Knížka skvěle a srozumitelně popisuje, kde se v ženě bere pocit, že není dost dobrá, a v jaké myšlení a chování se tento pocit překlápí v dospělosti. Taková žena je pak navenek výkonná, vyrovnaná a nezávislá, uvnitř ale inkasuje mnoho citových zranění, uráží se, opouští vztahy a je velmi nejistá. Bärbel Wardetzki vše popisuje s německou důkladností a velkým pochopením. Člověku, který už udělal první krok, tedy připustil si, že "věčná touha po uznání" se ho bolestně týká, má šanci díky knize nastartovat změny k uzdravení.

„Jsem unavená a vyčerpaná z úsilí, které musím vynakládat, abych skryla svou touhu po lásce, blízkosti a bezpečí. Ne, nikdo nesmí vidět, jaká jsem! K smrti bych se styděla, kdyby za mou sebevědomou a suverénní fasádou někdo odhalil mé neuspokojené potřeby.“ (Wardetzki, 2020, str. 13)

Kniha Věčná touha po uznání poskytuje přehled o příčinách vzniku, projevech a možné léčbě narcistické poruchy osobnosti u žen. Díky jejímu zaměření na ženské pohlaví se dostává do popředí také často omílaná otázka poruch příjmu potravy. Souvislost je zřejmá – tyto poruchy mají svůj základ v pochybnostech žen o sobě samých, jenž jsou klíčovým prvkem narcistní osobnosti. Nejistotu, kterou si narcistní ženy jen nerady připouštějí, se snaží zakrývat dokonalostí. V knize se dočteme jak tato „kamufláž“ znemožňuje prožívání sebe sama a jak se v případě intimních vztahů bortí a brání spokojenosti partnerů. Podle mého názoru se nejedná o typicky populárně naučnou četbu. Tím samozřejmě nevylučuji její přínos pro jakéhokoliv čtenáře a už vůbec nechci od četby nikoho odradit, protože to by byla velká škoda. Jen se připravte na to, že autorka se často opírá o teorie, které nemusí být každému známé. Dokážu si představit, že neznalost těchto teoretických rámců může znesnadňovat pochopení textu. Nicméně důležité jsou hlavní myšlenky, které se podle mého názoru daří v knize dobře předávat. Co naopak usnadňuje pochopení, je velké množství výpovědí a příkladů z reálného života, které autorka čerpá od klientek ze své vlastní praxe. Nápomocné jsou také pohádkové příměry, např. o Sněhurce nebo o Popelce, pomocí kterých autorka vysvětluje narcistní prvky, které příběhy odkrývají.

Postupně se v knize dostáváme od vzniku narcistní osobnosti, který mívá své prameny už v dětství, skrze její projevy až k možným způsobům vedení terapie. Všechny tyto informace tak mohou mnoha ženám otevřít oči. Nejen těm, které se potýkají s poruchami příjmu potravy, ale i takovým, které mají potřebu tvářit se navzdory svým nejistým pocitům sebevědomě. Během čtení je však dobré držet si trošku nadhled a nesklouznout k tendencím ztotožňovat se se všemi zmíněnými projevy narcistní osobnosti. Alespoň v některých by se totiž určitě našla každá žena, to však neznamená, že její osobnost musí být nutně zatížena touto poruchou. Velmi příjemné pak může být pro čtenářky zjištění, že některé pocity, se kterými se potýkají, možná nejsou tak neobvyklé a zavrženíhodné, jak si myslely, a že věčná honba za dokonalostí, jejíž iluzi společnost vytváří, pravděpodobně není tím, co je nakonec učiní šťastnými.

Knížka skvěle a srozumitelně popisuje, kde se v ženě bere pocit, že není dost dobrá, a v jaké myšlení a chování se tento pocit překlápí v dospělosti. Taková žena je pak navenek výkonná, vyrovnaná a nezávislá, uvnitř ale inkasuje mnoho citových zranění, uráží se, opouští vztahy a je velmi nejistá. Bärbel Wardetzki vše popisuje s německou důkladností a velkým pochopením. Člověku, který už udělal první krok, tedy připustil si, že "věčná touha po uznání" se ho bolestně týká, má šanci díky knize nastartovat změny k uzdravení.