Knihu mám na seznamu k přečtení dlouho. Nakonec díky nakladatelství Portál se ke mně dostala nyní. Kniha je prakticky bez odkazů, autor je vysoce citlivý a ze svého pohledu bere poznatky jiných a popisuje své zkušenosti. Psána konstruktivně. Zdá se, dle knihy, že výzkum vysoce citlivých lidí je spíše pozadu a dochází k mnoha omylům, např. chybná diagnóza a tím pádem i pomoc: ADD, ADHD, (spolu)závislost, neurózy, deprese, úzkostné poruchy, emoční nestabilita, autismus.

Knihu jsem začal číst, protože mám podezření na plno vysoce citlivých lidí kolem mně. Skončil jsem s podezřením, že i já patřím mezi ně, jen se mi dařilo relativně včas sebepoznat se a udělat vhodná opatření, např. odstřihnout se od TV a černé kroniky. Kniha je pro vysoce citlivé osoby (dle autora 15-20%), nicméně dle mě žádné dělení není binární a tedy těch lidí, které se v něčem najdou bude výrazně víc.

Vlastně obecně je to kniha o sebepoznání a využívat pozitivní stránky svých vlastností a obcházet nevýhody svých vlastností. Jen vysoce citlivé lidé to mají vše zesílené a o to naléhavěji se musí naučit se sebou pracovat.

Z knihy mi vyplývá, že je plno odstínů vysoce citlivých lidí, každý má trochu jiný problém – víc otázek kniha otevřela než odpověděla a není to tím, že by se nesnažila odpovídat. Např. jsou vysoce citliví lidé více ovlivněni placebo, nocebo efektem? Potřebují menší dávky léků pro stejný účinek? Lidé, co např. nejsou schopni číst text s gramatickými chybami, jak korelují s vysoce citlivými lidmi, kteří se nenaučili svou citlivost ovládat?

Některé věci se jiným lidem budou zdát na úrovní ezo – např. předvídavost, až „čtení budoucnosti“. Některé popisované vlastnosti se mi zdály na tolik obecné, že pochybuji o jejich významné korelaci s vysoce citlivými lidmi.

Kniha stojí za přečtení, jen ji neberte dogmaticky, spíše inspirativně.

Oficiální popis: Zhruba 15–20 % lidí je citlivějších na podněty ve svém okolí. Mnozí to vnímají jako zátěž – mnohdy v důsledku nepochopení okolí, které dané jedince pokládá za přecitlivělé. Rolf Sellin ve své dnes již slavné knize popisuje, jak vlastní hypersenzitivitu přijmout a jak se zase soustředit na sebe samého, aby člověk dokázal vnímat svoje tělo a vlastní potřeby a mentálně se lépe chránil. Tak se z vysoké citlivosti stane přednost – schopnost intenzivně vnímat a rozlišovat. Praktická a přehledná kniha je doplněna sebeposuzovacím testem, podněty k zamyšlení a cvičeními, s jejichž pomocí vysoce citliví lidé konečně pochopí, proč jsou „jiní“ a v čem spočívá jejich vnitřní bohatství. Kniha vychází v přepracovaném překladu.

Míváte pocit, že jste zahnaní do kouta, je toho na vás příliš a pak prostě vybouchnete? Setkali jste se někdy třeba s nálepkou poruchy ADD (porucha pozornosti), přestože v dětství jste možná podobné problémy neměli? Zažíváte pocity, že jste přetížení a když zvolníte, tak se zase nudíte? Vnímáte, že někdy reagujete možná až přehnaně?

Určitá část lidí se rodí s vlohou vysoké citlivosti. Tato vloha může být velmi užitečná a přínosná pro fungování ve světě. Tito lidé mohou být nadaní pro profese, kde je žádoucí vcítit se do druhého a vnímat svět jeho očima, nebo tam, kde je důležité vnímat jemné detaily a souvislosti problému a jeho řešení. Někdy však může vysoká citlivost působit rušivě právě proto, že velmi citliví lidé vnímají skutečně všechny podněty, které na ně v danou chvíli působí, a tak může snadno dojít k tomu, že jsou zahlcení a přetížení a v důsledku toho pak reagují z pohledu jejich okolí nepřiměřeně.

Kniha Vysoce citliví lidé mezi námi srozumitelně vysvětluje příčiny a souvislosti toho, co vysoce citliví lidé prožívají. Probírá různé životní okolnosti z dospělosti, ale také z dětství a postupně představuje možnosti, jak se mohou tito lidé více ochránit a naučit se se sebou samými zacházet tak, aby se nedostávali do stavu přetížení, kde pak často „vybouchnou“. Autor se přitom postupně zaměřuje na různé oblasti života – práce, vztahy vrstevnické i partnerské, nebo třeba vlastní životní spokojenost člověka. Text je doplňován řadou praktických cvičení, která mohou čtenáři pomoci názorně pochopit jeho vlastní procesy, které třeba kniha popisuje. Zároveň tato cvičení umožní zamyslet se nad tím, jak by se daly problémové situace řešit jinak, aby v nich byl dotyčný člověk příště posílený a mohl v nich jednat skutečně sám za sebe. Vysoce citliví lidé mají totiž často sklon se až extrémně přizpůsobit svému okolí, a proto se pak mohou cítit zahnáni do úzkých.

Kniha tak může být velmi užitečným průvodcem, pokud jste sami vysoce citliví, nebo třeba pokud podobné projevy a vlastnosti pozorujete u svých dětí nebo jiných blízkých osob. Zároveň i pro terapeuty a jiné pracovníky v pomáhajících profesích může kniha přinést velmi užitečný úhel pohledu. Autor zmiňuje i diagnózy se kterými mohou být rysy související s vysokou citlivostí zaměňovány a propojuje tyto informace s tím, co je žádoucí pro tyto osoby v terapii a na co je vhodné si dát pozor. Může tak pomoci porozumět tomu, že „Vysoká citlivost je nadání, a ne psychická porucha. Být vysoce citlivý naprosto neznamená, že člověk musí trpět. Právě naopak: Ti, kdo se svým zvláštním způsobem přijímání a zpracování podnětů umějí zacházet, mají k dispozici více možností naplnění a vyšší intenzitu pocitu štěstí.“

Závěrem pak autor přináší i konkrétní metody pro úspěšné vyrovnání se se třemi nejběžnějšími problematickými situacemi pro vysoce citlivé lidi – jak sám určovat vnitřní odstup k vnímanému, jak si i uprostřed množství lidí zachovat kontakt sám se sebou a jak zůstat sami se sebou i ve chvíli, kdy jsme v kontaktu s druhými. Celkově tak kniha může pomoci rozšířit pohled na sebe samé, lépe si porozumět a třeba si i odnést konkrétní strategii, která může být užitečná v reálných situacích, které mohou být často zdrojem potíží.

„Vysoce citliví lidé musejí vynakládat větší mentální námahu a potřebují jisté know-how, jestliže si mají udržet duševní zdraví a netrpět jak v soukromém životě, tak v povolání. Musejí se neustále “oprošťovat” od negativní energie a vynakládat víc úsilí, aby se nezapletli do vnitřních a vnějších konfliktů a požadavků, jimž jsou vystaveni“ (Sellin, 2021, str.17).

Před přečtením této knihy jsem netušila, co si pod označením “vysoce citliví lidé” představit. K přečtení mě motivovaly moje domněnky o tomto tématu a zjištění, zda bych se do této skupiny lidí mohla řadit. Už po přečtení pár prvních stránek jsem zjistila, že nejde o můj případ. Posloužil mi k tomu i test “Jste vysoce citliví?”, který autor v knize uvádí. Dle mého názoru může kniha fungovat jako skvělý průvodce pro vysoce citlivé lidi. Nabízí otázky k zamyšlení a cvičení, které mohou pomoct s tím, jak zacházet s vlastní vysokou citlivostí, jak svou situaci lépe pochopit a získat nový náhled na sebe samého. Přesto, že téma knihy nesedělo na mou osobu, i já jsem díky ní lépe porozuměla světu vysoce citlivých. Pohled na jejich způsob vnímání a prožívání věcí v nich samých i jejich okolí, mě velmi obohatil, a teď už vím, jak se k těmto lidem chovat a můžu jim nabídnout své lepší pochopení, namísto zveličování.

Nejzajímavější myšlenky pro mě zazněly v kapitole “Vysoce citliví muži”. Doposud jsem si totiž toto téma spojovala především s ženami. Ale po přečtení čtyř krátkých příběhů mužů mi došlo, že se tato problematika opravdu netýká pouze žen a že být v kůži vysoce citlivého muže je velice těžké.