Od běžné prózy se tato publikace trochu liší – nechápejte mě špatně, prosím, myslím, že takováto vlastnost knize naopak lichotí – je totiž velice praktickým pomocníkem pro lepší, či chcete-li hlubší, pochopení informací získaných během studia předmětů, kterými jsou kupříkladu psychologie osobnosti, vývojová a evoluční psychologie či psychopatologie a další.

Autorka zde například přehledně zpracovává téma základních teorií přežití v ohrožení, které propojuje právě s prožitím traumatu. Hovoří také o rozdílu mezi komplexní a vývojovou traumatizací, o vlivu traumatu na vývoj vztahových vazeb, o depersonalizaci a disociaci, ale i o teorii strukturální disociace a s ní souvisejícím tzv. jazykem částí, které buď fungují v každodenním životě nebo naopak uvízly v době traumatu.

Snad až na některé kapitoly, kde se vyplatí znát jednotlivé části mozku a jejich funkce – nicméně i tak je z kontextu snadno poznatelné, co tím chce autorka říct – je text psaný poměrně přehledně, většinu pochopí i začátečník z oboru a pro větší zájemce je u zmíněných teorií či studií vždy k dispozici odkaz na dostupný zdroj.

Díky těmto i dalším důvodům mohu knihu doporučit každému, koho zajímá terapeutický přístup k pacientovi s posttraumatickou stresovou poruchou či disociativní poruchou identity, a přál by si o něco podrobněji pochopit jeho svět a umět mu účinněji pomoci.

Pokud jste někdy hledali nějaký kvalitní odborný zdroj o traumatické disociace, nepochybně jste narazili na nějaký od Mgr. Hany Vojtové, klinické psycholožky a psychoterapeutky. V Česku a na Slovensku je totiž jednou z mála, která se o toto téma zajímá a její dlouhodobý zájem se na její nové publikaci Trauma a disociace rozhodně ukazuje.

Všechny informace jsou psány citlivě a laskavě, je zmíněno vše důležité spolu s nejnovějšími poznatky z oblasti psychotraumatologie. Uznávané teorie, nové modely a obecně fakta jsou psána velmi čtivě a srozumitelně. V průběhu čtení jsem několikrát cítila potřebu debatovat a více se dozvídat o fenoménech, které souvisí se všemi duševními problémy a prací s nimi jako například falešná pozitivní diagnóza, zástupná traumatizace odborníků pří práci s příběhy jejich klientů, bariéry uvědomění a poškozování klienta v důsledku léčby. Setkáme se i se zkušenostmi autorky a jejích kolegů z praxe.

Jediné, co se z mého pohledu dá knize vyčíst, je její název. Celá kniha je zaměřená na traumatickou disociaci, tato část je zpracovaná velmi obsáhle, ale téma trauma samo o sobě je obsaženo jen z části, která k disociaci navazuje. Dalším mým malým osobním mínusem je slabší strukturování, ocenila bych i více schémat a tabulek, aby se ke knize dalo snadno vrátit a dohledat si rychle nějakou informaci.

Kniha může být velmi dobrým základním průvodcem pro odborníky i traumatem zasažené osoby, aby nedocházelo při hledání mnoha rozličných informací k zmatení a přetížení, přesně tak, jak si autorka v úvodu přeje.

Publikace je opravdu velmi čtivá i přes množství obsažených odborných poznatků, proto bych ji doporučila všem pracujícím v oblasti duševního zdraví, protože osoby s traumatem můžeme objevit ve všech odvětvích a při řešení všech psychických obtížích. Je vhodná i pro bádavé čtenáře nebo samotné zasažené.