část knihy se snaží zachytit a představit východiska a teoretické zakotvení systému psychoterapie podle Virginie Satirové nazývané „Model růstu“.
První kapitola druhé části se věnuje teoretickým východiskům psychoterapie, zabývá se protiklady hierarchického a organického modelu. Organický model je zde představován jako zdravější a lidem přirozenější systém naproti strnulému a na linearitě založenému hierarchickému modelu. Kapitola se rovněž zabývá vývojem a růstem lidského jedince a představuje jeden ze základních konceptů „Modelu růstu“ - strukturu osobnosti nazývanou „Mandalu Self“.
V další kapitole se Michele Baldwinová zabývá cíli v psychoterapii. Kapitola je krátká a za hlavní cíl rodinné terapie považuje „pomoci vytvořit členům rodiny takové copingové strategie, aby byli schopni zvládnout situaci či problém“. Je zde také zmiňován jeden z postulátů terapie v „Modelu růstu“, a to, že cílem terapie není potlačení symptomu, ale podpora zdraví.
Třetí kapitola se věnuje diagnostice a intervencím používaným Virginií Satirovou. Zde se setkáme s popisem rodiny jako systému, který může být uzavřený, nebo otevřený. Otevřený systém je popisován jako ten, který je svobodnější a lidštější. V citaci Virginie Satirové je zde uvedeno i jedno z přesvědčení o potenciálu lidských bytostí k růstu a dobru. „ Ještě se nestalo, že by se narodilo zlé dítě. Rodí se pouze lidé s potenciálem.“ (str.102) Kapitola se dále zabývá konceptem sebeúcty, komunikačními vzorci a rodinnými pravidly, na které se dle autorky zaměřovala při práci s rodinami Satirová. Tyto koncepty jsou dodnes základními při práci v „Modelu růstu“.
Následující kapitola se věnuje jednotlivým fázím terapie - kontakt, chaos, integrace - a ukotvuje je v zaměření na vnitřní zdroje klienta. Pátá kapitola se zabývá osobností terapeuta a jeho charakteristikami. Autorka zde popisuje, jak důležitá je v procesu terapie osobnost terapeuta a jeho vlastní osobní růst a kongruentní jednání.
Poslední kapitolu napsala sama Satirová a věnuje se popisu nástrojů a technik psychoterapie. Satirová zde popisuje, jak většina technik a nástrojů vznikla během terapeutické práce na základě pozorování a zkušeností.
Hodnota celé knihy je především v první části, kdy můžeme analyzovat terapeutický proces s komentářem obou autorek. Druhá část působí archaicky, je psána jazykem „nadšenců“ a někdy je náročnější se v textu orientovat. Na stránce 112 se například uvádí shrnutí čtyřzákladních předpokladů „Modelu růstu“, ty ale v textu musí čtenář spíše hledat a sám odvozovat. Autorky v druhé části prezentují přístup v pojmech životní síla, pozitivní energie a růst, což nepůsobí příliš odborně ani zakotveně v teorii. Na tuto skutečnost upozorňuje v předmluvě k českému vydání i překladatel Matěj Černý a lektorka českého vydání Daniela Kvasničková. Oba čeští autoři také uvádějí, že přístup založený Virginií Satirovou se vyvíjí a také rozvíjí, takže zejména v posledních deseti letech můžeme sledovat snahu jej teoreticky uchopit, popsat a zařadit. Tato snaha se projevila i v současně používaném názvu pro psychoterapii podle Virginie Satirové. Terapie je nazývaná „Transformační systemická terapie“.
Překlad knihy je pečlivý a nechybí odkazy na používanou terminologii a upozornění na literaturu, která používá jiné překlady odborných termínů. Pečlivost překladu a kontinuita odborných termínů je zásluhou překladatele Matěje Černého, který přeložil většinu knih o tomto terapeutickém přístupu, jež vyšly v České republice.
Knihu můžu doporučit všem zájemcům o rodinnou terapii, kteří zde mohou nalézt inspiraci pro práci s rodinnými systémy, i čtenářům, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku terapeutického sezení.
Mgr. Petr Hýl
místopředseda pověřený vedením Institutu Virginie Satirové ČR
Recenze zpracována pro nakladatelství Portál.
