Úzkost a obavy s podtitulem: "Jak je překonat", je příručka pro pacienty nebo spíše klienty (psychologů), kteří mají problém s úzkostí či přímo úzkostnou poruchou. Knihu sepsali Ján Praško, Jana Vyskočilová a Jana Prašková. Kniha je projektována jako svépomocný prostředek a tomu odpovídá i řazení kapitol a styl výkladu.
V úvodu se čtenáři seznámí s pojmy úzkosti, stresu a jejich pozici v životě člověka z evoluční perspektivy. Generalizovaná úzkostná porucha (GAD) je přímo o všeobecné a trvalé "volně plynoucí úzkosti", jak se k ní dá přijít (těžko říct, patrně přírodní i kulturní cestou), co člověku přinese (či spíše vezme) a jak na ni. O tom je vlastně celá kniha. Text je bohatě prostoupen ilustračními příklady - kasuistikami, diagramy, tabulkami a vůbec je přehledně strukturován pro čtení i pro užití ve smyslu příručky.

Úzkost má pro organismus adaptivní funkci, je první věta detailního rozboru bludných kruhů źkostí, starostí, obav a strachů. Tato část rozkrývá typické emoční reakce, stresové reakce a typické problémy postižených GAD: negativní sebeobraz, problémy v komunikaci a úzkostné chování. Úhrnem tedy: Co udržuje obavy a úzkost? Rovněž je popisováno odlišení od depresí.

Kapitola o léčbě se velmi detailně věnuje farmakoterapii, ale přesto je rozhodující část o psychoterapii, jak již bylo k poznání z výše uvedených klíčových slov, jedná se především kognitivně - behaviorální terapii. Zejména zde se projevuje svépomocný charakter a kniha je nabita tabulkami - schématy rozborů typických situací a jejich řešení, či přímo formuláři ke korekci jednotlivých aspektů poruchy. Ve zkratce jsou zmíněny i obsáhlejší metody, jako je Schultzův autogenní trénink. V ukázce je popis užití Tělesných cvičení.

V následujícím jsou řešeny pokročilé akce, jako je řešení problémů, stanovování cílů a nácvik komunikačních dovedností. Ten zvláště důsledně s mnoha variacemi. Autoři zejména varují před "čtením myšlenek", odhadům, co druhý právě myslí a jak hodlá dotyčnému uškodit, což pochopitelně vede k naopak k neodhadnutí situace a konfliktům. Zejména jsou to problémy asertivity, které mají úzkostí trpící někde málo a jinde naopak přespříliš. Autoři nezapomínají ani na tendenci úporně se pozorovat a proto v závěru nezapomínají a ni na podkapitoly o příjemných aktivitách.

V závěru se je sice upomínka, že žádná publikace nemůže nahradit léčbu, ale též upomínka, že program, který jste dočetli, měl za úkol pomoci vám zbavit se chronických úzkostí a obav formou pochopení vlastní situace. A pak již známé Ellisovské: Pokud nezabralo, vrátit se a opakovat.

Ján Praško je zaměstnancem Psychiatrického centra Praha, obě autorky jsou na internetu méně patrné. Rozhovor na téma současných partnerských vztahů pravda není k tématu knihy, leč umožňuje velice dobře udělat si obrázek o Praškových názorech a přístupech. Jeho zaujetí pro kognitivní terapii dokumentuje odborný článek: Psychoterapeutické přístupy v léčbě psychóz.

RNDr. Jaromír Kopeček, Ph.D.

V knize „Úzkost a obavy“ popisují autoři konkrétní emoční poruchy a zároveň předkládají podrobné návody, jak se nimi vypořádat. Celý text je rozdělen do tří hlavních kapitol. V první kapitole, která následuje po krátkém úvodu do celé problematiky, rozebírají autoři jednotlivé příznaky generalizované úzkostné poruchy a vypočítávají přehled možných spouštěčů a událostí, které přispívají k jejímu vzniku. Text je proložen spoustou praktických příkladů, které ilustrují teoretické poznatky a zmírňují hutnost teorie. Podobně jako první kapitola se i druhá kapitola zaměřuje na popis, tentokrát obav, starostí, úzkosti a strachu. Znovu nechybí množství kazuistik dokreslujících předkládané poznatky. Poslední, třetí kapitola, která je zároveň nejobsáhlejší, podává přehled možných terapeutických přístupů k léčení úzkosti a posléze poskytuje konkrétní kognitivně-behaviorální postupy pro vypořádání se s úzkostnými poruchami.

Publikace je zpracována čtivou formou a je určena širší veřejnosti, především těm lidem, kteří se ve svém všedním a každodenním životě potýkají s určitou mírou úzkosti. Přehledně shrnuje dosavadní poznatky a vede čtenáře k opětovnému nastolení životní rovnováhy. Kniha je systematická, jednotlivé kapitoly na sebe navazují a nechybí ani praktická cvičení a úkoly, díky nimž čtenář zpracovává svá iracionální přesvědčení a chybné návyky v myšlení a chování. Osobně mne asi nejvíce oslovila část týkající se komunikace ve třetí kapitole. Knihu „Úzkost a obavy“ považuji za zdařilou a vřele ji doporučuji lidem trpícím různými formami emočních poruch a také studentům psychologických a psychoterapeutických oborů.

Mám ovšem několik výhrad či připomínek. Na konec úvodní části zařadili autoři jednoduché shrnutí. Potěšilo mne to a doufal jsem, že podobná shrnutí najdu na konci každé kapitoly. (Takový soupis základních myšlenek hodně pomáhá jak při učení, tak i v případě, že si chci rámcově ujasnit a začlenit probíraná témata.) Bohužel jsem se s dalšími souhrny v knize již nesetkal, což je možná škoda. Druhá připomínka se týká především úvodu a první kapitoly. Nemohl jsem se při čtení těchto částí knihy zbavit dojmu, že některé myšlenky čtu již poněkolikáté. Nevím, zda se jedná o záměr autorů, kteří chtěli zdůraznit určitá témata. Nicméně na mě působilo takové opakování téměř rušivě.

Další připomínka se týká druhé kapitoly. V podkapitole nazvané Psychoterapie popisují autoři (velmi zdařile) některé psychoterapeutické směry, ale jiným se zcela vyhýbají. Nepoučený čtenář by mohl získat dojem, že všichni terapeuti při své práci využívají postupy naznačené v této knize. Pokud by se takový čtenář dostal například do péče humanisticky zaměřených terapeutů, pravděpodobně by byl velmi zmaten. Jiným námětem k zamyšlení byly pro mne předkládané kazuistiky. Případy popisované v knize pro ilustraci jednotlivých poruch byly často poměrně složité a domnívám se, že samotný nácvik a práce s chybnými přesvědčeními nemohou změnit některé hluboce zakořeněné problémy. (V tom se ovšem odráží moje teoretické zaměření a proto nechávám případné úvahy na čtenářích.)

A skutečně poslední připomínka se týká seznamu doporučené literatury. Podle mého názoru je seznam nesystematický a vyhýbá se některým kvalitním publikacím a tématům.

Byl bych však nerad, kdybych těmito připomínkami a podněty vyvolal ve čtenáři pochybnosti o celé knize. Jak již jsem se zmínil, knihu „Úzkost a obavy“ autorů Jána Praška, Jany Vyskočilové a Jany Praškové považuji za zdařilou a doporučuji zájmu čtenářské veřejnosti.

Mgr. David Kuneš (Psychologický ústav Masarykovy univerzity v Brně)

Vedoucí autorského kolektivu, významný pražský psychiatr, je čtenářům znám z řady publikací, které vyšly v nakl. Portál (např. Poruchy osobnosti, 2003; Deprese a jak ji zvládat, 2003; Sociální fobie, 2005; Úzkostné poruchy, 2005 a další). Lze říci, že tato kniha je popularizujícím podáním některých témat z Praškovy knihy o úzkostných poruchách, která byla věnována odborníkům, zejména fenoménu generalizované úzkosti. Je tedy určena širšímu okruhu čtenářů, které seznamuje s fenoménem úzkosti, s typy úzkostných poruch (jako jsou fobie, nutkavé chování a další) a s možnostmi zvládání úzkosti, pokud je příliš častá nebo se jedinci stává problémem, protože mu přináší různé potíže psychického i fyzického druhu. Stav úzkosti má tři složky: tělesné pocity napětí, třesu, pocení atd.; chování jako je např. vyhýbání se určitým úkolům, „zmatkování“ a mentální, týkající se ulpívání myšlení a představ na určitých hrozbách. Současně s těmito složkami vytváří úzkost bludný kruh. Generalizovaná úzkost „je všeobecná a trvalá ´volně plynoucí úzkost´, která se týká každodenních záležitostí a jejich zvládání nebo obav z různých tělesných příznaků“. Je to tedy v podstatě nesnesitelné, protože každodenní život v mnoha směrech narušující, ulpívání na určitých obavách, které je provázeno celou řadou nepříjemných pocitů a stavů, jako jsou např. bušení srdce, zvýšené svalové napětí a nadměrné pocení, pocity tlaku v žaludku, slabosti v končetinách a řada dalších. Vznik generalizované úzkosti není jednotně vysvětlován; může se zde uplatňovat genetický podklad, ale i stresující události, reálné starosti, ale i fiktivní obavy, vlivy výchovy a vnímání rodinného prostředí dítětem jako nedostatečně bezpečného, určité rysy osobnosti (přecitlivělost, nedostatečné sebevědomí) a určité zkušenosti (např. asociace strachu s určitými situacemi). První příznaky se objevují už v dětství. Za typické emoční reakce související s úzkostí pokládají autoři pocity, které lze verbalizovat jako: „Jsem jako na trní. Co bude s rodinou. Uzavře se do sebe a lituje se“ a další.
Po velmi názorném, srozumitelném výkladu podstaty, druhů a příznaků úzkosti (ale i obav, starostí a strachu), jsou dvě třetiny rozsahu knihy věnovány léčbě generalizované úzkostné poruchy, její farmakoterapii a psychoterapii a zvládání obav a starostí, které, kromě celé řady specifických technik či strategií, zahrnují i velmi konkrétní návody, jako např. k relaxaci, tělesným cvičením, nácviku komunikačních dovedností, vytváření příjemných aktivit, přípravy na budoucnost (zahrnující „udržování odolnosti vůči stresu“).

Prof. PhDr. Milan Nakonečný