Podtitul knihy Lépe mluvit – více dokázat jasně charakterizuje autorův cíl: zlepšit mluvený projev těch, kteří o to mají zájem. Dobře se vyjadřovat, správně formulovat a umět efektivně sdělit své myšlenky by mělo patřit k základním dovednostem každého člověka. Kvalitní komunikace se však rovná skutečnému umění, kterému je třeba se cíleně učit. A Roman Braun se rozhodně neostýchá čtenářům předat všechny své bohaté zkušenosti a znalosti ostříleného rétorického lektora a poradce.
Autor publikace vychází z klasických postupů utvářených a využívaných po staletí. Není tedy nijak objevný, ale umí informace dobře sumírovat a podat. Pracuje například s modely, které definoval už samotný antický mistr mluveného projevu Aristoteles – prezentátor jako rádce, jednatel či múza. Řečnické role ilustruje příklady velkých novodobých řečníků, jako byli J. F. Kennedy, Abraham Lincoln. Zvyšuje tak čtenářovu motivaci. Kdo by nechtěl, aby jeho slova měla stejný efekt jako projevy těchto významných, lidmi obdivovaných státníků?
Velmi oceňuji fakt, že na rozdíl od mnoha jiných autorů se Braun vyvaroval podrobnému rozboru řeči těla, zevnějšku, barevné typologii a podobných charakteristik, které v této publikaci hrají roli pouze okrajovou. Tento záměr považuji za zcela korektní. Pokud mám zájem o zlepšení rétorických dovedností, není důvod číst podrobně o tom, která barva publikum uklidňuje nebo jak mám založit ruce. Podobné znalosti si snadno doplním prostřednictvím knih k tomu určených.
Velká síla publikace spočívá zcela jistě v ilustračních scénkách, kterými autor vysvětluje, jak aplikace dané rady v praxi vypadá. Neukazuje pouze ideální podobu prezentace, ale využívá i srovnávacích ukázek. Nejprve předvede situaci v nežádoucí podobě, tedy jak a čím můžete celou prezentaci pokazit, a následně opraví jednotlivé chyby mluvčího. Pestré a zábavné příběhy „ze života“ působí občas vymyšleně, což jim však neubírá nic z výsady dokonale vystihnout podstatu řečeného či dále rozvíjeného tématu. Čtenář tak prochází určitým nácvikovým kursem, který vede zkušený kouč, jenž sype z rukávu jeden příklad za druhým. Sympaticky také působí, že Braun dává všanc svůj osobní mail a zájemcům nabízí zdarma zaslání doplňkových studijních materiálů. To však – stejně jako odkaz na web Trinergy.at – ocení jen němčinou vládnoucí čtenáři, k nimž se já neřadím. Za sebe mi nezbývá než povzdechnout „bohužel“.
Autor se ke čtenářům chová velmi férově. Zdůrazňuje dlouhodobou systematickou přípravu podkladů, podpůrných argumentů, historek ze života, anekdot a vtipů. Nehraje si na spasitele z příruček „cokoliv snadno a rychle“. Za dobrými výsledky stojí ucelená práce. Ne náhoda nebo zázračná pilulka. Velkou část publikace proto autor věnuje precizní a velmi hloubkové přípravě na prezentaci, včetně otázek o vlastní kompetentnosti ke sdělovanému. Pomáhá tak už v zárodku předejít chybám, které by vedly k tomu, že by samotná prezentace skončila dřív, než by vůbec mohla začít. Zavčas si tak uvědomíte nejen možnosti, ale i rizika sebe samého. Učí vás pochopit motivaci vašeho publika, jeho duševní rozpoložení, postoje, objekty zájmu i očekávání. Dozvíte se, jak dostat publikum do transu, jak udržet jeho pozornost po celou dobu prezentace. A především pochopíte to nejpodstatnější: Není důležité jen to, o čem mluvíte, ale jak o tom mluvíte.
Vše nasvědčuje tomu, že Braun sám se pro tuto svoji velkolepou prezentaci připravil víc než pečlivě. Sype z rukávu jednu historku za druhou, hýří barvitými přirovnáními, otevírá svoji citáty bohatě naplněnou pokladnici. Autor je zkrátka zkušený řečník a své publikum přivádí do transu i v případě, že ho nemůže ovlivňovat tváří v tváří, ale musí vzít zavděk prostředníkem – knihou. Po celou dobu čtení mě neodbytně provázel obraz. Obraz kouzelníka, který spokojeně práská kníry a z klobouku mistrně tahá jednoho králíka za druhým.
Roman Braun směřuje k nauce velkých projevů a prezentací. Nelze očekávat, že kniha pomůže zlepšit komunikační schopnosti a dovednosti pro každodenní použití v běžné sociální interakci, ačkoliv drobné postřehy si jistě každý z textu vytáhnout může. V ohnisku zájmu se však nachází spíše byznys prezentace. Kniha by nejlépe vynikla jako součást studijního materiálu vzdělávacího kursu, který může být v reálném čase doplněn o sadu interaktivních nácviků k různorodým typům publika v rozličném emočním naladění. Díky logické struktuře, chytrému řazení kapitol a věcně podaným informacím však nic nebrání efektivnímu samostudiu. Na účelnosti a dobré využitelnosti knihy se také podílí závěrečná shrnutí každé kapitoly, v nichž autor zpřehledňuje základní teze přečteného.
Publikace by bezpochyby neměla chybět v knihovně vedoucích pracovníků, manažerů a všech těch, kteří se při výkonu svého povolání vystavují výzvám prezentace poznatků před větší skupinou lidí a kteří chtějí motivovat své podřízené a dát svým projevům žádoucí účinek. Stejně tak ji využijí i mnohem „obyčejnější smrtelníci“, například ti, kteří si nejsou jisti sebeprezentací při pohovorech, chtějí něco prosadit v rámci své pracovní skupiny, živí je prodej zboží nebo jen prostě chtějí vědět, jak zlepšit „komunikační atmosféru“ při interakci s druhými lidmi. Pak nezbývá než vzít do rukou Braunovu knihu, začíst se a uvádět postupně jednotlivé poznatky do praxe. Jak známo, cvičení dělá mistra. A pokud bych měla mluvit ústy autora: „Je to slib bez rizika, zato s garancí úspěchu.“
Jana Kopřivová
Recenze byla publikována v odborném časopise Sociální práce/Sociálna práca, č. 3/2009 Různá pojetí sociální práce.
www.socialniprace.cz
