Většina studií indikuje, že jde-li o "dobrou věc", jsme ochotni pomoci poměrně často. Darley a Latané instruovali mužské herce, aby přistupovali k náhodným chodcům na ulici a každého žádali o deset centů. Když herec nezdůvodnil, k čemu peníze potřebuje, dostal je jen od 30% lidí. Když vysvětlil, že potřebuje peníze na telefon, obdržel kladnější reakci.
Dokonce 64% oslovených chodců mu dalo peníze. Když pak herec řekl, že mu byla ukradena peněženka, dostal peníze od 70 % chodců. Z toho jasně vyplývá, že lidé spíše věnují peníze, pokud si myslí, že jde o dobrou věc. To může platit i v jiných situacích.
Když byli obchodníci s mincemi požádáni, aby určili cenu za mince v hodnotě dvanácti dolarů, závisela suma, kterou nabízeli, na tom, o jak "dobrou" věc šlo. Všem bylo řečeno, že prodávající mince zdědil, ale v jedné skupině bylo navíc řečeno, že peníze potřebuje na nákup vysokoškolských učebnic. Nabídky těchto obchodníků byly značně vyšší (v průměru více než třináct dolarů) oproti průměru v kontrolní skupině (pod devět dolarů).
I toto ukazuje, že náš odhad závažnosti věci ovlivňuje naši ochotu pomoci.