Jestli jste byli zvědaví na tuhle recenzi, tak vězte, že nemusíte. Žádný překvápka nebudou. Já jsem věděla že to bude dobrý, vy jste věděli že to bude dobrý, tak to vezmem bez zbytečných keců kolem.

Nebudu lhát, slzela jsem už během předmluvy, a to nejen kvůli tragické backstory (nevěděla jsem, že ji může mít i odborná knížka, čumim), ale taky kvůli důvodům, proč knížka vůbec vznikla. Aktuální a každodenní realita dětské psychologie. Zmatek, nedostupnost a covid. Horší origin story, než jak se Batman stal Batmanem. I cry everitime.

Knížka vznikla jako příručka pro účastníky výcviku v dětské psychoterapii u IPDARu a je to přesně to, co si představíte - manuál. Trošku vás překvapí, že se začíná rovnou praktickou částí, ale aspoň to má akční rozjezd. Absolutně detailní, krok za krokem. Od objednání přes úvodní konzultace až po metody, že bych možná i já byla schopná, ale ne, už dost s tím sebeponižujícím humorem, Terezo sakra.

Peter nezná žádný chill. Tipy a tríčky z praxe mixuje s odbornými znalostmi a příběhy klientů. Tak, jak to máme rádi, a ještě líp. I teoretická část se čte jako pohádka. Čekáte nudnou vývojovku a Freudovo anální stadium po 156., ale Peter řekl ne, před tímhle je ochráním. A povedlo se mu to. Po dlouhé době jsem nepřeskočila ani jeden odstavec.

Vývojová a vztahová terapie dětí je investiční knížka. Až nebude dotisk, všichni ji budou shánět. A vy byste ji sice mohli prodat s přirážkou, ale takhle ta story nekončí. Budete ji totiž držet zuby nehty. Peter je odteď MVP mého pracovního stolu, rovnou říkám že budu opisovat, vykrádat a bezostyšně se inspirovat.

Pokud se v rámci své terapeutické praxe plánujete pustit do tajemné a předsudky opředené práce s dětmi, pak pro vás může být skvělým průvodcem do začátku právě kniha Petera Pötheho s výstižným názvem Vývojová a vztahová terapie dětí.

Autor knihy má vystudovanou medicínu a v rámci své psychiatrické praxe se věnuje problematice týraných a zneužívaných dětí, pomáhá traumatizovaným dětem a dospělým v uprchlických táborech a podílí se na tvorbě zákonů na ochranu dětí. Organizuje také výcviky v psychoterapii dětí v České republice a na Slovensku v rámci Institutu psychoterapie dětí a rodičů (IPDAR, s.r.o.).

Struktura knihy ze začátku připomíná příručku, kterou mohou právě začínající terapeuti využít pro práci se svými dětskými klienty. Autor popisuje, jak vést úvodní sezení a jak na něj dále navázat. Uvádí specifika spolupráce s menšími dětmi i s adolescenty, kteří potřebují odlišný přístup. V úvodu je také část knihy věnovaná tomu, jak vést rozhovor s rodiči, což by mělo být neodmyslitelnou součástí naší práce s dětmi. Pokud máme jako terapeuti dítěti skutečně prospívat, měly by jít ruku v ruce terapie s dítětem a konzultace s rodiči. Autor velmi podrobně popisuje, na co všechno je dobré se rodičů zeptat a co zjistit o jejich vzájemném vztahu a o postoji vůči dětem, které do terapie přivedli. Kniha tedy skutečně může sloužit jako návod, který se hodí mít po ruce, pokud se rozhodnete s dětmi pracovat a zatím v tomto oboru nemáte mnoho vlastních zkušeností.

V dalších částech se pak kniha věnuje různým tématům, se kterými se může profesionál u dětí setkat, od raných traumat, přes rozvod nebo rozpad rodičovského páru, až po náhradní rodinnou péči. Při popisu dané problematiky autor vychází z psychoanalytických teorií o vývoji dětí a odkazuje se na práce významných psychoanalytiků, zmiňuje Freuda, Mahlerovou nebo Ericksona a jeho Osm věků člověka. Navazuje na ně a používá odborné termíny z oboru bez dalšího vysvětlení, proto mají výhodu ti čtenáři, kteří jsou s těmito teoriemi obeznámeni. Přestože sama nemám přímo psychoanalytické vzdělání, byly mé znalosti z psychologie pro porozumění textu dostačující.

Co na knize především oceňuji, jsou kazuistické ukázky autorovy práce, kterých je v knize mnoho a vždy moc hezky ilustrují dané téma nebo techniku, která je právě popisována. Na kazuistikách je krásně vidět, jak cenná je v terapii dětí hra a jak důležité je nechat je vyjádřit a odehrát cokoli potřebují. Někdy mě až překvapilo, co všechno je autor ochoten v rámci terapeutického procesu se svými dětskými klienty podstoupit. Zároveň i zde autor podporuje terapeuty, aby pracovali zároveň s rodiči, přitom ale měli na paměti, že i při konzultacích s dospělými je stále klientem dítě.

Po profesní i osobní stránce mě nejvíce zaujala kapitola věnovaná právě rozchodům a tomu, jak konkrétně se války mezi rodiči následně podepisují na dětech. Důležitá pro mě byla autorova poznámka, že v dnešní době se mnohdy za diagnózami dětí, které dostávají od psychiatrů, schovávají nezpracovaná traumata způsobená těmi, kteří by dětem měli být v době vývojových krizí největší oporou. Oceňuji také, že jsou v knize, i když velmi okrajově, zmíněny také dopady covidem způsobené izolace na děti a dospívající.

Celkově vnímám knihu jako velmi přínosnou a důležitou zejména v dnešní době, kdy kolem sebe vidíme spoustu dětí a dospívajících, kteří se potýkají s vážnými obtížemi a kterým jejich vlastní rodiče nerozumí, nedokážou nebo dokonce nechtějí pomoct. Autor v knize reflektuje aktuální témata a srozumitelně odborníkům pomáhá pochopit, co se děje v dětské duši a jak můžeme pomoci tomu, aby se děti, které se nám dostanou do péče, cítily ve světě okolo sebe i ve svém nitru zase o něco lépe.