Hlavní autor, prof. MUDr Wolfgang Tress je od r. 1990 vedoucím katedry psychosomatické medicíny Univerzity Heinricha Heineho v Dusseldorfu. Je zakládajícím členem Akademie pro psychosomatiku tamtéž a Všeobecné lékařské společnosti pro psychoterapii (AAGP). Recenzovanou knihu sestavil s dalšími autory jako kompendium psychosomatické medicíny. Od svého prvého vydání v nakladatelství Schattauer ve Stuttgartu se v Německu publikace dočkala již několika reedic. Překlad recenzované publikace vychází ze 3., zcela přepracovaného německého vydání z roku 2003.
Kniha obsahuje tyto části: Předmluvu k českému vydání, která mapuje současnou situaci v tomto oboru v ČR. Následuje text Na úvod od prof. MUDr P.L.Jansena z Univerzity Bochum, odborného zástupce pro psychosomatickou medicínu v Německu. Ten tvoří zajímavý a zejména podnětný kontrast k Předmluvě k českému vydání. Dále jsou uvedeny Adresy autorů, kteří se podíleli na tomto kompendiu spolu s adresami jejich pracovišť, což umožňuje snadné navázání dalšího odborného kontaktu s těmito autory.
Publikace je pečlivě strukturována do 32 částí, které vytváří 7 oddílů, dotýkajících se jednotlivých nosných témat, jako je např. Onemocnění s poruchami chování, Léčby a dalších.
Oddíl Úvod obsahuje závažnou část Definice pojmů, kde se např. dozvídáme, že „obor psychosomatická medicína a psychoterapie“ byl přijat do aprobačních směrnic pro lékaře již v roce 1970 jako povinný na lékařských fakultách.
Oddíl Základy obsahuje Historický nástin a zavádí nový pojem Interpersonální medicíny jako synonymum psychosomatické medicíny.
Oddíl Onemocnění s primární tělesnou symptomatikou je členěn na kapitoly, které zahrnují jednotlivé funkční celky jako např. Oběhový systém nebo Trávící trakt, kde jsou probírána jednotlivá konkrétní onemocnění.
Publikace se nevyhýbá ani Životním krizím a jejich zpracovávání. Tento oddíl se zabývá otázkami traumatizovaných, chronicky nemocných, starších i umírajících pacientů. Jako oboustranně prospěšný je možno označit oddíl Psychosomatika lékaře, který sa zabývá problematikou zatížení v lékařské profesi a jeho odlehčením, např. sebezkušenostní prací, či v Bálintovských skupinách.
Každý z logických celků je pečlivě strukturován do souvisejících částí. Např. v případě popisu onemocnění jsou vždy vytvářeny tyto odstavce: klinický obraz, etiologie, vyvolávající situace, diagnostika, psychodynamika, zvláštnosti ve vztahu lékař – pacient, základní psychosomatická péče. Podle potřeby jsou pak tyto odstavce vhodně doplňovány tabulkami, které např. ozřejmují spouštěcí faktory onemocnění, případně schématy, které přehledně popisují, např. cyklicky maladaptivní kruh průběhu choroby.
Publikace je doplněna podrobným soupisem použité a doporučené literatury, avšak v převážné většině německé, což považuji pro vydání v ČR za poněkud omezující. Všimněme si, že je zde převážně uvedena pouze medicínská literatura. Knihu pak uzavírá poměrně rozsáhlý a podrobný rejstřík.
Jako celek je publikace postavena na přehlednosti, názornosti, hledání souvislostí a na odpovídající limitní stručnosti, což značně zvyšuje užitnou hodnotu publikace. Bylo by ji možné definovat jako kompendium, zdánlivě stručné, avšak z hlediska velké šířky záběru témat dostatečně instruktivní na to, aby čtenáři umožnilo značně hlubokou orientaci v problematice základní psychosomatické péče.
Vzhledem k tomu, že v týmu 17 autorů jsou pouze dva psychologové a zbytek tvoří lékaři, je možné vytknout publikaci určitou nevyváženost. Chybí zde také alespoň náznak existence dalšího rozměru pohledu na člověka, který by bylo možné nazvat holistický, spirituální či „alternativní“. Tedy pojetí člověka jako celistvé bytosti interagující s prostředím a nikoli jako člověka viděného pouze coby pacienta.
Jak ostatně vyplývá i z předmluvy k českému vydání, jedná se z hlediska situace v ČR o „přelomovou“ publikaci, kteroužto „ ... nakladatelství Portál splácí dluh za všechny ostatní české vydavatele ... “. Domnívám se, že je možné ji doporučit jako základní studijní literaturu lékařským fakultám i pracovištím, která se zabývají výukou psychologie a psychoterapie. Bude však velmi přínosná i pro instituce, zabývající se přípravou pro pomáhající profese a pro širší odbornou veřejnost.
V této souvislosti bych doporučoval doplnit další vydání podrobnějším seznamem související literatury z hlediska českého čtenáře, ať již vydané v ČR, případně v jiných zemích. Vhodné by bylo tento seznam doplnit i texty, které zaujímají poněkud jiný úhel pohledu, např. knihami Thomase Moora aj.
Mgr.Mario Renotiére
V Olomouci 7.3.2012
